Rolls-Royce Cullinan – Protože za Phantomem nejde tahat koně

Ano, přesně tak, právě jsem Rolls-Royce Cullinan nazval kombíkem. Jenže právě takto – jako kombík a praktickou volbu v jinak opulentním světě – majitelé Rolls-Royce Cullinana vnímají. Koneckonců proti modernímu označení SUV (sportovně užitkové vozidlo), které se začalo pro Cullinan automaticky využívat už v době jeho představení, původně automobilka z britského Goodwoodu docela tvrdě bojovala a oponovala tím, že Cullinan není ani sportovní, ani užitkový. Místo toho se mělo pro Cullinan vžít označení „high-sided vehicle“ tedy ve volném překladu něco jako „vozidlo s vysokým bočním profilem“. Nakonec ale Rolls-Royce boj o názvosloví vzdal, seznal, že koncovým zákazníkům je to stejně úplně jedno, a tak je SUV pro Cullinan normálně akceptovatelné označení.

Moc dobře vím, jak špatně nesla spousta puristů fakt, že bude Rolls-Royce vyrábět SUV. Jenže ona i nejtradičnější značka na světě musí dělat logická obchodní rozhodnutí a Cullinan dává pro ucelení jejího portfolia naprosto perfektní smysl. Proč vlastně vzniknul? Proto, aby zákazníci neutíkali v honbě za praktickým autem k jiným automobilkám.

Představte si tu modelovou situaci. Jakožto dolarový milionář a dlouholetý zákazník aristokratické britské automobilky máte palčivý problém – potřebujete si se ženou vozit na letní sídlo velocipédy, a dokonce občas potřebujete táhnout přívěs s koněm vaší dcery (protože jaký jiný sport než jezdectví by měla vaše dcera provozovat). Náhle se nabídka Rolls-Royce jeví jako poněkud neuspokojivá a je tak celkem pravděpodobné, že budou vaše kroky směřovat do dealerství Range Roveru.

Dobrá zpráva – teď už nemusí. Veškeré dobře financované aktivity vaší rodiny se totiž vejdou právě sem – do 5,3 metru dlouhého a 2,7 tuny hmotného soukromého chrámu s názvem Cullinan. A chrám je to vskutku parádní…

Cullinan působí na první pohled jako obří ocelová socha. Jako ingot vytesaný z jednoho kusu kovu, mapující svět barokní mříží chladiče, nad kterou bdí neodmyslitelná socha Spirit of Ecstasy, zachycená v předklonu s vlajícím šatem. Zároveň ale jako celek působí Cullinan nesmírně minimalisticky, což ještě podtrhuje provedení Black Badge, v němž je ona mříž chladiče spolu se sochou vyvedena v černém chromu.

Ohromná křídla dveří se otevírají proti sobě, a ten opravdový svět luxusu začíná teprve uvnitř. Přepych je připraven obejmout pasažéra hned, jak se za ním automaticky doklapnou samočinně ovládané dveře. Rozměrné plochy jsou s nesmírnou řemeslnou pečlivostí pokryty obřími kusy jemných kůží, do vysokých huňatých koberců by se člověk nejraději bořil jen bosýma nohama a do toho nad hlavou lehce září hvězdná obloha, přes jejíž koženou plochu tu a tam přeletí padající hvězda.

Z celého vozu sálá až pozoruhodný cit pro detail a v obklopení ušlechtilých kovů a přírodních materiálů cítí člověk nesmírný komfort a útulnost. S ohledem na cenu se prostě očekává to úplně nejlepší. A tady se nejlepším nešetří – Cullinan, stejně jako všechny Rolls-Royce, má interiér, jenž je klasické automobilové produkci „pro smrtelníky“ na hony vzdálen.

Jenže pak je tu druhá strana mince – vedle toho, že je interiér delikátně komfortní, je taky ohromně praktický – byť tady záleží na tom, jak si jej navolíte. Testovaný kus měl vzadu konvenční třímístnou lavici se sklopnou loketní opěrkou, kde si budou dva dospělí pasažéři připadat jako lordi. Pokud se však chtějí cítit jako králové, je tu i možnost zvolit dvě samostatná a pevně oddělená sedadla s větším rozsahem nastavení. Ta se pak doplní skleněnou příčkou, oddělující prostor pro posádku a zavazadelník, čímž se ještě více zlepší akustický komfort – ne, že by ho bylo potřeba zlepšovat.

Zavazadelník sám o sobě má potom velmi velkorysých 560 litrů, se sklopenými sedadly dokonce až 1 930 litrů. Víko je dvojité – část se otevírá nahoru a část dolů – a úchvatná vychytávka je též „Viewing Suite“ – jde o „plotnu“ v kufru, z níž na stisk tlačítka vyjedou sklopná sedátka s malým stolečkem uprostřed. Věc jako stvořená na svačinovou zastávku během cesty. A asi netřeba podotýkat, že sama sedátka mají kožené polstrování, masivní ocelové panty a z oceli je též základna výklopného stolku.

Pokud jste podobně jako já ujetí na kvalitní mechaniku a zpracování, budete z detailů Rolls-Royce naprosto nadšení. A jako zlatý hřeb výčtu praktičnosti – ano, je tu i ona zmíněná „koule“. Tažné zařízení po stisknutí tlačítka samo vyjede zpod nárazníku.

Kouli ale nechám zase zajet pod nárazník a jdu se raději vyhoupnout na kapitánský můstek sedadla řidiče. Dveře se zavírají podržením tlačítka vedle digitálního přístrojového štítu a na malém panelu vlevo se pak nachází startovací tlačítko, kterým se uvádí do chodu srdce celého stroje. Majestátní dvěma turby přeplňovaný dvanáctiválec má ikonický objem 6,75 litru, 571 koní a omračujících 850 Nm točivého momentu.

Jízdní projev je potom naprosto fascinující. Na volnoběh není motor do interiéru slyšet vůbec, teprve při pořádném sešlápnutí plynu se ozve tiché a vzdálené, přesto však dravé hřmění, jak se dalo dvanáct válců s plnou vervou do práce a vystřelilo ocelový ingot s razancí supersportu. Taková situace ale běžně nenastává, neboť veškeré ovládací prvky spolu s atmosférou auta vybízí k tomu, aby se s Cullinanem jezdilo měkce a plynule. Za tenkým koženým věncem volantu naučí Rolls-Royce každého, aby jezdil jako profesionální řidič limuzíny – beze spěchu a s důrazem na komfort. A udělá vše pro to, aby to bylo co nejsnadnější a nejpřirozenější.

Nehledejte žádné jízdní režimy, pádla pod volantem ani další vymoženosti. Místo toho nechte auto, aby se o všechno postaralo samo. Místo otáčkoměru je tu dnes již legendární „ukazatel výkonové rezervy“, veškeré ovládání je oproti běžným moderním autům s pokročilou technikou značně zjednodušené a výsledný komfort je opravdu neskutečný.

Aby mohl být Cullinan při jízdě ještě pohodlnější, musel by se nad děravou silnicí vznášet. I takhle se však jeho sofistikovaný vzduchový podvozek na vysokém profilu pneumatik postará o to, aby posádka necítila a neslyšela téměř nic z toho, co se pod autem odehrává. Jediné srovnatelně komfortní auto, se kterým jsem kdy jel, byl opět jen Rolls-Royce, a sice Phantom. Ano, existuje spousta pohodlných aut, které stojí zlomek ceny, ale žádné z nich se ani nepřiblíží tomu fascinujícímu způsobu, jakým se po silnici pohybuje Rolls-Royce. To umí jenom jediná značka na světě.

Rolls-Royce je zkrátka jenom jeden, a i když má tenhle na výšku bezmála dva metry a puristům se nelíbí, svou sošku nosí na mohutné přídi hrdě a právem. Vedle toho, že je mimořádně praktický, umí perfektně vše, co musí správný Rolls-Royce umět. Jízda v něm je povznášející a uklidňující zážitek, který přepisuje představy o komfortu automobilu. A je vlastně docela jedno, jestli sedíte za volantem a udáváte měkké a majestátní jízdě tempo, nebo si ji užíváte ze zadních sedadel.

Běžně pak v samém závěru článku uvádím cenu, tentokrát však udělám výjimku, neboť ve světě Rolls-Royce není slušné o takových věcech mluvit. Spokojme se tedy protentokrát s tím, že cena je adekvátní a ano, šplhá se přes hranici deseti milionů korun.