Den s jediným řidičem nejdelší Tatry na světě: Za volantem ctí jiná pravidla a jezdí vždy středem

Má svoje vlastní vyhrazené stání v obří hale, na délku měří 25,3 metru a na svých bedrech vozí náklad o hmotnosti až 50 tun. Představujeme nejdelší Tatru na světě a jediného řidiče, který v hutním podniku Liberty Ostrava tento kolos kočíruje.

Papírově sice jde o speciál, nicméně postavený na bílých značkách, což dává teoretickou možnost každému vlastníkovi řidičáku skupiny C a „profesáku“ skočit za volant této monstrózní T 815-7 Force a pustit se do práce.

Jenže jde pouze o teorii, jak nás řidič Jiří Soldán ubezpečuje. „Na tenhle stroj by měl jít jedině člověk s praxí, tedy někdo, kdo aktivně jezdil s kamionem a má vypěstovaný odhad. Než si i zkušený šofér vše osahá a dostane Tatru do ruky, potrvá to nejméně měsíc,“ vysvětluje bývalý řidič vojenských speciálů.

V halách, kde se Soldán pohybuje, musí mít člověk pracovní oděv, pracovní obuv a ochrannou přilbu, kterou si však ve dvoumístné kabině vozu smí sundat.

Vozidlo zvláštního určení se využívá pro transport závitových tyčí uvnitř areálu. Tyče určené pro dlouhodobé kotvení (svahy a další) mají samy o sobě délku až 24,4 metru, vozí se po balících po pěti tunách, přičemž nosnost vozu je až 50 tun.

„Na začátku osmihodinové směny provedu kontrolu auta, zejména ověřím tlak v pneumatikách. Potom se seznámím s tím, co ten den budu vozit a odkud, jelikož zde máme čtyři místa nakládek. Následně si musím naplánovat trasu, kudy pojedu, to kvůli délce auta,“ vysvětluje přípravu Soldán.

Vůz najede přibližně tři kilometry na místo naložení a tři zpět do skladu. Výjimku tvoří tankování paliva do 400litrové nádrže nebo servis, kdy ovšem celý tým mechaniků přijede za Tatrovkou.

„Jakmile vím, co a jak, tak dorazím na místo. Někdy pomáhám s nakládkou, jindy zase určím, kam mi má jeřábník nebo jeřábnice složit materiál, to kvůli rozložení hmotnosti,“ pokračuje v popisu práce Soldán.

„Po naložení dostanu dokumentaci, přejedu na místo vykládky, jdu za předákem, pak se domluvím s jeřábníkem nebo jeřábnicí a někdy zase vypomáhám,“ dodává.

Jelikož na Jirkovi jakožto na jediném řidiči visí celá obsluha nejdelší Tatry na světě, musí si své volno plánovat dostatečně dopředu. Pakliže onemocní nebo se mu stane úraz, auto nejezdí a Liberty řeší náhradní dopravu.

Z výroby nám hlásí, že máme připraveno, takže opouštíme hlavní sklad a míříme skrze areál do cíle. Jiří nám vysvětluje, že zrcátka vozu zkreslují cirka o půl metru a že dozadu, tedy až na konec auta, není vidět. Ostatně proto má na palubce permanentně aktivní displej přenášející obraz ze zadní kamery. Vše se pak prý stává ještě mnohem zajímavějším, jakmile zapadne slunce…

„Z hlediska řízení musím být neustále v pozoru, neustále sledovat zrcátka, kameru a dění před sebou. Furt dokola. Všimněte si, že jedu středem silnice, musím, jinak hrozí, že bych kvůli převisům mohl zničit lampy, značky nebo jiné věci v areálu,“ povídá o rizicích Soldán.

Dojeli jsme na nakládku, krátce pohovořili o tom, že v podniku Liberty pracují také ženy a že se nebojí ani pozic na jeřábu, jelikož mají obvykle dobrou motoriku. A ani platové ohodnocení není na daném fleku na Ostravsko úplně zanedbatelné.

Jakmile je náklad na místě, znovu hupsneme do nízko položené kabiny, z níž tedy není moc dobrý rozhled, ale za to se do ní komfortně nastupuje. Soldán nás dále upozorňuje, že s těžkým nákladem je nutné do zatáček najíždět opatrně, aby nedošlo k sesuvu materiálu.

Zeptali jsme se bývalého řidiče speciálních vojenských vozidel, jak vlastně vypadalo jeho výběrové řízení na takový stroj. „No, v podstatě tak, že jsem přišel rovnou z ulice, uviděl Tatru a oni mi řekli, ať do ní sednu, couvnu a vyjedu. No, a to jsem udělal,“ popisuje své přijetí mistr tatrováckého volantu.

Nechyběly ani naše obligátní otázky seriálu Den s řidičem na téma líbivosti, negace i zajímavosti, na což jsme dostali celkem zajímavé odpovědi.

„Tak baví mě to, že mám práci kousek od domu, je tu rozumná pracovní doba a sám mám vztah k tatrovkám jako takovým. Naopak nemám příliš rád, když je v areálu zaparkovaných moc kamionů po krajích cest. Většině motoristů nepřekáží, jenže odstavení řidiči obvykle netuší, že tu jsem ještě já a můj 25metrový kolos,“ odpovídá Soldán.

Zajímavosti se k Liberty Tatře T 815-7 Force vážou vlastně dvě. Tou první je, že se měla stát hvězdou jedné epizody pořadu The Grand Tour, nicméně to se nakonec z vnitropodnikových důvodů neuskutečnilo.

Druhou legrací je návštěva STK. Jednak jde o nadměr a jednak na Ostravsku není moc stanic, které by měly prostory na zvládnutí takového kolosu. Pokaždé tedy jde o velkou akci, z níž mají minimálně desítky lidí vrásky na čele.

Šofér Jiří Soldán má tedy chleba nejen tvrdý až ocelový, ale také dlouhý. Kočírovat kolos s aktivními nápravami měřící přes 25 metrů není jen tak, proto se za jeho volant málokdo hrne. Ale jestli máte odvahu, můžete to zkusit, po zkušených řidičích je prý sháňka.

Samotná unikátní Tatra 815-7 Force s pohonem 14×8 má 12,7litrový vznětový osmiválec o výkonu 300 kW, zredukovanou rychlost na max. 60 km/h a spotřebu až 150 litrů na sto. Není náročná na péči, jen trochu nemotorná a vyžaduje velmi zkušeného chovatele. Chcete ji?