Hlavní obsah

Alfa Romeo Giulia z šedesátých let je italská chlouba. Její kufr je dokonce vetší než té současné

Foto: Martin Tolar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pokud si chcete opravdu zamilovat řízení, potřebujete k tomu to správné auto. A nikdy nešlápnete vedle, pokud to bude stará Alfa Romeo. Zkusím vás přesvědčit v tomto článku o staré Giulii.

Článek

Jméno Alfa Romeo Giulia je vám určitě dobře známé. Říká se, že pokud jste pravý petrolhead, musíte ji milovat. V dnešní době jde o sedan s motorem vpředu, dokonce ve vrcholné verzi s benzinovým vidlicovým šestiválcem a pohonem většinou zadních (někdy i všech) kol. Říká se, že druhá taková Alfa už nebude (čemuž díky prodejním číslům věříme), a tak ji prostě musíme mít rádi. Ostatně, pokud si najdete můj test Giulie Quadrifoglio, tak uvidíte, že já to tak mám. Ale dnes je řeč o jiné Giulii, o té první, která se na trh dostala v roce 1962 jako nástupce první Giulietty.

První představení proběhlo 27. června 1962 na okruhu v Monze, aby bylo jasné, že tahle Alfa bude jezdit skvěle. A skutečně to tak i bylo. Alfa Romeo Giulia byla svým způsobem převratná. V době, kdy většina automobilek produkovala buď luxusní a drahé modely, nebo naopak levná lidová malá auta, byla Giulia cenově přijatelným rodinným sedanem, který navíc jezdil opravdu senzačně. Možná BMW a jejich malé sedany mohly být konkurentem, ale ty byly jen dvoudveřové.

Foto: Martin Tolar

Ještě hezčí mi Giulia příjde zezadu

Nádherný a trochu hranatý design vytvořil Giuseppe Scarnati. Výsledek se hodí jak pro rodinný čtyřdveřový sedan, tak pro kombík. Nezdá se to, ale výsledek je velmi aerodynamický. Giulia byla vytvářena ve větrném tunelu, a tak se pyšní hodnotou Cx jen 0,34. Automobilka se chlubila i sloganem: „Auto navržené větrem.“ Verze Nuova, se kterou se svezu díky vstřícnosti dílny Car Brothers, byla na trh uvedená v roce 1974 a poznáte ji podle velké černé plastové masky. Čtveřice světlometů zase bývala výsadou verzi s šestnáctistovkou. Také na víku kufru už nenajdete prolis v jeho prostřední části.

Prostorný interiér působí krásně vzdušně

Interiér je střídmý a praktický, chybět ale nemůže sportovnější tříramenný volant, kruhové přístroje a Alfa měla i autorádio. Řadička je dlouhá a zalomená, nicméně má skvělý tvar a polohu, takže se s ní pracuje dobře. Sedadla jsou z černé koženky, takže se na nich v létě nesedí nejpříjemněji. Skvěle je vidět do všech stran díky velké prosklené ploše a tenkým sloupkům. A výbornou třešinkou na dortu je až překvapivě velký a praktický zavazadlový prostor. Dokonce je větší než u současné Giulie.

Foto: Martin Tolar

Tenhle interiér mi připravil jeden z nejpříjemnějších řidičských zážitků roku 2022

Giulia musí mít klasickou koncepci s motorem umístěným vpředu podélně a pohonem zadních kol. Když si odmyslíte naftové motory Perkins sdílené s dodávkou F12, byly na výběr dva benzinové dvouvačkové čtyřválce DOHC – základní o objemu 1,3 litru a silnější o objemu 1,6 litru (1 570 cm3), který pohání i auto na fotkách. Giulia byla vlastně jedním z prvních sedanů, který dostal silný motor a měl zaujmout nadšené řidiče. Výkon je 105 koní (75 kW) v 5 500 otáčkách, točivý moment 162 Nm v 2 900 otáčkách, auto pokoří stovku za 11 sekund a jede až 175 km/h. Motor to zvládá díky dvěma dvojitým karburátorům Weber 40DCOE a má nádherný zvuk. Ovšem spotřeba se může pohybovat až kolem 11 litrů.

Proč jezdí tak dobře?

S motorem je spojený pětistupňový manuál, který jde krásně zlehka, ale má přesnou kulisu s krátkými drahami. Zlehka jde i spojka, takže si na Giulii rychle zvyknete a brzdy z ní začnete ždímat maximum. Na všech čtrnáctipalcových kolech jsou kotouče. Auto samotné váží 1 040 kilogramů, což není zase tak moc. Asi i díky té nízké hmotnosti má Alfa nádherně ostré a přesné reakce na všechny ovládací prvky. Je to prostě sportovní sedan se vším všudy.

Foto: Martin Tolar

Šestnáctistovka funguje senzačně a ještě vypadá nádherně

Giulia váží kolem tuny, což je docela fajn. Ještě lepší je její úžasně čisté řízení, které není vůbec zkreslené. Proto je Alfa Romeo v zatáčkách absolutně úchvatná a nutí vás usmívat se od ucha k uchu. Patří k jednomu z nejlepších řidičských zážitků za uplynulý rok a má neuvěřitelné charisma, které cítíte při každém ujetém metru. A to ještě netušíte, že Giulia je svižná i podle dnešních měřítek, takže nebudete mít problém ukázat nějaké moderní škatuli ten nádherně hranatý zadek.

Konec výroby první Giulie přišel v roce 1978, tedy po dlouhých patnácti letech, a nástupcem se stala, to byste neuhodli, další Giulietta. Jméno pak automobilka oprášila pro povedený sedan až v roce 2015. První Giulia je ale rozhodně rodinným stříbrem automobilky, na kterou mohou být Italové náležitě pyšní. A také jsou, skvělou pověst měla tahle Alfa už při své aktivní kariéře a za skvělou ji řidiči považují dodnes. A já se k nim po své řidičské zkušenosti přidávám. A nejspíš by se mnou souhlasili i příslušníci italské policie, kterým Giulia také kdysi často sloužila, což bylo vidět i v několika filmech včetně slavné Loupeže po italsku. Samozřejmě mám na mysli původní verzi, která vyjde minimálně na 150 tisíc korun.

Reklama

Načítám