TOP5: Zapomenuté sportovní skvosty – 2. Díl

Jen vám na začátek připomenu první podobný článek a jdeme na to.

Nejen tohle auto, spíš celá automobilka Venturi je tak trochu v zapomnění. Je to škoda, protože tohle byl krásný důkaz skvělých francouzských aut, která v rychlosti snesla porovnání s celosvětovou konkurencí. Jedním z jejich nejrychlejších modelů je typ 400GT. Pohon zajišťuje vidlicový šestiválec se dvěma turbodmychadly a výkonem 402 koní. Tohle se vážně mohlo rovnat těm nejlepším Ferrari své doby. Bohužel se nenašlo dost lidí, ochotných to s ním zkusit a tak bylo vyrobeno jen 15 exemplářů. Pak se nad ním a záhy na to i nad celou automobilkou zavřela voda. Škoda, přišli jsme o sporťák s maximálkou 291 km/h a zrychlením na stovku za 4,7 sekundy.

Osmdesátkové automobilové porno se vším všudy, to jsou kreace značky Vector. Přísně hranaté aerodynamické tvary a většinou tmavá barva způsobí, že na první pohled jej považujete za výtvor filmového architekta pro nějaký post-apokalyptický film. Občas bývá označován za jedno z nejhorších vyráběných aut. Ale tomu nevěřím, vždyť jeden vlastnil i Andre Agassi. Celkem bylo vyrobeno jen 17 velmi těžkých aut, 1805 kg bylo tehdy na supersport prostě moc. K pohonu mu sloužil šestilitrový vidlicový osmiválec se dvěma turbodmychadly a výkonem 625 koní. Bohužel, potenciál auta zabíjel třístupňový automat. To byl nakonec ten hlavní důvod, proč si na Vector někdo raději ani nepamatuje.

RUF se proslavil v roce 1983, kdy si vzal jedno z nejrychlejších sportovních aut na trhu – Porsche 911 Turbo z generace 930 a řádně ho vyladil. Snahou bylo udělat z něj doopravdy nejrychlejší auto na světě. Jako nejlepší nápad jim přišlo dát motoru mnohem větší turbodmychadlo, než si troufli ve Stuttgartu, pak celý motor také převrtat a ještě auto odlehčit. Místo standardních 330 koní jste tak v RUFu měli 370 a maximálka vzrostla na 300 km/h. Proč si tedy na BTR moc nepamatujeme? No, protože titul nejrychlejšího auta mu za necelý rok vyfouklo Ferrari 288 GTO. Podstatnější ale bylo uvedení nástupce CTR. „Yellowbird“, jak jej znáte, uzmul modelu BTR všechnu slávu.

Původně byla tahle placka, značně podobná slavnějšímu Lamborghini Diablo, známá jako Cizeta-Moroder V16T. A ten konec názvu opravdu znamená, že v autě byl vidlicový šestnáctiválec. Vzniknul spojením dvou motorů V8 z Lamborghini Urraco. Výsledkem byl objem 6 litrů a výkon 540 koní. Písmeno T v názvu ale neznamená turbo, jak by se mohlo zdát. Je to zkratka slova Transverse, protože motor je umístěn napříč. To je dost šílené, ještě šílenější je fakt, že si Cizetu můžete prý dodnes objednat za 800 tisíc dolarů. Asi je to ale zbytečné, ve většině států na světě prý auto ani nepřihlásíte.

Poslední dvě slova v názvu tohoto auta jsou nejdůležitější. Když se na něj podíváte, tak hned pochopíte jejich význam. Dauer vypadá jako Porsche 962, které vyhrálo legendární závod LeMans v letech 1986 a 1987. A Dauer je i poháněn motorem Porsche, konkrétně plochým šestiválcovým třílitrem se dvěma turbodmychadly, který nabízí výkon 730 koní. V roce 1993 tak tohle auto nabízelo o 100 koní více, než úžasný McLaren F1 a navíc bylo o 58 kg lehčí. Maximální rychlost byla 404 km/h a stovku placka atakovala za 2,7 sekundy, dvoustovku pak za 7,3 sekundy (ano, dvakrát rychleji, než se na stovku dostane nejspíš vaše auto). I přesto si ale dnes na Dauer nikdo nepamatuje. No není to nespravedlnost?