Hlavní obsah

Land Rover Defender Mission: Český policejní a armádní speciál míří do civilu

Foto: Miroslav Matoušek

Žlutá krabice se prodírá džunglí a brodí hlubokým bahnem. Náhle to ale nejde dál, vyskakuje svalnatec v khaki šortkách, potýká se s navijákem a za chvíli už světla Land Roveru zase poskakují mezi stromy. Ano, tyhle romantické vzpomínky z dětství na slavnou Camel Trophy pořád mám a za volantem žlutého Defenderu Mission jich mám plnou hlavu.

Článek

Land Rover Defender je sám o sobě legendou. První Land Rovery podle návrhu Marice Wilkse vyjely z továrny už v roce 1948. Na jméno Defender si ovšem základní model musel počkat až do roku 1990 a pak se v této podobě vyráběl 26 let. Tehdy jsem si na rozloučení vzal k testu velkokapacitní verzi Satbir a byl z konce legendy smutný. Po fiasku s konceptem DC100 jsem od uvedení nové verze moc nečekal. Navíc Defender už není na rámovém podvozku, ale má samonosnou karoserii, která je o 41 centimetrů delší a o 20 širší. Ovšem platforma D7X je třikrát tužší než stará konstrukce, takže by to neměl být problém.

Nový Land Rover Defender vyráběný v Nitře navázal na svého předchůdce nejen designem, ale i schopnostmi v terénu. Jen už se naštěstí neřídí jako kredenc a uvnitř nepřipomíná holobyt, takže je to vlastně skvělé auto. A i na ten nový design jsem si už dávno zvyknul. Uvnitř si přitom nehraje na luxusní prémiovku, tuhle parketu nechává Range Roveru, ale pořád má povedenou ergonomii a kvalitní materiály. Navíc je vnitřek opravdu prostorný a v základu tisícilitrový zavazadlový prostor se nezalekne žádného nákladu. Výrazně se zlepšila ergonomie, která u původního Defenderu opravdu nebyla nijak povedená.

Foto: Miroslav Matoušek

V africké buši by byl Defík jako doma, ale tak daleko jsme opravdu nevyrazili

Plzeňský prodejce Dajbych pak nabízí speciální verzi „Mission“, díky které budete zaručeně budit rozruch. Vše přitom vlastně začalo zakázkou pro Armádu České republiky a policii, které se o nové Defíky zajímaly také. Jenže zájem tato varianta vzbudila i u veřejnosti, takže se v nabídce firmy objevil Defender Mission – auto vybavené vším potřebným k tomu, když se rozhodnete udělat si vlastní malou expedici mimo zpevněné cesty.

Úpravy do nepohody

Na první pohled zaujme nápadná žlutá barva Expedition Yellow připomínající staré legendární speciály Camel Trophy, jen ji doplňuje motiv vrstevnic. Hned vedle parkuje i vojensky vypadající brácha v matně zelené barvě NATO Green (ta připomíná právě vojenské verze) a nabídku ještě doplňuje černá Matte Black, ale já měl vždy raději žlutá auta. A snad poprvé mi na novém Defenderu nevadí ta imitace protiskluzového plechu na kapotě, která u běžného modelu vypadá trochu nepatřičně. Jistě, staré Defíky to mívaly často, ale na tom novém to působí, jako kdyby do bondovského obleku ohákli Dwaynea Johnsona.

Foto: Miroslav Matoušek

Vedle Missionu nám chvilku zapózovala i Serie 2 z letošní Dakar Classic

Autu nechybí mlhovky, paket Offroad, paket Cold Climate (obsahuje vyhřívané prvky jako sedadla, volant, čelní sklo a ostřikovače), systém Terrain response a vzduchový podvozek. Do nepohody se hodí i terénní pneumatiky na plechových discích v barvě auta a zvýšené sání pro vyšší brodivost, než je obvyklých 90 centimetrů. Novinkou je přední naviják integrovaný do nárazníku a schovaný pod tabulkou přední registrační značky, který tak nevystupuje z obrysu auta. Jde o typ Warn Zeon 8 se syntetickým lanem, který utáhne až 3,6 tuny. Expediční střešní nosič může nést až 168 kilogramů za jízdy a 300 kilogramů, pokud auto stojí. Dostanete se na něj přes sklápěcí žebřík na levé straně auta. Na pravé straně je uzamykatelná schránka a v kufru další elektrická zásuvka.

Uvnitř už to není tak spartánské

Dnes už mají lidé rádi své pohodlí, takže výbava může i v expedičním autě být bohatá a spartánského předchůdce nepřipomíná interiér snad ničím. Land Roveru nechybí vyhřívaná sedadla nebo palubní systém Pivi Pro. Kamerový systém velmi pomáhá i při jízdě v terénu. Gumové rohože v interiéru i kufru ale ochrání podlahu bez ohledu na to, kde šlapete, povrch připomínající neopren slibuje snazší údržbu. Zadní sedadla jsou sklopit tak, aby vznikla rovná plocha. I v běžné konfiguraci tu je nějaký zavazadlový prostor, však on Defender je kus auta. Ovšem pozor, počítejte s nakládací hranou ve výšce 80 centimetrů.

Foto: Dajbych (Jakub Fišer)

Takto Missiony řádily loni v bahně

Speciální verzi Mission vám u Dajbychu postaví z každé verze, konkrétní testované auto je ve verzi D200. To znamená třílitrový naftový šestiválec s výkonem 200 koní a točivým momentem 500 Nm, který je spojený výhradně s automatickou převodovkou a má až překvapivě kultivovaný zvuk, takže nemusíte uvnitř poslouchat klapání traktoru a ani necítíte vibrace. Řízení má dlouhý převod a posilovač pomáhá opravdu výrazně. Osmistupňový automat ZF je naprosto hladce fungující převodovkou, kde nemáte šanci postřehnout jednotlivé změny rychlostních stupňů.

V terénu je pořád k nezastavení

Více než dvoutunovým autem jsem měl možnost svézt se i v terénu, například v hlubokých bahnitých kolejích poblíž Rokycan. Tam se Land Rover sunul nezastavitelně vpřed a až na výjimky si směr vybíral sám, takže nebylo třeba se s volantem nějak prát. Aktivní samosvorný diferenciál vzadu a redukční převodovka si poradí s většinou nástrah v terénu. Jen už se nemusíte mechanicky lopotit s pákou, práci za vás obstará elektronika. Stačí si vlastně jen vybrat jízdní režim, který nejlépe odpovídá podmínkám. Ano, chybí tomu to puritánství, ale také si už v terénu mnohem snáze užijí i amatéři bez zkušeností, kterým hrozí mnohem menší riziko zapadnutí. Velmi pomáhá i systém kamer, díky kterému vidíte i „skrze“ kapotu. Limitem tak nejsou zkušenosti a odvaha řidiče, ale skutečně jen vnější rozměry.

Foto: Dajbych - Miroslav Uxa

Land Rover Defender 110 Mission je auto do každé nepohody

Na rozdíl od původního Defenderu je ale nová verze i pořádně schopná na silnici. Podvozek je perfektně naladěný a velkému a vysokému SUV uděluje kouzelnou stabilitu a přilnavost, zatímco starému Defíku už tou dobou dávno pískaly gumy a auto odskakovalo po tečně ven. I když mi přijde, že by měla zapracovat fyzika a auto by se mělo utrhnout, stále sedí ve stopě a poslušně vykružuje zatáčku, byť kvůli náklonu Defík působí trochu neohrabaně. Vzduchový podvozek navíc dokáže nádherně vyžehlit většinu nerovností na silnici. Když odoláte nějakému velkému sportování, není problém spotřebu z deseti sešroubovat až na osm litrů. Je to díky převodovce, ale i aerodynamice, která není vůbec špatná. Normální Defender je tichý až do rychlosti 140 km/h, u verze Mission se vzduch obtékající přídavné vybavení a zahrádku ozve už kolem 120 km/h. Přitom maximální rychlost je dokonce 188 km/h a stovku Defender pokoří za necelých 10 sekund.

Testovaná verze vás vyjde na 1 599 000 Kč a já bych snad nelitoval ani jedné koruny, kdybych takové auto potřeboval. Tohle totiž vážně není SUV do města, ale teréňák do nepohody, který se nebojí, že ho ušpiníte. Přitom si polepšil od předchozí generace výbavou i dílenským zpracováním, takže se dá v pohodě používat jako normální auto a umožní vám přejet půl Evropy, aniž byste byli unavení, jak kdybyste to šli pěšky. Není to ta pravá univerzálnost, ta stará škatule na rámu, která se dá přestavět, ale své fanoušky si auto určitě najde. Jen aby Land Rover nemusel řešit jiný problém, například proč by měl ještě pokračovat ve výrobě Discovery? Cílovka bude asi velice podobná, jen Defender lépe vypadá a má slavnější jméno.

Reklama

Načítám