Yamaha XSR 900 – nepatřičná, přesto výborně funkční

Na jedné straně je tu MT-09 – sportovní naháč s parádním devítistovkovým tříválcem. A taky vzezřením kyber-hmyzáka, u nějž už Japonci pochopili, že se prostě nemusí líbit úplně každému. Zejména v éře, která nahrává retro strojům. Právě proto vznikla v nabídce Yamahy odnož „Sport heritage“ neboli „Sportovní odkaz“, v níž se nachází model XSR. Jde o retro naháče s lehkým nádechem terénního scrambleru, jež se dělá jako menší dvouválcová sedmistovka XSR 700, sdílející techniku s naháčem MT-07, a jako větší tříválcová devítistovka XSR 900, která vychází právě z MT-09.

Mimochodem podobný princip mezi konkurencí aplikuje třeba i Kawasaki. Její designově supermoderní naháč Z900 doplňuje ještě „retro“ verze Z900 RS  s kulatým světlem, baňatou oblou nádrží a zkrátka se vším, co k tomu patří.

A přesně v tomhle duchu se nese i XSR 900. Pokud vám výstřelkovité designy digitální éry dvakrát nevoní (a dobře vím, kolik lidí to takhle má), budete z XSR 900 naprosto nadšeni, zejména potom v černé barvě se zlatými koly, zlatými linkami a červenými detaily. Ten design vypadá jednoduše parádně – od malého kulatého předního světla, přes zaoblenou nádrž a ladné sedlo, které je zakončeno decentním blatníčkem, z nějž trčí prťavé zadní světlo.

Jenže všechny tyhle prvky tu ostře a tak trochu nepatřičně (ale vůbec ne blbě) kontrastují s modernou. Hlavní část rámu je z hliníkových odlitků a drží nezaměnitelně moderní tříválec, kterému náleží velký vodní chladič, a který slouží jako nosná součást celé motorky. Stejně moderní je hliníková zadní kyvná vidlice s centrálním tlumičem, nastavitelné obrácené vidlice vpředu, malý digitální budík, vyčnívající nad širokými řídítky, ale bohužel i ohyzdná „bambule“ pod motorem, která hostí nezbytný katalyzátor (běžte už s těma emisními limity pro motorky do háje!). Výfuk celkově je v designu dost slabou součástí, což by ovšem šlo řešit příplatkovým Akrapovičem, vytaženým pod sedlo. Jen tedy musíte pustit chlup a připlatit za něj nemalých 42 tisíc.

Že se pod kabátkem z retro tvarů ukrývá plně moderní stroj, napoví i start tříválcového motoru, kdy se ze zakrnělé výfukové koncovky začne linout zlostné a nervózní mručení, signalizující připravených 115 koní a 87,5 Nm. Přehazuji nohu přes sedlo a pozice za řídítky má nejblíž klasickému sportovnímu naháči. Stupačky jsou lehce vzadu a nahoře, trup mám jen lehounce nakloněný kupředu. Těžiště 195 kilogramů hmotné motorky (mokrá hmotnost s náplněmi) je pocitově nízko a široká řídítka mají velkou páku, takže se nevylučuje městský trial mezi auty, stejně jako středně dlouhé cestování bez toho, abych po dojetí potřeboval týdenní rekonvalescenci.

Vedle toho, že XSR sdílí pohonnou jednotku v podobě tříválce Yamaha CP-3 s modelem MT-09, sdílí jej také se svéráznou tříkolkou Niken. A už u Nikenu jsem vyzdvihoval, jak pěkně tříválec – tolik kontroverzní ve světě aut – funguje ve světě motorek. Je to totiž ideální způsob, jak spojit výbušnost a krouťák dvouválce s postupným gradováním výkonu a točivostí čtyřválce. Motor se začíná probouzet těsně nad hranicí tří tisíc otáček a segmenty digitálního otáčkoměru si radostně probourávají cestu středním spektrem, zatímco se mručení z výfuku plynule proměňuje ve hřmotný ryk tří válců. Střední spektrum naprosto stačí k jakémukoliv použití, ale pro ty, kdo si to rádi dají i s dramatem (a rádi jezdí rychle), je tu ještě vyvrcholení za devíti tisíci. Právě tady z motoru vygraduje to nejlepší, na dvojku a plný plyn začne přední kolo ztrácet kontakt s asfaltem a XSR letí jako nakopnuté.

Co naplat, tříválec je prostě prima. Nepostrádá živelnost dvouválce, ale zároveň se bez známek únavy nechá vytočit do smrti, jako si to nechávají líbit čtyřválce, které však zpravidla disponují až příliš plochým průběhem bez návalů točivého momentu. Tady máte obojí a funguje to dost dobře.

Co by byl ale potentní motor, kdyby mu nesekundovalo vše okolo. I v tomhle ohledu se povedlo XSR odladit. Kvalty v šestistupňové převodovce skáčou s klasicky yamaháckou jistotou, dobrou mechanickou odezvou a bez falešných neutrálů, jen škoda, že tu není rychlořazení (ale o tom až za chvíli). Brzdy se dají citlivě dávkovat a klidně stačí i jeden prst, a o moc víc nepotřebujete ani na spojku, která je sice lanková, ale jde zlehounka.

Do každé ze zatáček se stačí jenom podívat, vystrčit rameno a hbité šasi se postará o zbytek. Tlumiče v tuhém základním nastavení (na časté městské ježdění bych je možná „pocvakal“, aby i trochu změkly) neochvějně vedou stopu a motorka se chová naprosto příkladně. Navíc díky už zmíněnému charakteru motoru nemáte ani v utažených zatáčkách pocit, že potenciál stroje vůbec nevyužíváte. Právě díky univerzálnímu tříválci a hravému šasi se XSR 900 hodí vlastně kamkoliv – ať už je to lesní vlásenka plná vracáků, nebo rychlá silnice první třídy plná táhlých zatáček. A když se náhodou rozhodnete pro jízdu na delší vzdálenosti, je vaší cestovní rychlostí ta, v níž vás nebude otravovat nápor větru, který na naháči přirozeně přichází bez sebemenší překážky. Na čtrnáctilitrovou nádrž pak ujedete něco málo přes 200 kilometrů do rezervy.

Nutno uznat, že tohle skloubení retro designu s moderní motorkou se povedlo. XSR 900 je sympaticky univerzální strojovna sportovního ražení, vybavená charakterním motorem, u kterého vám určitě jen tak nezačne chybět výkon – koneckonců jejích 115 koní na 195 kilo je přesně v tom rozmezí, které pro silnici považuji za perfektní poměr. Bez zaváhání vás odveze každý den do práce a pak můžete jet o víkendu vymetat Šumavu nebo Jeseníky a tlemit se při tom do helmy jako pako. A právě o tom to je.

A co cena? Ceníkovka XSR 900 je nastavená na 239 000 korun, což je o 10 000 víc, než kolik dáte za MT-09 s kyber-hmyzím vzhledem. S tímhle příplatkem jsem úplně v pohodě, trochu mě ale štve ten fakt, že na MT-09 dostanete už v základu rychlořazení, které u XSR 900 prostě chybí a musíte si jej koupit z nabídky příslušenství za 8 tisíc. Ale to už se dá docela přežít.