Test ojetiny: Mini One (F56) je v bazaru o něco lákavější

Mini bylo vždycky okrajové zboží a u nás tomu není jinak. Čeští zákazníci se ptají, kolik kufru a dalších benefitů za své peníze dostanou, a tady Mini nemohlo nikdy pořádně obstát. Ale pořád se ještě najde dost lidí, kteří dávají přednost stylu a image před velikostí kufru. A těm se bude Mini líbit.

Na trhu ojetin se navíc Mini dostává na dostřel dříve levnějších aut, takže je mnohem atraktivnější pro širší skupinu zákazníků. Některým se sice Mini líbí, ale nemají na něj. Nové je totiž moc drahé. Mezi ojetinami, i když není vyloženě levné, se tak ale lidem otevírají nové možnosti. Tak si pojďme ojeté Mini třetí generace představit.

Tohle auto logicky nebude nikdo považovat za rodinný dopravní prostředek. Reálná použitelnost dvojicí cestujících ho pak předurčuje k roli druhého auta v rodině, případně jako stylovky pro někoho, kdo prostě velké auto nechce a nepotřebuje.

Jako příklad použijeme žluté Mini One, které jsme si na test půjčili v Auto Esa. Vůz s přeplňovaným tříválcem 1,2 l byl z roku 2015 a v době testu měl najeto jen 36 000 km. Prodejce za něj chtěl 260 000 Kč.

Na českém trhu je Mini spíše na okraji zájmu, ale v inzerátech několik aut je. Nejlevnější kusy začínají u zhruba 230 000 Kč, na silnější Cooper si připravte spíše tři sta tisíc. Společným jmenovatelem kompaktní třídveřové verze bývá malý nájezd. To naopak větší countrymany a clubmany mívají najeto více.

Vozy značky Mini ale obvykle slouží jako druhé či třetí auto v rodině, takže jen málo kusů má za sebou vražedné nájezdy. Zatímco u naftových octavií je běžné, že za tři roky najedou 150 000 km, Mini obvykle za stejnou dobu najedou do 50 000 km, spíše méně.

Ceny ojetin se hodně odvíjí od výbavy. Testované auto bylo za slušnou cenu především díky základní výbavě. Mini našlapané doplňky po střechu bude výrazně dražší. Předpokládáme, že budete chtít lepší audio systém, vyhřívání předních sedaček je také fajn. Ostatní věci jako klimatizaci a rozsáhlou bezpečnostní výbavu dostanete vždy v základu.

Ačkoli si spousta lidí kupuje Mini jen jako modní doplněk, tahle auta vždycky velmi dobře jezdila. První dvě generace kompaktního Mini byla velmi obratná a zábavná auta, která ani nepotřebovala moc silný motor, aby s nimi byla legrace. I Cooper se základní šestnáctistovkou jezdil báječně.

U té současné generace je znát, že Mini trochu vyměklo. Už nereaguje tak ostře na odstavení plynu v zatáčce a celkově je cítit posun ke kultivovanosti, a hlavně bezpečnosti. Kde vás minulé Mini pláclo přes prsty a klidně se vám v zatáčce přetočilo jak starý Peugeot 205 GTI  na mokru, to nové uteče bezpečně po čumáku jako každá jiná nudná předokolka.

Nelze ale říci, že by to bylo vyloženě špatně, protože i s tímto základním provedením Mini One se stále svezete hezky. Ale zmizela taková ta bezprostřednost a lechtání na zátylku, když jedete opravdu rychle na hranici možností. To ovšem stejně ocenila jen nesmírně malá skupina zájemců.

Jakkoli se proti projevu tříválce nedá nic moc namítat (díky vyvažovací hřídeli je klidný a má dost síly), zamrzí spíše emisně dlouhé zpřevodování šestistupňového manuálu. Ve městě má člověk i na trojku při tachometrových 55 km/h pocit, že auto podtáčí. Šestka se nehodí ani na mimoměstkých 90 km/h. Vlastně pobírá všechno až tak od 110 km/h a pro předjetí musíte podřazovat. A to tak, že tam v 80 km/h musíte vrazit trojku, aby se začalo něco dít.

Takhle dlouhá převodovka by se hodila tak k dvanáctiválci a ne malému tříválci dopovanému turbem. Vlastně právě předlouhé převody stojí za tím, že jízda s tímhle autem není tak uspokojivá, jak by mohla být. Tříválec, který má sám o sobě slibné tabulkové parametry (75 kW a 180 Nm) pak působí v nižších otáčkách zvadle. A ve městě je popojíždění vyložená otrava. „Půl království za automat!“, chtělo by se jednomu zvolat.

Tříválec B38A12 (a pozdější B38A15) je zcela nové konstrukce a vychází z nové generace modulárních jednotek BMW. Ačkoli kdysi BMW v Mini používalo motory vzniklé ve spolupráci s PSA, tento tříválec je vlastní konstrukce a s dvanáctistovkou PureTec v peugeotech, opelech a  citroënech nemá nic společného.

Prozatím se zdá, že se jedná o spolehlivou jednotku. Ani ostatní verze modulárních motorů B38 a B48 zatím netrpí na problémy s rozvody, mazání je spolehlivé a jediné, s čím je potřeba počítat, je riziko tvorby karbonových úsad na ventilech. Turbo je navíc chlazené vodou, takže by mělo vydržet.

Zkrátili bychom rozhodně servisní interval na maximálně 15 000 km a těmto motorům dobře dělá aditivovaný benzin vyššího oktanového čísla. S reálnou spotřebou kolem 6 litrů na 100 km vážně nikoho nebude trápit, když bude brát o dvě koruny dražší osmadevadesátku. Pro pozdější patnáctistovku B38A15 (do Mini One se dává od listopadu 2017) bude platit to samé.

Standardem u všech motorů byl šestistupňový manuál (s poněkud diskutabilní životností spojky kvůli dlouhým převodům a zřejmě i omezeným dovednostem naprosté většiny řidičů těchto Mini), šestistupňový automat s klasickým měničem točivého momentu byl pro modelový rok 2018 nahrazen sedmistupňovou dvouspojkou. Jen verze Cooper S a JCW mají osmistupňový automat s měničem vždy.

V ojetině bychom rozhodně dali přednost starší možnosti s klasickým měničovým automatem, kde to bude chtít jen po maximálně 90 000 km (raději dříve) vyměnit olejovou náplň. Dvouspojkové převodovky nejsou v ojetinách žádná radost a servis se umí nepěkně prodražit.

Do Mini se podíval i benzinový čtyřválec, jde o jednotku B48A20 (Cooper S) a B48B20 (John Cooper Works) známou třeba z BMW řady 3. Dřívější potíže s rozvody a karbonováním jsou snad už vyřešené, takže zase bude hlavně záležet na minulosti auta. S Cooperem S a ostrou verzí JCW se ale na spotřebu nejezdí, takže motory by snad neměly být zalepené karbonovými úsadami. Ovšem natahování olejových intervalů jim nebude dělat dobře. U těchto verzí berte olejový interval 15 000 km nebo jeden rok jako hraniční.

Dieselům bychom se vyhnuli, a to jak tříválci 1,5 l, tak čtyřválci 2,0 l z Cooperu SD. V tak malém autě nedávají ekonomický smysl a k charakteru obratného Mini se moc nehodí. Ne snad, že by tyhle motory už teď trpěly na vážné závady, ale Mini berte raději s benzinovým motorem.

Zásadní technické problémy tuhle generaci Mini zatím netrápí a i v rámci servisních a svolávacích akcí řešila automobilka spíše drobnosti. Jedna svolávací akce se týkala airbagů, úplně první série mohla mít problémy se sedačkami a u verzí Cooper S se v krátkém období řešil problém s tyčí řízení. Přes VIN kód každopádně v servisu zjistíte, jestli se vašeho auta nějaká svolávací či servisní akce týká a zda byla provedena.

Zatímco nové Mini One stojí v základu přes půl milionu (a to je prostě na plno potenciálních kupců hodně), jako bazarovka s rozumným nájezdem dává mnohem více smyslu a otevírá se širší veřejnosti s omezeným rozpočtem. Moc racionálních důvodů ke koupi tady není, protože je to prostě malé auto pro dva, ale jestli se vám Mini líbí a chcete ho, nemůžeme vám ho zakazovat nebo rozmlouvat. S malým nájezdem a úplnou historií to bude určitě dobré auto. Jen hledejte mezi prověřenými prodejci a pozor, ať si nepřivezete ze zahraničí kus po autoškole, půjčovně nebo rozvozu jídla.