Fiat 128 Sport inspiroval inženýry Golfu, na chuť mu přišel i sám Ferrari. Dnes vyjde na statisíce

Fiat v roce 1969 uvedl zcela nový malý model 128 vytvořený konstruktérem Dantem Giacosou a slavil s ním zase úspěch. A to nejen v rodné Itálii, ale díky dobrým prodejům vlastně po celém světě, což ještě to korunoval titulem Evropské auto roku 1970. I tak se ale objevila kritika, například na absenci halogenových světel.

Licenci k jeho výrobě navíc prodala automobilka ještě do Egypta (automobilce Nasr), španělskému Seatu a jugoslávské Zastavě. Existovalo mnoho karosářských variant – sedan, kombík, pick-up a kupé. Právě o kupé, které se prodávalo od roku 1971, chci mluvit dnes. Techniku si půjčil ještě otevřený Fiat X1/9 (který měl ovšem zcela jinou koncepci s motorem uprostřed), kupé Moretti 128 a experimentální elektromobil Sears XDH-1.

Díky koncepci se mohl typ 128 chlubit mnohem prostornějším interiérem, než jaký nabízela většina dobové konkurence i předchozí Fiat 1100. Přitom nešlo o zcela nový nápad a inspirací pro konstruktéry bylo Autobianchi Primula. Právě u dceřiné automobilky Autobianchi si Fiat koncepci s předním pohonem zkoušel. Vnitřní prostor nenabízí špatný ani toto kupé, které Fiat poprvé ukázal na turínském autosalonu v listopadu 1971. Jelikož se konkrétní auto prodalo jako nové u nás v Tuzexu, jde o základní model 1100 S. Naštěstí je ještě v celkem původním stavu. Proto má hranatá přední světla a originální kola z obyčejného sedanu. Ovšem ta dobová móda žeber za zadním oknem a přídavných světlometů, ta autu sluší.

Interiér je díky koncepci až překvapivě prostorný vzhledem k vnějším rozměrům auta. V konkrétním autě z Retroautomuzea Strnadice je vše jako nové. Černá palubka vypadá elegantně, sportovní dojem asi mají vyvolat budíky v samostatných štítech. Lépe se to daří sportovnímu volantu, který se příjemně drží. Sedadla jsou pohodlná v obou řadách, ale je pravda, že prostor pro hlavy vzadu není největší. Přístup k nim přitom není špatný. Zajímavé je, jak jsou ve skutečnosti všechna sedadla malá, krátká a nízká, ale přitom stále dost pohodlná. Slušně velký zavazadlový prostor také není k zahození. Nepřekáží tu totiž rezerva, která se vešla pod přední kapotu k pohonné jednotce.

Fiat má motor vpředu napříč a pohon předních kol a byl vlastně pionýrem toho, jaká jsou malá auta dodnes. Giorgetto Giugiaro přiznal, že právě Fiat 128 byl i velkou inspirací pro první Volkswagen Golf a němečtí konstruktéři jej rozebrali při vývoji svého auta do posledního šroubku. Kupé stojí samozřejmě na stejné, pouze o trochu zkrácené platformě. Na výběr byla jedenáctistovka a třináctistovka, v tomto autě je menší z těch dvou motorů a k němu čtyřstupňový manuál. Čtyřválec SOHC s dvojitým karburátorem a hliníkovou hlavou vytvořil Aurelio Lampredi, slavný motorář od Ferrari, a v této verzi nabízí 64 koní (47 kW) v 6 000 otáčkách a točivý moment 81 Nm ve 3 800 otáčkách. A ve vyšších otáčkách motor krásně zpívá, jako by si v nich přímo liboval. Je to ten typický nádherný italský zvuk.

Hřebenové řízení je nečekaně ostré a přesné, takže dobře víte, kam zrovna třináctipalcová kola míří. A že nemá posilovač, to u lehkého kupé za jízdy vůbec nevadí. Nezávislé zavěšení všech kol a přední zkrutný stabilizátor také hodně pomáhají jízdním vlastnostem. Vpředu je klasický MacPherson se spodními příčnými rameny a zkrutným stabilizátorem, vzadu také, ale s trojúhelníkovými rameny. A odpružení zajistily přední teleskopické tlumiče, i když vzadu ještě bylo příčné listové pero. Na dlouhé rovince by Fiat měl být schopný jet až 150 km/h, na stovku zrychlí za 15,5 sekundy a zpomalení obstarají kotouče vpředu a bubny vzadu.

Auto váží 810 kilogramů a jezdí skvěle. Konstruktéři si za vzor vzali britské Mini a nemuseli se za svůj výsledek stydět. Kupé je navíc lepší než základní 128, protože je níž nad silnicí. V zatáčkách drží skvěle, i když je Fiat na limitu spíše nedotáčivý. Člověk se ale díky citlivým brzdám tolik nebojí. Hřebenové řízení je krásně citlivé a disponuje už bezpečnostním sloupkem řízení. Co se týká spotřeby, velmi klidnou jízdou se dá dosáhnout šesti litrů, ale jakmile dáte motoru napít, abyste jej slyšeli zpívat, počítejte spíš s konzumací kolem deseti litrů paliva. Vzhledem k tomu, jak zábavný ale Fiat 128 je, mi tento údaj vůbec nevadí. Tak zábavné, hbité a živé auto aby člověk pohledal, a stejně není nic v životě zadarmo.

Konec výroby přišel v roce 1985. Fiat 128 byl velmi populární, jeden exemplář vlastnil i Enzo Ferrari. Zatímco sedanů vzniklo 2,8 milionu, než je nahradil model Ritmo, kupé bylo vyrobeno jen 330 800 exemplářů, a tak je mnohem vzácnější. V roce 1975 bylo totiž nahrazeno třídveřovým modelem 128 3P, který se, na rozdíl od kupé, také vyráběl licenčně v Polsku. Sportovnějších verzí vzniklo kolem šedesáti tisíc a dnes si je majitelé cení na sto až tři sta tisíc korun. A vzhledem k tomu, jak zábavné a hravé tohle auto je, si jej majitelé rádi nechávají. Nedivím se, na dobu vzniku je tento vůz senzační.

Potěší i slušná spolehlivost, ale samozřejmě je vzhledem k věku očekávatelná koroze, která nedělá radost nikomu. Zrzavý mor prý rád napadá například A-sloupky a prahy. Starší exempláře také trpí na méně kvalitně provedený interiér, který má větší tendenci k degradaci materiálů. Konkrétní auto má za sebou ve sto tisících generálku motoru a také jedno přelakování.