Hlavní obsah

Šéf Alfy Romeo: Děláme auta, ne pojízdné iPady. Opravdu?

Foto: Tomáš Kopečný

Za volantem Giulie jsme v praxi ověřovali odvážné tvrzení šéfa Alfy Romeo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Alfa Romeo má nového šéfa, kterým je zkušený 55letý francouzský manažer Jean-Philippe Imparato, co pověsil práci v Peugeotu na hřebík a s ostrým bojovým prohlášením „Neprodávám auto postavené kolem iPadu, prodávám Alfu Romeo“ nastoupil k záchraně ne zrovna prosperující italské prémiové značky. My tedy jeho tvrzení prověřili, půjčili si Giulii a zjišťovali, do jaké míry jsou vyřčená slova pravdivá.

Článek

Francouz Jean-Philippe Imparato se řadu let, vlastně už od skončení vojny, pohyboval v teritoriu skupiny PSA, kde zastával různé významné pozice, a nabral tak řadu cenných zkušeností. Naposledy byl zainteresován ve značce Peugeot, nicméně letos jej v rámci nedávno vzniklé skupiny Stellantis povolali k vedení ne zrovna prosperující Alfy Romeo.

Foto: Tomáš Kopečný

Alfa Romeo dostala šanci prorazit, k čemuž jí má dopomoci Francouz Jean-Philippe Imparato

V jednom z rozhovorů zcela otevřeně řekl, že Alfa má v automobilovém světě zcela specifické postavení, protože cílí co nejvíce na řidiče, nikoli na dotykové obrazovky okolo. Lídr italské prémiové značky doslova prohlásil: „Neprodávám auto postavené kolem iPadu, prodávám Alfu Romeo.“

Přestože automobilka oznámila, že se z ní postupně stane „all-electric“ hráč, tedy výrobce výhradně elektromobilů, stejně její šéf Imparato tvrdí, že soustředění se na řidičský zážitek bude pro úspěch Alfy zcela zásadní.

Foto: Tomáš Kopečný

All-electric prý nebude znamenat nudu nebo ošizené řízení, slibuje Imparato

Nový šéf neváhal a úřadoval, takže už nyní je jisté, že Alfa Romeo opustí platformu Giorgio sázející primárně na pohon zadních kol a přijme větší základnu Stellantis STLA, na níž budou postaveny též budoucí sedany i SUV od Maserati. Imparato také odložil uvedení plug-in hybridu Tonale o tři měsíce, prý kvůli zlepšení výkonu pohonného ústrojí, a také prohlásil, že se italská pojízdná vášeň znovu zaměří na severoamerický trh.

Závazek více řešit řízení než dotykové obrazovky jistě řadu fanoušků (i těch, co jsou ochotni skutečně nakupovat) potěší, jelikož centralizovaná virtuální tlačítka zkrátka nevoní každému. Stačí se podívat třeba do Golfu či Tiguanu – nechybí vám uvnitř něco, nepřijde vám kabina trochu strohá, ne-li ošizená? Pokud ano, vážně nejste jediní.

Foto: Jiří Čermák

Není ta kabina Golfu přece jen zbytečně minimalistická?

Inspirace bavorákem

No ale zpátky k silným slovům vyřčeným z úst 55letého Francouze – vážně si ten člověk nevymýšlí? Než hledat odpověď od stolu, raději jsme skočili do modré Giulie Veloce osazené 280koňovým dvoulitrovým zážehovým čtyřválcem, automatem i pohonem všech kol a vydali se spálit několik plných nádrží 100oktanového benzinu.

A začneme tím iPadem, ten uvnitř kabiny nehledejte. Centrem virtuálního dění je palubní desku kopírující tmavý panel, ve kterém najdete poměrně skromný 8,8palcový displej multimédií. A to není všechno, jeho vizuální grafika není na dnešek nijak prémiová a rovněž samotné softwarové rozhraní Italové zcela signifikantně obšlehnuli (no dobře, inspirovali se) od BMW (iDrive), stejně jako středový kulatý volič i řadicí páku.

Foto: Tomáš Kopečný

Tyto ovládací prvky bezpečně znáte z BMW i Audi

Ovladač audia umístěný na středovém panelu? Cha, koukněte do jakékoli starší audiny a objevíte, odkud se tento prvek do Alfy dostal. Pokud tedy jásáte, že by snad Giulia mohla mít perfektní infosystém, zklameme vás. Inspirace povedeným bavorákem je sice zjevná, ale samotné provedení už ne, a to včetně navigace. Raději využijte kabelového připojení (kdeže bezdrátového) telefonu a nasazení Apple CarPlay či Android Auto.

Objektivně však musíme pochválit 7palcový palubák zabudovaný doprostřed zapuštěných budíků, který vám posílá před oči přesně ta data, která chcete. Můžete si tak nastavit zobrazení ekonoměru, rychlosti, času, přečtených značek, hlídače pruhů, asistenta jízdy v koloně a dalších informací.

Foto: Tomáš Kopečný

Na infosystém se v Alfě příliš nesoustředili. Dá se s nadsázkou říci, že okopírovali rozhraní BMW a šli řešit z jejich pohledu důležitější věci

No a před budíky máme zajisté volant, zde s obřími magneziovými pádly, která svým vzhledem hlasitě vykřikují „stiskni mě“, což platí též o startovacím knoflíku, jenž najdete pod levým ramenem.

Tedy ano, Giulia vážně není iPad, přestože v jejím nitru najdete řadu moderních asistenčních systémů. Jenže si musíte rovněž uvědomit, že předmětný automobil stojí od jednoho milionu korun nahoru, takže řada potenciálních zájemců nějaké ty ipady navíc prostě očekává. Jean-Philippe tak v přeneseném spojení s populárním výrobkem od Applu nelhal, čímž si ovšem zajistil odliv určité sorty kupců s naditou šrajtoflí. Ale pozor, ještě tu máme druhou část – jízdu.

Foto: Tomáš Kopečný

Čtyřkolka, karbon a Saracéna požírající had. Jak tenhle mix ladí srdci nadšeného řidiče?

Letenka do vesmíru

Přestože emblém Q4 na víku kufru značí pohon 4x4, v dominanci je u Giulie vždy zadek, přičemž předek se zapojuje během akcelerace nebo v rámci průletů zatáčkami. Vyvstává tedy jistá „nevýhoda“, protože se čtyřkolkou přichází určitá sterilita zážitku. To víte, vše je tak plynulé, přesné, lepivé, byť primárně řízené dvojicí zadních kol, stejně tam není to velesportovní koření, jaké nabídne například vrcholové čistě zadokolkové provedení Quadrifoglio.

Obdobným příkladem je Fiesta – ta sama o sobě jezdí velice slušně a nabídne to, co od ní očekáváte, nicméně až z varianty ST si sednete na zadek. A totožně je to i s Giulií – mnohým postačí základní zadokolkové provedení s 200koňovým benzinem či 190koňovou naftou, případně zmíněné Q4 Veloce, co se nabízí také s 210koňovým dieselem, jenže italská operetní árie, jakou někteří lidé (a nebude jich málo) v alfách hledají, nese logo čtyřlístku a základní cenu dva miliony korun.

Foto: Martin Jánský

Víte, za milion korun, ale i méně, se dají pořídit i řidičsky daleko zajímavější vozy, než je třeba základní Giulia

A to je ten „problém“, totiž ve značkovém podniku s emblémem hada pojídajícího Saracéna chcete luxusní kaviárový nanuk, ne ledňáka (byť chutného) z mrazáku. Protože za onen základní milion koupíte, a to mi alfisti asi neodpustí, daleko zajímavější (nová) auta, která se chuťově budou blížit právě k onomu produktu z rybích jiker.

Nevnímejte to tak, že by 280koňové Veloce bylo nějak špatné, to rozhodně ne. Skutečně nabídne řadu předností, čistou jízdní stopu, ladné křivky, emoce a další pozitiva, nicméně do vesmíru vás taky nevystřelí, i když bychom to moc chtěli. A navíc, stále tu bude řada levnějších vozů, které mají onu letenku na Mars přibalenou už ke klíčkům.

Foto: Tomáš Kopečný

Vyhulákat to s Giulií někde ze zatáčky je skutečně fajn, zvláště pak když čistou stopu drží čtyřkolka. Ale opravdu tohle lidé chtějí od vášnivé Alfy Romeo?

Jak si v Alfě tvrdošíjně vedli tu svou a opakovali jen „řidič, řidič, řidič“, lehce zapomněli jít s dobou, což určitou sortu kupujících odlákalo k jiným značkám. Znát je to i na prodejních číslech, kdy Giulia zaznamenala za letošek zatím (8/2021) celkových 31 prvních registrací, zatímco konkurenční Mercedes-Benz třídy C se drží na 115, Audi A4 jich má na triku 116 a BMW řady 3 dokonce 406.

Otázkou zůstává, zdali pravé šoféry budou pojízdné ipady i nadále bavit, zvláště pak v plně elektrické formě. Takové Porsche Taycan sice ukazuje, že patrně ano, nicméně novopečený šéf Alfy Romeo tvrdí (a asi i doufá), že ne všichni nadšenci podlehnou kouzlu obřích dotykových obrazovek obestavěných něčím, co lze nazvat autem. Těm zbylým puritánům totiž bude mít co nabídnout/prodat…

Reklama

Načítám