Hlavní obsah

Superluxusní osmimístné MPV jezdilo přes 250 km/h!

Foto: Archiv redakce

Dnes je běžné spojovat různé třídy automobilů v jeden celek, ale v roce 1990 by si lidé ťukali na čelo. Přesto v té době představila malá francouzská automobilka spojení tehdy začínajícího segmentu MPV se superluxusním korábem s cestovní rychlostí vozů kategorie GT.

Článek

De La Chapelle Parcours. Už jen ten název zní vznešeně, jako tradiční značka toho nejlepšího francouzského vína. Je to však auto, či spíše luxusní vagón připojený k TGV, které je správně francouzsky extravagantní a neotřelé. V roce 1987 dostala malá firma De La Chapelle pobídku od svého akcionáře Primwestu k výrobě opravdu speciálního vozu. V té době bylo velmi oblíbené MPV Renault Espace, jedno z prvních aut svého druhu. Investoři tedy chtěli výrobu stroje podobného ducha, avšak mnohem luxusnějšího, výrazně delšího a hlavně rychlejšího. Sedm až osm míst, obrovský silný motor a aerodynamická karoserie. To vše pro rychlý průlet Evropou v maximálním komfortu. Takový stroj se líbil i zakladateli automobilky, Xavieru de la Chapelle.

Foto: Archiv redakce

Započal tedy vývoj vozu, který později dostal jméno Parcours, přičemž pozvány byly špičky francouzského inženýrství. Vnější design měl na starosti Bertrand Barré, který dal vozu překvapivě aerodynamickou karoserii s koeficientem odporu vzduchu pouze Cx 0.28, což je skvělá hodnota i dnes. S aerodynamikou mu pomáhal Robert Choulet, jenž se podílel na vývoji kupříkladu slavného závodního Porsche 917. Podvozek vyvíjel člověk zodpovědný za úžasné sporťáky Venturi, přičemž právě spřízněná značka Venturi zajišťovala i vývoj řady dalších věcí na voze. Podvozek od Wabca pak byl vzduchový, elektronicky stavitelný, s automaticky udržovanou světlou výškou.

Foto: Archiv redakce

Tím vzniknul vůz pro VIP klienty na provoz po Evropě. Pod kapotou mohly být dva motory - vidlicový osmiválec Mercedes o výkonu 326 koní či dvanáctiválec Jaguaru, přičemž do budoucna se počítalo i s ostřejší dvanáctiválcovou variantou s pohonem všech kol a maximálkou okolo 270 km/h. I s Mercedesím osmiválcem však Parcours upaloval přes 250 km/h! Zrychlení z klidu na sto kilometrů v hodině proběhlo za 7,9 sekundy, bavíme se však o obrovském, 5,35 metru dlouhém stroji o hmotnosti přes 2200 kg a se čtyřstupňovým automatem, to vše v roce 1990, kdy vyjely první prototypy. Na tu dobu je to tedy rozhodně impozantní!

Foto: Archiv redakce

Parcour stál na šestnáctipalcových kolech s pneumatikami 235/60 R16 od Michelinu a pro dlouhé štreky byl vybaven nádrží o objemu od 120 do 160 litrů, aby nemusel řidič zastavovat u benzinky příliš často. Zavazadlový prostor byl i přes tři řady sedadel velmi štedrý, měl 900 litrů. Celá karoserie pak byla podobně jako u Espacu z kompozitních materiálů. 

Foto: Archiv redakce

Jak už to tak bývá, dnes velmi zajímavý De La Chapelle Parcours nakonec skončil v propadlišti dějin. Vyrobilo se jen pět automobilů, dva prototypy a tři "sériové" kusy. Někteří však říkají, že i díky tomuto stroji později Renault představil koncept Espace F1 s motorem z Formule 1.

Foto: Archiv redakce
Foto: Archiv redakce
Foto: Archiv redakce
Foto: Archiv redakce
autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama