Test ojetiny Peugeot 107: Nejspolehlivější auto do 50 000 Kč

Výroba malých a levných aut se automobilkám moc nevyplácí. Když vás totiž nejrůznější úřední regulace donutí i do nejlevnějších aut cílících na cenově citlivou klientelu nacpat mraky povinné bezpečnostní a elektronické výbavy, výsledný produkt je pak dražší, než by musel být.

Když tedy přišla trojice aut 107, C1 a Aygo z kolínského závodu TPCA v roce 2005 na trh, nebyla tehdejší cenová politika moc vstřícná. Modely Peugeot 107 a Citroën C1 začínaly v ceníku v pětidveřovém provedení na částce 246 900 Kč, Toyota Aygo s trochu bohatší výbavou stála 264 900 Kč. Škoda Fabia ale tehdy stála 247 900 Kč, pokud dokonce vynecháme ještě o dalších 23 000 Kč levnější verzi Junior. S takovým to na českém trhu neměla kolínská trojice moc jednoduché.

Samozřejmě se čas od času objevila nějaká cenová akce, ale i tak musel závod TPCA zlevňovat, protože v roce 2011 ještě přišlo malé Citigo, přímá konkurence. A to škodovka prodávala za 179 900 korun. Peugeot 107 se tehdy prodával za 208 900 Kč, jen Citroën nabízel v akční výbavě pětidveřový model C1 za 169 900 Kč, Aygo stálo stejně jako Citigo. Tak to jsme si připomněli historický vývoj cen a nyní už k ojetině.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Peugeot 107 s motorem 1.0i s pětistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2009 měl v době testu najeto teprve 34 000 km a prodejce za něj chtěl 85 000 Kč. Takhle levné Citigo s tak malými kilometry rozhodně neseženete.

Nedá se říci, že by nabídka bazarů auty z kolínské trojice nějak přetékala. Aktuálně na inzertním portálu Sauto.cz najdete jen zhruba 100 nabídek na vozy první generace z kolínského závodu TPCA. Mezi ojetinami lehce převažují citroëny C1, peugeotů 107 je naopak nejméně. Pro srovnání, Škoda Citigo je s 259 inzeráty mnohem rozšířenější. Je ale také výrazně dražší, stojí od 70 tisíc Kč.

Nejlevnější kusy kolínských trojčat se dají koupit už pod 30 000 Kč, slušné auto se dá pořídit do 50 tisíc korun. Naopak nejdražší bývají lépe vybavená Ayga z posledních let výroby s nízkými nájezdy. Taková stojí klidně 120 tisíc korun. Ačkoli závod TPCA vyráběl i jiné motorizace, a dokonce i verzi s automatem, v inzerátech je prakticky nepotkáte. Automaty jsou aktuálně v nabídce tři, auto s dieselem jen jedno.

A jak si malá auta z Kolína stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Ačkoliv kolínská trojčata Peugeot 107, Citroën C1 a Toyota Aygo patří k domácí produkci, jejich obliba u nás v době uvedení na trh nebyla příliš veliká. Na český vkus byly nové minivozy z TPCA relativně drahé. Na trhu ojetin se však postupem času situace změnila. S tím, jak cena klesá, stále více lidí objevuje jejich výhody. O minivozy se nejvíce zajímají začínající řidiči, studenti nebo důchodci. Vyhovuje jim jednoduchá výbava a snadné ovládání. A pokud chtějí převézt něco většího, ani to nepředstavuje problém. Snadno se s nimi parkuje, jízdní vlastnosti a spotřeba jsou díky nízké hmotnosti na dobré úrovni. Ojeté minivozy jsou často velmi zachovalé a většinou nemají vysoké kilometrové nájezdy. To ještě snižuje i tak nízké náklady na údržbu a u starších vozů zaručuje, že budou novým majitelům ještě dobře a dlouho sloužit.“

Asi je každému jasné, že Peugeot 107 a příbuzné modely z TPCA patří primárně do města. Živý litrový tříválec s výkonem 55 kW by se sice neztratil ani na dálnici, ale v tak malém autě s tenkými dveřmi se člověk necítí úplně bezpečně, když kolem vás sviští dvoutunová SUV, jejichž řidiči se věnují mobilu.

I přes poměrně rozsáhlou bezpečnostní výbavu si v tak malém autě člověk uvědomuje svoji zranitelnost, takže je automaticky pozornější a opatrnější. To víte, když někoho posadíte do Audi Q7 jako do jeho prvního auta, tak si zdravé návyky defenzivní jízdy, předvídání a opatrnosti ve vlastním zájmu za volantem nevybuduje.

Kolem obchoďáků a v úzkých uličkách ve městě ale fungují tahle malá auta skvěle. Všude se vejdou a parkování je s nimi jednoduché. Brzy člověk přestane ten laciný bakelitový interiér vnímat, a když nejezdíte po dálnici, přežijete i zvýšený akustický diskomfort při vyšší rychlosti. A na městské dlažbě a kanálech drncají všechna auta.

Stejně se ale nemohu ubránit přímému srovnání s malou Škodou Citigo, která působí jako dospělejší a hodnotnější auto. Jak ergonomií a zpracováním interiéru, tak hlavně jízdním projevem a nižší úrovní hluku v kabině. Ale znovu zdůrazňuji, že v primárně městském režimu funguje kolínská trojice skvěle.

Mezi trojčaty z TPCA jsou jen minimální rozdíly a vlastně se týkají jen detailů na karoserii a v interiéru. Základní technika je naprosto stejná, motory a převodovky jsou také stejné. Prakticky všechny díly, s výjimkou těch odlišujících design a označení modelu, jsou zaměnitelné.

Jinde by šlo se rozepsat o motorech na tři stránky, ale tady to bude jednoduché a vlastně docela krátké. Nejrozšířenější je benzinový litrový tříválec označený 1KR-FE, který pochází od Daihatsu a najdeme ho v mnoha toyotách. Je to velice spolehlivý a jednoduchý motor.

V kolínských trojčatech je vybaven dokonce i proměnným časováním ventilů na straně sání, ale tento systém funguje i po letech spolehlivě. Pokud tak má za sebou auto pravidelný servis s výměnami oleje po roce nebo maximálně 15 000 km, problémy s ním nebudou. Dokonce tenhle motor snáší docela dobře i opožděné výměny oleje, ale to může být dáno tím, že cílová klientela obvykle nevyužívá neustále plný výkon.

Nepřímé vstřikování je spolehlivé, motor netrpí na karbonování a vlastně jedinou bolístkou bylo zapalování a chlazení v prvních letech výroby. Výrobce ale rychle motor modifikoval a dnes už byste na vadnou řídicí jednotku nebo zadřenou vodní pumpu narazit neměli. Pozor jen na řemen pohonu příslušenství, některé servisy doporučují jeho preventivní výměnu po 60 000 km. Ventilové vůle se obvykle vůbec nemusí řešit, s nájezdem do 200 000 km opravdu ne.

Diesel 1.4 HDI (čtyřválec, 55 kW) není špatný motor, ale byl drahý a v ojetině smysl nedává, zejména se všemi těmi drahými riziky. Také je to docela lenoch, proti němu působí živý benzinový tříválec jako sportovní motor. Se spotřebou mezi 5 a 6 litry benzinu na 100 km v případě litrového tříválce opravdu nedává diesel v tomhle autě smysl.

Stejně tak vzácně narazíte na automat, za který se připlácelo zhruba dvacet tisíc korun. Jedná se o robotizovanou převodovku, kde vlastně výměnu rychlostí obstarávaly aktuátory, stejně tak ovládání spojky. Mechanicky je to jednoduché řešení, ale převodovka řadí docela pomalu a ne moc komfortně. Pokud nutně nemusíte mít automat, řaďte si raději sami. Především bychom ale dokázali na trhu ojetin vybrat mnoho lepších aut se samočinným řazením.

Trápí malá auta z TPCA nějaké vážné problémy? Ačkoli by se dalo s nízkou cenou a zaměřením auta očekávat, že budou brzy reznout, opak je pravdou. Poměrně zdařilá technologie výroby a kvalitní plechy stojí za velice dobrou odolností vozu, a pokud mu začnou reznout prahy, lemy blatníků a kapota, tak kvůli vnějšímu poškození. Špatně opravená auta reznou vždycky. Systémovým problémem byla a je vlastně jen koroze levného původního výfuku, který odpadl mnohdy už po pěti letech nebo i dříve.

Přesto auto zkontrolujte, hlavně stav spodku. Zvažte také dodatečnou ochranu proti korozi a třeba by mohlo pomoci i vyplnění zadních podběhů, které nejsou chráněné. Odletující štěrk od kol tady časem vyseká dírky a pak by začala koroze hlodat. Zadní plastové podběhy seženete jako neoriginální doplněk za pár stovek.

Bohužel se u těchto malých a levných aut často setkáte s velice zanedbanou údržbou. Pokud se jedná o auto, které sloužilo v nějaké rozvážkové službě jídla, mělo za sebou pravděpodobně velmi těžký život. Zcela běžné je opotřebení spojky a už také nepřesné a obtížné řazení. Převodovka je tak asi nejslabší článek celého pohonného řetězce.

Vyhněte se autům s vybydleným a nadměrně poškozeným interiérem. Ověřte, jestli fungují zámky, stahování oken, rádio a klimatizace. Občas narazíte i na nefunkční posilovač řízení, i když tohle malé auto lze ovládat i bez něj (dokonce se chvíli bez posilovače v nejlevnějších verzích prodávalo). Někdy nefunguje přední stěrač, případně se podaří spálit motorek, pokud ho necháte přimrznout.

Malé Citigo od škodovky je sice lepší, ale je také citelně dražší ojetina. Kolínská trojčata tak dávají smysl tehdy, když chcete něco malého, jednoduchého, spolehlivého a levného na provoz a zároveň máte omezený rozpočet. Za 50 tisíc prostě slušné Citigo nekoupíte, Peugeot 107, Citroën C1 či Toyotu Aygo ovšem ano. Navíc v téhle cenové relaci asi spolehlivější a levnější auto na provoz nekoupíte. Jakýkoli jiný model bude o mnoha kompromisech a poslouží maximálně na dojetí, vozy z TPCA však mohou i za tyhle peníze posloužit spolehlivě ještě mnoho let. Jestli je váš rozpočet ale vyšší a máte na malé auto třeba 100 až 150 tisíc, berte raději Škodu Citigo. Je to vážně lepší auto.