Test ojetiny: Peugeot RCZ je zajímavá alternativa k Audi TT

U nás nemají stylová auta zrovna silné postavení na trhu. Jistě, sem tam se prodá nějaký ten kabriolet, sporťák nebo něco exkluzivního, ale omezená kupní síla většiny kupujících předurčuje podobná auta k přežívání na naprostém okraji zájmu.

Když už ale někdo opustí myšlenku praktického a racionálního auta a začne se řídit čistě srdcem a touhou, má na trhu ojetin přece jen lepší možnosti. Z nových aut je v té dostupnější kategorii do dejme tomu půl milionu korun vlastně úplně prázdno.

S cenově atraktivním sportovním a stylovým autem se snažil přijít i Peugeot. V roce 2010 představil dvoudveřové kupé RCZ, které mělo být konkurentem například Audi TT. Především měl ale takový model naznačit, že Peugeot už nechce být vnímaný jako výrobce nudných kymácejících se krabic s rozbředlým řízením. Takže jaký je Peugeot RCZ jako ojetina?

Jako příklad nám poslouží kus, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz s naftovým dvoulitrem HDI, manuální šestistupňovou převodovkou a poměrně bohatou výbavou byl vyroben v roce 2010, v době testu měl najeto necelých 132 000 km a prodejce za něj chtěl 270 000 Kč.

Na českém trhu ojetin je Peugeot RCZ poměrně velká vzácnost. Aktuálně ukazuje inzerentní server sauto.cz jen devět nabídek a nejlevnějším kusům se ještě pod dvě stě tisíc korun padat nechce. Je tedy nutné pátrat hlouběji, a to i v soukromých inzerátech. Případně se prostě ptát.

Ani v zahraničí není ta nabídka extra bohatá a třeba oblíbené stránky mobile.de nenabídnou více než dvě stovky relevantních výsledků s cenami od zhruba 7 000 eur. Není divu, Peugeot v letech 2009 až 2017 prodal celkem jen 67 906 kusů kupé RCZ. Není to tedy nějaká velkosériová záležitost.

Peugeot se snažil s modelem RCZ začít měnit svoji image výrobce nudných aut pro lidi, které řízení nebaví. Jakkoli ve světle aut jako Mazda MX-5, Porsche Cayman nebo BMW Z4 nemůže nikdy tenhle Peugeot obstát, vlastně to naznačilo, že Francouzi ještě nezapomněli, jak se má auto pro řidiče dělat. Nebo aspoň najali do vývoje ty správné lidi.

Rozkročená karoserie a nízko položené těžiště zaručují na poměry peugeotů až překvapivou ovladatelnost, a dokonce i do řízení se vrátil nějaký cit a zpětná vazba. Pamatuji si, když jsem měl možnost testovat Peugeot RCZ na okruhu v Mostě, že mě tam velice příjemně překvapil. Vlastně s benzinovým motorem 1.6 THP o výkonu 200 koní působil živějším a řidičsky vděčnějším dojmem než tehdy nudné Audi TT.

Specialitou pak byla verze RCZ-R, která měla benzinovou šestnáctistovku vyladěnou na 270 koní. To bylo opravdu nadějné sportovní auto a je dobře, že Peugeot něco takového vyrobil. Na průměrné české okresce měla verze RCZ-R s přenosem výkonu trochu problémy, ale na kvalitní silnici anebo na okruhu to bylo vážně nad očekávání dobré auto, aspoň z řidičského pohledu.

Testovačka s dieselem 2.0 HDI ale zrovna moc okruhově nepůsobí. Je to prostě stylový sporťák pro někoho, kdo chce hlavně odlišný design a něco zajímavého. Je pravda, že se za RCZ lidé otáčejí. Každý den se takové auto nevidí a věřím, že zvýšená pozornost bude velké části potenciálních zájemců stačit.

Diesel pod kapotou možná zní trochu nedůstojně a nějaké šestiválcové ševelení by bylo vhodnější, ale po rozjezdu už vám to bude jedno a dostatek výkonu a síly se motoru 2.0 HDI upřít nedá. Díky slušné aerodynamice pak nemá tenhle diesel problém letět po německé dálnici skoro 230 km/h. Zajímavý je elektricky ovládaný zadní spojler, který se vysouvá v rychlosti 85 km/h pod úhlem 19 stupňů a v rychlosti nad 155 km/h pod úhlem 34 stupňů. Lze s ním hýbat i pomocí tlačítka. A oproti očekávání i po letech a kilometrech obvykle stále funguje.

S prostorem uvnitř to není žádná sláva. Dva dospělí se sice dopředu vejdou, ale zadní sedadla jsou reálně použitelná jen jako odkládací prostor pro pár tašek. Kufr je ale obstojný a dobře využitelný, takže pro mladý pár je tohle auto naprosto postačující a použitelné i na delší výpravy.

Ohledně spolehlivosti tu nejsou také nějaké katastrofální zprávy. Montáž kupé RCZ totiž měla na starosti rakouská Magna Steyr, a především si dal Peugeot při návrhu záležet. Statisticky na tom RCZ není špatně, spíše budou majitele trápit takové ty obvyklé věci – tyčky stabilizátoru, sem tam nějaké to zavrzání a zaskřípání a občas hůře reagující knoflík. Elektronika ale moc nezlobí, ačkoli bývá RCZ často bohatě vybaveno.

Záležitosti jako nefunkční otáčení centrálního displeje, nefungující audio systém, nefunkční vyhřívání sedadel či rozbité elektrické nastavování zrcátek jsou spíše vzácné úkazy. Věnujte pozornost detailům, ale omezená nabídka na trhu vás občas donutí udělat kompromis. Přesto se rozhodujte hlavně podle celkového technického stavu.

Jaký motor je nejlepší? Bude to možná znít divně, ale zrovna tenhle diesel lze doporučit. Mechanický základ jednotky 2.0 HDI generace DW10 je už léty ověřený, a pokud se uživatel zcela nevykašlal na servis, bude fungovat. Výměny oleje provádějte po roce, maximálně po 20 000 km. Jestli jezdíte kratší trasy, raději už po 15 000 km.

Pamatujte také na rozvodový řemen, ten měňte nejpozději po 160 000 km nebo osmi letech. Malou bolístkou může být filtr pevných částic, ale pokud motor funguje správně a má dostatek času a vhodné podmínky k regeneraci filtru, měl by se dožít zhruba 200 000 km. Odhadovanou zbývající životnost odhalí diagnostika.

Peugeot potřebuje speciální aditivum, které doplňuje servis. To se přimíchává do nafty a urychluje regenerace filtru pevných částic. Pozor, jestli jste zvyklí tankovat takovým tím vesnickým způsobem „za dvě stovky“, můžete si filtr zničit. Řídicí jednotka totiž při tak malém množství špatně namíchá poměr aditiva. Berte vždy více nafty, ideálně plnou nádrž. Aspoň tedy, že RCZ ještě nemá SCR, čímž nepotřebuje AdBlue.

Škoda, že se k dvoulitrovému dieselu nenabízel automat, k charakteru naftové jednotky by se docela hodil. Jedinou možností samočinného řazení je kombinace se základní verzí benzinového motoru 1.6 THP. A to nebude žádná sláva.

Motor 1.6 THP proslul kolabováním rozvodů, karbonováním a praskajícími písty. Nahlédněte do servisní historie, ale pochybujeme, že někdo měnil olej po 10 000 km a tankoval výhradně 98oktanový benzin s čistícími aditivy. Nicméně je tu určitá šance na lepší budoucnost než u jiných ojetin s tímto motorem.

Nejvíce jednotky 1.6 THP karbonují lidem, co je jen tak šolichají a podtáčejí, což u sportovně orientovaného auta nehrozí. Nicméně tankování aditivovaného benzinu s vyšším oktanovým číslem se nevyhnete a olejový interval 10 000 km tu skutečně není přehnaně opatrný. Všechny motory 1.6 THP tedy nejsou špatné, ale v takovémto případě si přizvěte na pomoc specialistu, který stav motoru prověří.

Jinak toho vážně na Peugeotu není moc rizikového. Takové auto se ale kupuje spíše srdcem, proto je někdy těžké se ubránit emocím a nechat pracovat rozum. V zásadě to ale není špatná ojetina a Peugeotu se tento model docela povedl. Spíše se nenechte zlákat nízkou cenou kusu bez dohledatelné minulosti a zaměřte se na celkový stav, servisní historii  a nebojte se zaplatit asistenci specialisty s diagnostikou, který auto zvládne prověřit.

Kdo hledá opravdové sportovní auto, ten se asi poohlédne po něčem jiném. Peugeot RCZ je ale zajímavá stylovka, která rozhodně nejezdí tak špatně jako ostatní peugeoty té doby. Vlastně je z řidičského pohledu zajímavější než třeba soudobé Audi TT. Více řidičského nadšení mají benzinové verze o výkonu 200 koní a víc, ale ani s dieselem se špatně nesvezete a paradoxně je naftová jednotka méně riziková.