Škoda Octavia 1.0 TSI: Zjišťovali jsme, jak jezdí a kolik žere Octavia se základním motorem

O čtyřkové Octavii už bylo napsáno leccos, jelikož jsme vyzkoušeli benzinové i naftové RS, prověřili základní diesel, zhodnotili ekologickou variantu G-TEC a iV, otestovali klasickou 1,5 TSI a další. Jenže co naprostý tříválcový základ, byť spojený s automatickou převodovkou DSG?

Ano, skutečně. Zalistujete-li v cenících čtvrté generace modelu Octavia, najdete na místě základní pohonné jednotky přeplňovaný zážehový litrový tříválec, spárovaný buď s manuálem, anebo s automatem DSG a mild-hybridem k tomu.

Papírové hodnoty však nevypadají kdovíjak slavně, přece jen výkon 110 koní (81 kW) u reprezentativního vozu typu Octavia může mnohé uživatele lehce vyděsit, nicméně je skutečně důvod k panice?

Vlastně ani tak ne, jelikož díky přeplňování tříválec dosahuje točivého momentu 200 Nm, s čímž už se dá pracovat. Vynález zvaný turbodmychadlo totiž do značné míry přepsal pravidla hry a umožnil i z menšího zdvihového objemu vytřískat poměrně příjemné výkonnostní hodnoty.

Vynecháme-li zvukový projev jednotky připomínající spíše nějaký domácí lux, zbude nám dost kapacity na to, abychom se pozorně zaměřili na chování pohonného ústrojí celkově. Totiž jak se zastavěný „šnek“ nadechne a nabere na pořádném plnícím tlaku, rozhodně byste neřekli, že sedíte ve více než 13metrákovém autě, pod jehož kapotou pracuje jen litrový tříhrnek.

Ten jde navíc na základě pokynu od pedálu plynu velmi ochotně do otáček, podobně jako to umí třeba Fiesta ST nebo Puma ST. Na rovině tak není potřeba vozu nikterak dále rozkazovat, stačí vše řídit pravou nohou.

Jiná věc nastane, pokud zdoláváte nějaké strmější stoupání. Tehdy už se motor poměrně rychle zadýchá, ovšem na vině je tak trochu i DSG převodovka, která je ve standardním jízdním módu nastavená spíše na úsporu. Do kopců si tedy pomozte sportovním režimem anebo prostě jen ťukněte do levého pádla (podřazení), čímž zastavěné 1,0 TSI čile ožije.

Jen při tom nesmíte moc hledět na okamžitou spotřebu, jelikož aktuální apetit základního agregátu ve vytočené ráži dosahuje průměrných spotřeb mocných amerických osmiválců.

Do jisté míry je k pomoci rovněž 48voltový mild-hybridní systém e-TEC, o němž prakticky nevíte. Jde však o elektrifikovaného kolegu, který se stará o to, abyste při běžné jízdě zbytečně neplýtvali benzinem. Ve spojení s automatem vůz například zvládá přejít do režimu plachtění (a také u toho vypnout motor) nebo vzhledem k přítomnosti elektromotoru umí intenzivněji rekuperovat, či naopak využít elektrické podpory při akceleraci.

A to je zase dobrá výpomoc, obzvláště když si 1,0 TSI kupujete zejména za účelem defenzivní jízdy na spotřebu. Totiž chtít po litrové Octavii nějaké sportovní výkony je stejně naivní jako přijít do značkového barber shopu se 150 Kč v kapse a doufat, že se za to o vás komplexně postarají.

Tedy takto, základní „octávka“ je vhodná především pro ty, kteří cestují často sami a jezdí převážně kratší či středně dlouhé trasy. Na čistě městský provoz existuje vhodnější motorizace (např. G-TEC), což platí rovněž o dálničním polykání stovek kilometrů (TDI).

Za zmínku stojí taktéž ceník základních zážehových motorizací, který jinak relativně dostačující kombinaci litru a DSG předhazuje poměrně vážnou konkurenci v podobě varianty 1,5 TGI (zemní plyn) s manuálem.

Pohon na CNG je totiž úspornější, nákladově zajímavější, avšak ve spojení s manuálem takřka neprodávaný. Více se ostatně dočtete v našem testu z poloviny prosince loňského roku. Dalo by se tedy polemizovat nad tím, zdali má smysl brát „litr v automatu“, když za stejné peníze dostanete neméně lákavý „plyn v manuálu“, nicméně komfortní řazení u zákazníků Škodovky patrně všeobecně vítězí.

Ono se ani moc nedivíme. Zastavěné DSG už není tak fanaticky podtáčivé, jako tomu bylo u vybraných koncernových modelů v minulosti. S příchodem řazení „shift-by-wire“ také odpadla přítomnost klasického voliče, takže zbylo více místa pro posádku. A navíc, na komfort à la zvolím D, vyrazím, a když na to šlápnu, tak díky turbu i docela svižně jedu, se docela rychle zvyká.

Rovněž se žíznivostí litrové jednotky to není nijak děsivé. Nám se během únorového testování průměrná spotřeba ustálila na 5,5 litru benzinu na sto, což vzhledem k nízkým venkovním teplotám, zimnímu 18palcovému obutí, hmotnosti vozu a spíše defenzivnímu (nikoli loudavému) jízdnímu stylu kombinujícímu město/okresky/dálnice není nijak špatné číslo. Jde zkrátka o takový očekávaný standard. Jak by řekl Anatolij Ďatlov: „Not great, not terrible.“

Protože jde o slabší motorizaci, přední zavěšení je sice typu MacPherson, avšak zadní náprava je obyčejná kliková s vlečenými rameny. U nedávno testované varianty G-TEC, která má vzadu uložené plynové nádrže, jsme si museli postěžovat na občasné „pazvuky“ linoucí se od pracujícího zadku. Litrový e-TEC je na tom podobně, proto silniční nerovnosti/díry taktéž žehlí celkem obstojně.

V neposlední řadě se sluší zmínit, že se pořád bavíme o Octavii jako takové, takže se lze těšit například ze solidního prostoru pro všechny členy posádky, obřího kufru, chytrých vychytávek Simply Clever nebo z ergonomického rozvržení palubní desky.

V nabídce nechybí ani volitelné komfortní prvky typu vyhřívané čelní sklo, adaptivní Matrix diodové lampy, sedačky s aktivní bederní opěrkou, bezdrátová nabíječka mobilů či nezávislé topení s dálkou. Takže když si chce někdo dopřát, může…

Základní Octavia se za své umění určitě nemusí stydět, přestože nabídne jen 110koňový litrový tříválec. Výkon vozu je ucházející, spotřeba snesitelná, jízdní vlastnosti příjemné, vnitřek prostorný, vnějšek reprezentativní, zvukový projev motoru legrační, tah v otáčkách ovšem slušný.

Rozhodně jde o dopravní prostředek pro nenáročné, nabízející s přihlédnutím k poměrům dnešní doby a zařazení modelu relativně akceptovatelnou cenovku. Totiž čtvrtá Octavia není žádný drobeček, oproti předchozím generacím citelně dospěla hlavně uvnitř a její základní výbava zbohatla.

Nemusí pršet, stačí, když kape? Tak přesně tomuhle Škoda Octavia 1,0 TSI e-TEC odpovídá. Tedy nečekejte monzunový lijavec, ale deštník taky nezahazujte, jelikož zastavěný tříválec dokáže kolikrát příjemně překvapit, zejména díky magickému švýcarskému vynálezu z počátku 20. století – turbodmychadlu.