Hlavní obsah

Stout Scarab je prvním minivanem, vznikl ve třicátých letech

Foto: Stout

Za první produkční minivan je považován Renault Espace z roku 1984 (těsně následovaný Dodgem Caravan), ale experimenty s vnitřní variabilitou prostoru aut podnikali šikovní inženýři dávno, dávno předtím. Nejspíš úplně prvním pokusem byl Stout Scarab z roku 1936. Nejspíš jste o něm nikdy neslyšeli, ale rozhodně byste ho měli vidět!

Článek

Už od dob hranatého Espace se velkoprostorová auta profilovala jako velké neforemné krabice od bot – je to totiž to nejpraktičtější řešení. Ale rozhodně ne nejhezčí. Minivan jde totiž pojmout i mnohem elegantněji, jak dokazuje naprosto zapomenutý Stout Scarab. Ten se může pochlubit nádhernou proudnicovou karoserií s art deco designovými prvky, navrženou Johnem Tjaardou (otcem ještě slavnějšího designéra Toma Tjaardy), konstrukci pak má na svědomí automobilový a letecký konstruktér William B. Stout, který autu také propůjčil své jméno.

Foto: Stout

Umístit motor do zádi přímo k hnané nápravě bylo ve 30. letech minulého století ukázkou velmi pokrokového myšlení

Na rozdíl od tehdejších aut s karoserií přišroubovanou k rámu, s motorem vpředu a kardanem až k zadní nápravě, přišel Stout se samonosnou konstrukcí (karoserie kombinovala hliník v horní polovině a ocel v dolní polovině, dveře byly z hořčíku) a V8 od Fordu hned u zadní poháněné nápravy, což narovnalo podlahu a v kabině udělalo spoustu místa (přesně stejně uvažovali u Tatry).

Cílem Stouta ale nebylo ubytovat rodinu, svůj výtvor navrhl jako pojízdnou kancelář. Proto jsou v kabině kožená křesílka, která šla libovolně přemisťovat (pouze řidičova sedačka byla uchycena pevně), a také skládací stolek. V jednom ze Scarabů prý měli za druhé světové války schůzku generálové Dwight Eisenhower a Charles de Gaulle.

Pojetí luxusní kanceláře na kolech dotvářel také neuvěřitelně pohodlný podvozek, který v dobách tuhých náprav a listových per přišel s nezávislým zavěšením s vinutými pružinami. Proto taky Scarab stál 5 000 USD, tedy zhruba čtyřnásobek toho, co jiná moderní americká auta té doby. Což na prahu hospodářské krize nebylo zrovna žádoucí…

Vzniklo tak pouhých 9 exemplářů tohoto unikátního auta (do dnešních dnů přežilo prý pouhých pět kusů), přičemž každé bylo stavěné na zakázku, a proto zcela odlišné od těch ostatních. Po válce Stout postavil designově konvenčnější, ale technicky ještě pokročilejší vůz – měl karoserii z laminátu a vzduchový podvozek (vyvinutý již v roce 1933 firmou Firestone). Jenže projekt neuspěl a žádné auto po válce nevzniklo. A to je veliká škoda.

Reklama

Načítám