Hlavní obsah

Žiguli 1600 – Milovaný model ze Sovětského svazu

Foto: Martin Platzer
12. 12. 2021

Lada nabízela svůj model založený na Fiatu 124 s mnoha motory. Od dvanáctistovky po šestnáctistovku, která byla vlastně tím nejlepším. Kdysi mne tohle auto dost potěšilo, zopakuje to i teď, když mám za sebou mnohem více řidičských zkušeností?

Článek

Musíme si hned na začátku ujasnit jednu věc. U nás se auto prodávalo jako Lada 1600, ale tohle je dovoz z Ukrajiny, takže jeho správný název je skutečně Žiguli 1600. Právě to má napsané azbukou na víku kufru. Ostatně Kanaďané jej zase znají jako Ladu Signet. Nejsnáze se ale identifikuje pod interním označením VAZ 2106.

Na první pohled ale Ladu pozná každý, je to prostě ten hranatý sedan (v této verzi pouze sedan) ze Sovětského svazu, který byl vždycky o něco lepší než naše česká Škoda. Model 1600 byl pak tím nejlepším v nabídce a Lada jej začala prodávat v roce 1976 po boku typů 1200, 1300 a 1500. Právě jako nástupce typu 1500 byl prý původně zamýšlen, nakonec se ale od prosince 1975 celých 8 let vyráběly společně.

Foto: Martin Platzer

Chromu musí mít vrcholná Lada dost

Model 2106 se předchozímu 2103 docela podobal, ostatně z něj i vycházel. Je to hlavně díky čtyřem předním kulatým světlometům, byť jsou tady usazeny v jiné masce a ve čtvercových rámečcích. Výroba chromových dílů byla nákladná, proto se nový model 2106 více spoléhal na plast a i později při modernizacích chromu ubývalo. Ovšem na tomto autě je ho i tak dost, třeba na levém zrcátku (pravé tu není), ve kterém toho ale moc nevidím, nebo na c-sloupku. Vzadu jsou nová větší světla a auto má také jiné hranaté nárazníky s gumovými díly. Model 2106 byl vlastně takový mezityp mezi původními modely a hranatými typy 2104 a 2105. Hezká zelená barva (odstín se jmenuje palmová a stejnou Ladu měl i otec současného majitele Milana) Ladě z roku 1983 taky sluší a ten minimální přední převis se mi líbil od mala. Sedan díky tomu působí hezky dynamickým dojmem.

V interiéru je to docela fajn

Uvnitř to stále vypadá prostě a jednoduše, díky velké prosklené ploše a tenkým sloupkům to ale působí v zachovalém interiéru krásně vzdušně a prostorně. Interiér se nově chlubil předními sedadly s výškově nastavitelnými hlavovými opěrkami, která ovšem nepřišla o lůžkovou úpravu. Boční vedení byste čekali marně, ovšem pohodlná jsou. Nový byl i velký volant s tenkým věncem, více zdobený tradičními ruskými ornamenty, které naleznete i na výplních dveří. Ty jsou vybaveny i světly, takže v noci je vidět, že jsou otevřené, a trochu vám posvítí, kam šlapete. A na čelním skle je dokonce stínicí pruh u horního okraje.

Foto: Martin Platzer

Interiér je jednoduchý, ale hezký na pohled

Nejstarší modely měly i dekor s imitací dřeva na palubce, ten se ale při modernizacích vytratil. Hlavice řadičky je tuzexová s ozdobou zalitou v pryskyřici. Naopak originální je ještě staré rádio a pod sedačkou se po koupi našly i dvě grivny (ukrajinská měna). Také originální elektrické ručičkové hodiny na palubce ještě fungují, i když u mnoha aut už se jejich strojky definitivně zastavily. Původně bylo na výběr až devět odstínů čalounění, ke konci výroby pak už jediné černé. Zadní sedadla mají v opěradle i loketní opěrku. Zavazadlový prostor má dostatečný objem 400 litrů a poměrně vysokou nakládací hranu. Když by ale kufr nestačil, můžete na sovětské tažné připojit vozík.

Co tedy najdete pod kapotou?

Pod přední kapotou je čtyřválcová šestnáctistovka (1 568 cm3) SOHC s karburátorem Weber 32 SR, tehdy nová s výkonem 78 koní (58 kW) v 5 200 otáčkách a točivým momentem 122 Nm v 3 500 otáčkách. Jde o motor Lada s písty z třináctistovky, která poháněla model 21011. Vačka je naopak z patnáctistovky 2103 a poháněná řetězem, takže je to vlastně taková skládačka. Nárůst výkonu je proti patnáctistovce 2103 marginální (jen 2 kW navíc), ale točivý moment 117 Nm proti 103 u staršího modelu byl opravdu poznat. To se hodilo ale hlavně v modelu Niva, který původně dostal stejný motor. V běžném sedanu větší točivý moment umožnil příjemnější jízdu, protože je pružnější, ale znamenalo to spotřebu kolem deseti litrů. V tom byla Lada výrazně horší než starší 2103 s patnáctistovkou. Pochválit ale musím, jak je pohonná jednotka příjemně tichá, občas bych si na volnoběh myslel, že je motor vypnutý. Potěší osvětlení motorového prostoru usnadňující servis v noci.

Foto: Martin Platzer

Stejný motor poháněl i původní terénní Nivu

K motoru Rusové stále připojovali čtyřstupňovou manuální převodovku s docela krátkými drahami v tuhé kulise, přes kterou šel výkon motoru na zadní kola na tuhé nápravě. Tady je ale pětikvalt z novějšího sedanu 2107. Na stovku Lada akceleruje 16 sekund, maximální rychlost je 155 km/h. Vpředu tvoří zavěšení příčné lichoběžníky, zadní tuhou nápravu má na starosti panhardská tyč. Vinuté pružiny a teleskopické tlumiče jsou za všemi koly, světlá výška je i při plném zatížení slušných 170 milimetrů, takže odolá horším cestám i lehčímu terénu, ale ve vyšších rychlostech trochu plave. Do zatáček se auto víc naklání a celkově je takové houpavé. Díky tomu je ale i velmi pohodlné a působí krásně měkce.

Zábava tu je

Lada váží lehce přes tunu, přesně 1 050 kilogramů. Auto potřebovalo účinnější brzdy s podtlakovým posilovačem. Vpředu jsou kotouče, vzadu bubny. Až překvapivě přesné šnekové řízení s kladkou a bez posilovače ovládá přední třináctipalcová kola a vy si za volantem všimnete nezvykle vysoko umístěného pedálu plynu. Přetáčivost s autem vyvolat můžete, ale pořád musíte pamatovat na pouze otevřený diferenciál a nazuté protektory se vzorkem typickým pro Žigulíky.

Foto: Martin Platzer

Azbuka Lady dovezené k nám nezdobila

Smrtka si pro typ 2106 přišla až v prosinci 2005, tedy po více než třiceti letech, od té doby převzal pozici nejlepší Lady typ 2107. Celkem bylo v Togliatti a později ještě v Syzranu, Iževsku a Lucku vyrobeno 4 175 000 těchto aut (podle jiného zdroje dokonce 4,4 milionu kusů). Pro Rusy šlo o docela oblíbený, možná snad i vytoužený model, který v jejich očích po právu převyšoval základní dvanáctistovku. Podobně se na to koukali i kupující v Evropě (a také v Kanadě), pro které byla Lada 2106 nejlepším východoevropským autem z pohledu jízdního komfortu. Luxusní GAZ nebo ZIL jste si jen tak koupit nemohli, ale Ladu ano a jezdilo se vám s ní dobře.

Ostatně jezdí se s ní dobře dodnes, rozhodně lépe než s jakoukoliv Škodou z té doby. Navíc ta spolehlivost a konstrukční jednoduchost znamenají, že je Lada příjemným společníkem. Trápit majitele mohla koroze, té se už dnes asi nevyhnete. Ovšem například tato Lada má dobové plastové podběhy vyrobené ještě v Sovětském svazu. A občas zlobí také elektroinstalace a zapalování, někdy startér a alternátor, ovšem jinak působí nezastavitelně. Kvůli svým kladům byla Lada oblíbená i na západních trzích, ceněná byla například lépe vybavená německá verze 1600 LS. I u nás byla ale běžná Lada 1600 symbolem luxusu a velmi dobrý dojem na mně udělala i dnes. Jen musíte počítat s tím, že pod sto tisíc už jí na prodej asi v hezkém stavu nenajdete, spíš za ceny v rozmezí sto až dvě stě tisíc.

Reklama