Richard Hammond, motocyklový Rolls i karamboly na malorážce

Motocykly miluje, a ačkoli se nikdy nepovažoval za žádného sběratele, jeho garáž není vůbec skromná. Zkrátka mu některé motorky z mládí zůstaly a jiné zase přikoupil. A řadu dalších by klidně ještě mít chtěl. Trochu mi to někdy připomíná i sama sebe se starými auty.

Jako každý z nás motorkářů, taky on začínal na padesátce. Já na „fichtlu“ Jawa 20, který jsem tehdy neuměl opravit. A tak jsem drandil spíš jen z kopce, zatímco do kopce ho strkal. Richard se naučil na staré Hondě MTX50. Neměla ani boční stojánek a byla dost dobitá. Jak říkal před několika lety v rozhovoru pro britský motorkářský magazín „MCN“, naučil se na ní pořádně jezdit i správně padat. Další jeho motorkou už byla omlácená Honda XL100. Pak nějakou dobu neměl peníze, ale když začal pracovat pro první radiostanici BBC na severu Anglie v rádiu Cleveland, už si zase motorku dovolit pořídit mohl. Těch stanic BBC postupně vystřídal velkou spoustu, ale vždy se pohyboval jen na severu Anglie. Nakonec jeho „lidový“ dialekt z rodného havířského kraje je často i terčem posměchu od jeho dvou parťáků z Top Gearu.

Jeho vysněným bikem byla tehdy Honda NSR125 a chvíli na to zabrousil do vod pořádných strojů. Koupil ojetou Hondu CBX750F a tu samozřejmě taky naboural. Jako frajer prý jezdíval brzy ráno do studia s legendárním magnetofonem UHER v podpaží. Jak přitom zvládnul uřídit i silnou „sedmpade“, to už ví dneska asi jedině on sám. Každopádně na ní zkoušel i držet krok s kámoši na „kroskách“, vjel na louku a pěkně se vymlel. Když se kamarádi dochechtali, nebohou motorku z něj konečně sundali, oprášil se a jelo se dál.

Kolik těch motorek vlastně vůbec měl? Hammond říkal, že fakt mraky. Když mu bylo asi čtyřiadvacet let, koupil si rychlou Suzuki GSX-R750WP. Procestoval tehdy celou Británii, podíval se s ní i do Francie. Nějaké peníze si už vydělával, ale většina z nich šla do motorky. Jednoho rána se probudil a zjistil, že už nemá vůbec žádné prachy, ani pořádně na jídlo. Bydlel v podnájmu se spolubydlícími, a tak aby bylo aspoň na ten nájem, oblíbenou motorku musel prodat do bazaru. Objel několik prodejců a kde dostal nejvíc, tam ji nechal. Šel domů pěšky, lilo jako z konve a ty kapky stékající po Hammondově obličeji sem tam doplnily i hořké slzy. Tahle motorka ho fakt mrzela.

Když listuji mnohými články, které vyšly o dnes slavném Richardovi Hammondovi, kdysi chudém klukovi z „Midlands“, často jen nacházím impozantní seznam drahých strojů, které velká celebrita, (jen vzrůstem poněkud menší) vlastnila nebo stále ukrývá ve svých garážích. Udělám to proto jinak. Vyberu jen jednu motorku. Nevím, jestli jí má Richard nejradši, nebylo by od věci se ho na to zeptal, nicméně mít takovou mašinu sám, možná bych ani žádné další nepotřeboval. Richard kdysi v minulosti koupil Rolls-Royce mezi motocykly, a to předválečný Brough Superior SS100. Ve skutečnosti má motorky téhle britské exkluzivní značky dokonce dvě. A dalších několik kousků má doma i slavný moderátor úspěšné americké talkshow Jay Leno. Pokud se v poslední době dostane nějaký exemplář do aukční síně klasických strojů, jeho vydražená cena atakuje hodnoty v řádech statisíců dolarů. A to je u motocyklů vskutku nevídaná cenovka.

Stroje George Brougha z Nottinghamu byly totiž už od počátku tak trochu jiné motorky. Malou firmu vedl otec William, jehož syn George snil o tom, že vyrobí tu nejlepší motorku na světě. Taky prý při jedné návštěvě v hospodě vymyslel George a jeho kamarádi, že se od firmy otce víc osamostatní a zkusí vyrobit svou vlastní motorku. A oproti těm tátovým jí nazve příznačně „Superior“. Tátovi se to pochopitelně nelíbilo, ale nechal syna tvořit. A kupodivu, úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

Když na začátku 30. let minulého století stroj Brough Superior SS100 s litrovým dvouválcovým motorem od JAP testoval H. D. Teague z Motor Cycle Newspaper, označil jej za Rolls-Royce v jedné stopě. Šéfům v Rollsu se to přirovnání moc nelíbilo, protože jejich stroje jsou přece ty jedinečné, ale i tak je zvědavost přilákala do malé dílny v Nottinghamshire. George Brough prý před avizovanou návštěvou nakoupil svým mechanikům světlé rukavice, dílnu vyčistili a pánové od Rolls-Royce se při prohlídce nestačili divit, s jakou precizností a v jaké čistotě se vyrábějí motocykly značky Brough.

Ono se jich totiž nikdy nevyrábělo mnoho. Na klubových stránkách tohoto nevšedního motocyklu nechybí ani detailní tabulky s počty motorek v jednotlivých letech výroby po první světové válce. Do roku 1940 vzniklo asi tři tisíce kousků, v některých letech však roční výroba čítala necelou stovku. Motory dodával JAP i Matchless, konstrukce byla velmi subtilní a lehká. S litrovým dvouválcem s ventily ovládanými svrchu a ztrátovým mazáním se mnohé stroje účastnili rychlostních rekordních jízd. Závodil i sám George. V roce 1927 se podařilo překonat na stroji SS100 rychlost 130 mil za hodinu, což je asi 210 km/h!

Cena těchto strojů byla už tehdy v Británii mimořádná. Nemohl si ho dovolit koupit jen tak někdo, vždyť stál víc než běžný automobil. Z nejslavnějších majitelů a obdivovatelů motocyklů Brough se považuje vedle G. B. Shawa ještě T. E. Lawrence, slavný britský armádní důstojník. Možná vám to jméno nic neříká, ale když se řekne „Lawrence of Arabia“, možná si někteří milovníci kinematografie vzpomenou na dobrodružný válečný film z roku 1962. Je o odvážném britském důstojníkovi, kterému se podařilo spojit arabské kmeny proti Turkům během první světové války. Lawrence všechny hrůzy světové války přežil, život mu vzala až jeho vášeň k motocyklům. Strojů značky Brough vlastnil osm, přičemž každý dostal svoje pojmenování. Ten poslední bohužel zůstal v roce 1935 už jen na objednávce továrny. Na něm se bohužel už nikdy neprojel, protože zahynul při banální nehodě v blízkosti domova. Do cesty mu vjeli dva kluci na kole, a když se pokusil srážce vyhnout, sjel mimo cestu a přelétl přes řídítka. Tyhle motorky měly už tehdy sice silné motory, ale brzdilo se víc silou vůle než jakkoli jinak.

Brough Superior SS100 Richarda Hammonda zůstával delší dobu nepojízdný a procházel renovací. Nezbývá tedy, než jen „Hamsterovi“ popřát mnoho šťastných kilometrů za řídítky technicky hodně náročného a nebezpečného stroje, a hlavně tentokrát už bez karambolů!

Zdroje infomací k článku:

Rozhovor s Richardem Hammondem, „My life in Bikes“ z 8. 12. 2014: MCN, Historie značky Brough Motorcycles: Broughsuperiorclub.com