Den s řidičem u hasičů: Jediný nemusí mít přilbu a nejsložitější je řídit žebřík

Vcházíme do skromných dveří umístěných mezi obřími vraty výjezdové základny Hasičského záchranného sboru, která se nachází kousek od centra Brna.

Vítá nás pohled na hasiče provádějící údržbu vozidel a blížící se Stanislav Kalvoda, zkušený řidič-strojník a náš denní průvodce.

Jako tradičně zjišťujeme, jaké podmínky musí uchazeč o práci u hasičů splňovat. Mimo svéprávnosti a plnoletosti je nutné mít středoškolské vzdělání s maturitou, být bezúhonný a na místo řidiče také vlastnit řidičák skupiny C.

Do toho je potřebná zdravotní způsobilost i zvládnutí rozšířených psychologických a fyzických testů. Po přijetí pak ještě následuje odborný výcvik. Zní to sice náročně, nicméně na pozice u hasičů bývá obvykle spíše přetlak než nedostatek.

Pokud jde o samotnou práci šoféra, tak tu lze ještě rozdělit na pozici řidič a řidič-strojník. Druhý zmíněný mimo řízení ještě obsluhuje různé agregáty, výškovou techniku nebo třeba čerpadla a podílí se na opravě i údržbě techniky, na což potřebuje patřičná školení.

Pomyslným vrcholem „strojničiny“ je pak obsluha jeřábů, což umožní dané osobě manipulovat i s vyprošťovacími speciály.

A protože hasiči jezdí pod modrými, případně modročervenými majáky, musí šoféři příslušných vozidel absolvovat kurz na jejich používání a ovládání. Zajímavostí taktéž je, že nákladní vozidla hasičů (nad 3,5 tuny) nemají tachograf, a tudíž jejich řidiči nemusí vlastnit profesní průkaz.

Jak tedy takový pracovní den začíná? „V rámci republiky sloužíme jednou za tři dny 24hodinovou šichtu. Když přijdu do práce, podívám se na denní rozkaz, kde najdu obsazení techniky na daný den a takzvaně si převezmu směnu,“ popisuje úvodní kroky Kalvoda.

„Následně jako řidič provádím denní kontrolu techniky, provozních kapalin a ověřuji funkčnost výbavy. Zkrátka si musím být jistý, že je vozidlo 100% připraveno k výjezdu včetně předepsané hladiny paliva i hasiva v příslušných nádržích,“ dodává Kalvoda.

My dodáme, že mimo těchto úkonů řidiči kontrolují techniku nad rámec denních činností, rovněž provádí čištění, drobné opravy a také absolvují kondiční jízdy, aby uměli řídit všechny typy na základně přítomných vozidel. K tomu se ještě konají pravidelné kurzy bezpečné jízdy na akreditovaných polygonech, kde se šoféři učí správně řešit krizové situace.

Do toho je třeba si uvědomit, že hasič v práci vlastně dočasně žije, proto si musí obstarat stravu na celý den, praní pracovního oděvu a další běžné činnosti, které my ostatní obvykle řešíme doma.

Ale co když padne zásah? Spolu s kolegou Kalvodou se přesunujeme k nachystané cisterně a bedlivě posloucháme, co se dozvíme: „Spolu se sirénou se ozve hlášení, jaká technika pojede a kam, přičemž musíme vyjet do dvou minut. Nejprve se všichni oblečeme do vedle aut nachystaných ochranných oděvů a pak vyrazíme,“ popisuje dění zkušený řidič-strojník.

Řízení hasičské techniky je tedy rozmanité, nicméně prošli jsme si tři základní výjezdová vozidla a zjistili specifika jejich šoférování a obsluhy.

Cisterna

Standardně se staví na třech typech podvozků – silničním, smíšeném a terénním. Dle toho má vůz nastavené těžiště. Při jízdě se u vozidla s plnou vodní nádrží nestabilita nijak zvlášť neprojevuje, pouze při průjezdu zatáčkami je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Předpis rovněž říká, že se smí jezdit výhradně s plnou, anebo naopak s prázdnou vodní nádrží.

Technický automobil

Vůz je obvykle postaven na terénním (zvýšeném) podvozku, má tedy vyšší těžiště a v zatáčkách je kolébavý. To musí řidič 100% zohlednit.

Zajímavosti

Automobilový žebřík

Řidičská maturita je ovšem automobilový žebřík, a to z důvodu vysoko situovaného těžiště, zejména u provedení s výsuvem až 50 metrů. Do toho onen žebřík ve složeném stavu přesahuje asi 80 cm před kabinu vozidla, takže je nutné dát pozor například na dopravní značení či lampy veřejného osvětlení.

Pokračujeme na dvůr a obdivujeme další vozidla, zejména širokou tatrovku, kterou si hasiči chválí pro její stabilitu a rychlost v zatáčkách.

Dále se dozvídáme, že po návratu z výjezdu řidič zodpovídá za bezpečné zaparkování vozidla, uložení prostředků a za stav pohonných hmot i nádrží na vodu. Pokud došlo v rámci zásahu k zašpinění vozu, je řidič povinen jej umýt.

Hned po tom, co se nám na dvoře brněnských hasičů v celé kráse představila cisternová automobilová stříkačka na podvozku Scania (viz úvodní foto), míříme na Standu Kalvodu klasickou sérii otázek. Začínáme tím, co jej na práci řidiče baví.

„Mimo klasické práce hasiče mě baví rozmanitost vozového parku a taková ta nejistota, že nevím, kam pojedu a na co. Zkrátka adrenalin,“ vyzdvihuje pozitiva Kalvoda.

„Teď se určitě zeptáte, co mě nebaví. Tak v každodenním provozu mě nebaví bezohlední řidiči, případně neukáznění lidé se sluchátky. To je zlo. Dále musíte v rámci této profese počítat se zmatkujícími lidmi, ale to mě zas tolik netrápí, protože už tak nějak vím, co od nich očekávat,“ osvětluje negativa.

Zajímaly nás také trasy, zejména při pohledu na dotykový tablet v kabině. Standa však neváhal a hned nás do navigačních tajů zasvětil. „Téměř všechna auta mají tyto tablety s navigací, které podporují on-line konektivitu a komunikaci s ostatními vozy napojenými do toho systému,“ vysvětluje Kalvoda.

„A pokud jde o uzavírky či omezení, tak ty si musí každý řidič v předstihu nastudovat. Plus taky je vhodné, aby dotyčný šofér znal místopis,“ dodal.

Ještě než úplně zmizíme pryč, žádá nás kolega Kalvoda jménem všech složek IZS o předání důležitého poselství.

„Chtěl bych požádat nejen za hasiče, když jedeme pod majáky za vámi a vy nám budete uhýbat, dejte nám o tom vědět, například blinkrem. Dále prosíme, abyste zbytečně nezmatkovali, koukali se kolem sebe a vždy nám nechali místo na projetí,“ říká Stanislav Kalvoda, zkušený řidič-strojník z brněnské výjezdové stanice Lidická.

Tolik k náročné, dlouhé, ale také potřebné práci řidiče velkých hasičských vozidel. Na závěr snad jen dodáme, že hasičskou cisternu či speciál obvykle neuvidíte bezhlavě frčet na hraně fyzikálních možností.

Všechny naše Dny s řidičem naleznete zde.

Ne snad že by uniformovaní profesionálové nepospíchali, nicméně jejich prvním primárním cílem je na místo zásahu vůbec v pořádku dojet. Bez toho by totiž ani nemohli začít dělat ty činnosti (častokrát záchranné), kvůli kterým jsou do akce vysláni…