Mašinfírův recept na klid: Obytný Defender s automatem

Příběh mašinfíry z Kolína, Jirky D., vlastně není nijak překvapující. Jde o zapáleného off-roaďáka, co se svým prvním Defenderem 110 projezdil kus světa, jenže s věkem a novým přírůstkem do rodiny začal čím dál tím víc toužit po větším klidu, pohodlí a nezávislosti.

Jasná volba tedy padla na něco více expedičně-obytného, přičemž mezi finálními kandidáty se objevila ruská Buchanka, japonská L200 a britský Defender, který nakonec vyhrál, čímž Jirka naplnil jedno známé komunitní pořekadlo: „Když chceš mít defíka, musíš mít dva, protože jeden je v servisu.“

Konkrétně se tedy bavíme o pick-upu Land Rover Defender 130 TD5 z roku 2003, který je vybaven přeplňovaným vznětovým 2,5litrovým pětiválcem o výkonu 90 kW (122 koní), běžně spárovaným výhradně s pětirychlostním manuálem.

Jenže Jirkův vůz je tak trochu speciální, protože v jeho útrobách najdete zastavěnou čtyřrychlostní automatickou převodovku ZF, která továrně pracuje například v Land Roveru Discovery TD5. Nejde přitom o jeho první automatický projekt, neb samočinné řazení si off-roadový nadšenec nechal namontovat i do svého prvního Defenderu.

Jak se tedy celý projekt podepsal na dynamice 6,18 metru dlouhého, 2,61 metru vysokého a 1,88 metru širokého obytňáku? Papírově udává automobil maximálku 129 km/h, což je také jeho nejvyšší komfortní cestovní rychlost. Ve 150 km/h má podle majitele vůz tendence nabídnout místo volantu knipl a vzletět.

Standardní průměrná spotřeba se na rovině pohybuje okolo 11,5 litru nafty na sto, zatímco v kopcovitém prostředí vystoupá klidně na 15 litrů na sto.

Pro terénní radovánky je vozidlo vybaveno stálým pohonem 4x4, redukcí, samosvorným diferenciálem vzadu a samosvorným diferenciálem uprostřed. Přední diferák nechal Jirka tovární, a to z důvodu prevence poškození poloos. Totiž se zavřeným předkem se i zkušeným terénobijcům může snadno stát, že jednu z poloos prostě zničí. Její výměna pak u Defendera zabere 2–3 hodiny práce v polních podmínkách.

Současnou slabinou auta jsou údajně brzdy, nicméně ty Jirka plánuje vyměnit za lepší. Celé vnější osvětlení je pak kompletně diodové, včetně hlavních lamp.

Uvnitř kabiny můžete najít sportovní volant, vysílačku a také přípravu na klimatizaci, nicméně ta se dovnitř nejspíš nakonec montovat nebude. Jirkovi totiž mechanicky ovládaný „oknotronic“ dozajista vyhovuje. Mimo tohoto se vozidlo dočkalo účinnějšího chladiče převodovky, lepšího intercooleru, navijáku vpředu i vzadu, přídavné nádrže (+40 l ke standardní 90l) a nezávislého topení – běžný Defender totiž v zimě chladí a v létě hřeje, říká se.

Zadní obytný modul si Jirka sám navrhnul a část nechal postavit soukromou společností přesně dle jeho zadání. Stěny „boudy“ s vlastním nosným rámem jsou vyrobeny ze sendvičových panelů, stejně tak i podlaha a střecha. Ta navíc disponuje třemi solárními panely (reálně dají 260 W), stropním ventilátorem a zvedacím mechanismem, což přidá k dobru 104 cm životního prostoru nad hlavou.

Vzadu je umístěné plnohodnotné rezervní kolo a vyprošťovací nájezdy, na bocích poté venkovní sprcha, venkovní kuchyň, box pro dřevo na zátop, box na uložení nástupních schůdků a markýza (3,5 m x 2,5 m).

Uvnitř bydlíku na vás čekají dvě plnohodnotná lůžka a dvě zkrácená, lednice o objemu 75 litrů, vyjímatelná toaleta, indukční varná deska, integrovaná rychlovarná konvice, 10litrový bojler na teplou vodu, nádrž na 100 litrů vody, mikrovlnná trouba, stolek, hasičák, diodové osvětlení a různé úložné prostory.

Kompletně vše je živené elektrickou energií, která protéká přes 2,5kW měnič na 230 V. Proud spotřebiče čerpají skrze akumulátory nabíjené ze solárních panelů, ze 100A alternátoru (když motor běží) anebo za pomoci EFOY palivového článku, který elektřinu vyrábí z metanolu. Obytného Defendera lze rovněž zapojit do zásuvky a sosat volty stejným způsobem, jako to dělají běžní karavanisté v kempech.

Řídicím mozkem je pak počítačové centrum, které si Jirka sám navrhl a po nástavbě vlastnoručně natahal přes 600 metrů kabelů. Díky tomu lze vybrané funkce ovládat mobilní aplikací také na dálku.

Samotné vytápění obytného modulu je řešeno přídavným naftovým topením (2 kW), které zvládne prostor vytopit z nuly na dvacet stupňů Celsia za hodinu a čtvrt. Je-li venku kolem nuly, pak Jirku stojí noční přespání v teple asi tři litry nafty.

Expedičně-obytný speciál vznikal asi dva roky a do ostrého provozu se dostal teprve letos v červnu, takže s ním mašinfíra z Kolína jezdil jen po Česku a Polsku. Až bude možnost, plánuje vyrazit dále na východ, nicméně sám prohlašuje, že nejde o vůz pro extrémní off-road, nýbrž o pohodlný obývák na horší cesty.

Land Rover Defender 130 s obytným modulem je tak dalším příkladem toho, jak ještě lze pojízdné domy vylepšovat a co všechno mohou umět. Předmětný kousek se pyšní unikátností nejen díky samočinné převodovce, ale také kvůli palivovému článku nebo sofistikované koncepci, jakou má na svědomí jeden zapálený středočeský off-roaďák a táta od rodiny.

Jirkovi děkujeme a přejeme šťastné kilometry nejen za volantem Defenderu, ale také za řídicími pákami lokomotivy. A pokud víte o podobném nadšenci (nebo jím sami jste), co si postavil nějaký zajímavý obytný/expediční vůz, nenechte si to pro sebe a pošlete nám zprávu spolu s fotografiemi předmětného automobilu na e-mail redakce@garaz.cz. Ty nejzajímavější kousky a jejich příběhy rádi zveřejníme.