Strhující koncepty Bugatti, které upadly v zapomnění

Je evidentní, že v případě Bugatti šlo o velmi zajímavé kousky, které bychom opravdu rádi někdy viděli na silnici, nebo alespoň někde na výstavě. Jedno z nich je šestnáctiválcový luxusní grand tourer, druhé by se dalo nazvat jako Veyron bez střechy po mírné plastice a to třetí připomíná legendární Bugatti Typ 57 Atlantic pro jednadvacáté století. Které z nich váš favorit?

Jeden by si řekl, že kdyby se Bugatti náhodou rozhodlo udělat změnu a vyvinulo by produkční vůz s motorem vpředu, zvolilo by k pohonu něco méně násilného než monstrózní šestnáctiválec se čtyřmi turbodmychadly, který se do moderních Bugatti aktuálně montuje – třeba něco s polovinou válců, polovinou turbodmychadel a polovičním objemem, jako to dnes dělají skoro všichni.

Ale ne. Bugatti se sveřepě drží své charakteristické pohonné jednotky, a tím je quad-turbo W16 o objemu 8 litrů, zde s výkonem téměř 1 500 koní – tedy skoro jako u současného Chironu. Tohle auto, kdyby se tedy začalo vyrábět, mohlo být tedy nejen agresivně elegantní, ale také drtivě rychlé. Útěchou nám budiž fakt, že řada designových prvků ze studie Rembrandt se objevila na velkolepém modelu La Voiture Noire, jednom z nejdražších nových aut na světě.

Není tak úplně pravda, že Bugatti v moderní historii nezvažovalo kompaktnější motor, než je jaderný reaktor W16 pohánějící Chiron a jeho deriváty. Ve skutečnosti existuje koncept jménem Atlantic, který měl být představen se vší pompou v roce 2015 na přehlídce v Pebble Beach. Jenže kvůli aféře Dieselgate, která mateřský koncern Volkswagen zasáhla v nemalé míře, muselo být představení vozu odloženo. A to tak, že na neurčito.

Přitom je to obrovská škoda, Atlantic byl velmi půvabný – výrazný, ale neurazil. Pohon měl údajně zajišťovat 4,0 V8 twin-turbo, tedy prakticky přesně poloviční motor, než na jaký jsme u moderních Bugatti zvyklí. Důkazem, že chybělo k sériové výrobě opravdu poměrně málo, budiž i fakt, že existovala i otevřená varianta s karoserií roadster. Není divu, automobilka na moderním Atlanticu dělala přibližně rok a půl. Bystrý čtenář si jistě všimne, že některé prvky se dostaly do sériové výroby prostřednictvím modelu Chiron – konkrétně rám dveří ve tvaru C, design předních světel nebo i design ráfků.

Jeden by si řekl, že postavit na základech Veyronu sporťák bez střechy je holý nesmysl, ale přesně to měli v Bugatti svého času v plánu. Zajímavé je, že koncept Veyron Barchetta byl svým způsobem průkopnický, neboť tento typ karoserie bez střechy, mnohdy nazývaný právě jako „barchetta“, čteno „barketa“, si oblíbila řada výrobců jako Ferrari, McLaren, a dokonce i Pagani.

Proč průkopnický? To je vlastně velmi prosté – Veyron Barchetta je koncept pocházející z roku 2008, tedy z doby ještě předtím, než se designéři u konkurence odvážili podobné auto vůbec nakreslit a navrhnout jejich chlebodárci. V případě tohoto konceptu se má za to, že důvodem k jeho uspání byla dle všeho tehdejší hospodářská krize.

Veyron Barchetta měl být založen na variantě Grand Sport Vitesse s karoserií targa, a nabízí se tak otázka, zda by nebylo možné tuto myšlenku oživit a s trochou nadsázky vzít flexu a „ufiknout“ střechu Chironu. Dle automobilky to však není možné, protože při jeho výrobě se s podobnou modifikací nepočítalo, a jeho konstrukce tak k tomu není uzpůsobena.