„Asi si mysleli, že vezu trhavinu.“ Jak se český dobrodruh stal členem kubánského Jawa klubu

Příběhy dnes už 39letého Michala France si z našich článků určitě vybavujete. Tento český nomád projel na pionýru kus Evropy, pobavil český internet cestou kolem Světa a před dvěma lety navštívil na pozvání prezidenta kubánského Jawa klubu právě tuto zemi proslulou doutníky, rumem a starými amerikami.

Letos, po opadnutí většiny pandemických opatření, se dobrodruh vrátil na Kubu znovu, tentokrát s velkým cestovatelským plánem a kufrem plným náhradních dílů, což ho málem dostalo do průšvihu…

Jak ses dostal na Kubu poprvé?

V roce 2018 jsme s kamarádem Martinem Gregorem dojeli na pionýrech z Chocně až na Rudé náměstí v Moskvě, no a pochopitelně se vrátili zpět. Jednou jsem o této 6 000 km dlouhé cestě povídal v televizi, čehož si všimnul Manuel Menendez Rodriguez, prezident kubánského Jawa klubu.

Hned po vysílání mě oslovil e-mailem a já v únoru 2020 skutečně odlétal směr Havana, kam jsem se chtěl vždycky podívat. Tehdy naše přátelství začalo.

O čem byla tvá druhá návštěva?

Manuel mi říkal, že by chtěl část ostrova projet na své motorce ČZ 175/450 z roku 1963. Prý že když velké cesty zvládne můj malý pincek, tak jeho stroj musí taky. Akci včetně itineráře jsem plánoval dva roky, Manuel zase řešil ubytování a setkání s ostatními členy Jawa klubu. Nakonec jsme ujeli krásných tisíc kilometrů přenádhernou Kubou.

Jel si vlastní motorkou, nebo využil tamní stroj?

Na Kubu je import motorek zakázán, proto jsme osedlali (já a můj spolucestovatel Honza) klubovou ČZ 175 a postupně se v řízení střídali. Manuel má naštěstí sajdkáru, takže se jeden z nás vždycky vezl v ní. U městečka Placetas jsme plánovaně potkali Jersona (člen klubu), který asi jako jediný člověk na Kubě vlastní Jawu Pionýr. Takže ano, svezl jsem se tam i na fichtlovi.

Jak se jawy na Kubu vůbec dostaly?

Přibližně v 50. letech se na ostrov začaly dovážet první kusy značek JAWA a ČZ, které sloužily pracujícímu lidu a firmám. Na přelomu 80. a 90. let se však do zájmového popředí veřejnosti dostaly východoněmecké mašiny MZ, ovšem ne na dlouho. Naše stroje totiž platily za silné, odolné, spolehlivé a víceúčelové, proto se brzy vrátily na své původní výslunní.

Vládou nakoupené motocykly si pak mnoho lidí mohlo v 80. letech v rámci odepisování státního majetku odkoupit do osobního vlastnictví, pokud jim ona vozidla sloužila k práci.

Na Kubě je všeobecně problém s díly, jak se zde tedy řeší servis?

Na Kubě je velký nedostatek všeho, nejenom náhradních dílů. Lidé musí použít to, co mají, a být kolikrát hodně kreativní. Motorky jsou zde obvykle přestavované, plné neoriginálních dílů, protože zkrátka není jiné cesty. Motor MZ na rámu Jawy? Žádný problém, co Kubánec, to mechanik.

Na letišti si prý měl trable s kufrem plným dílů…?

Předtím jsem na Kubu poslal několik krabic s díly prostřednictvím pošty, abych místní členy trochu podpořil, nicméně letos jsem v rámci svého dlouholetého projektu „S Jawou na cestách“ zapojil do akce i fanoušky a posbíral celkem 20 kilogramů dílů. Ty jsem naskládal do kufru a směle vyrazil směr Havana.

Jenže ono je to s importem a clením dílů na Kubě trochu složitější, což se mi při příletu vymstilo. Celníci si mě po rentgenové kontrole zavazadel vzali stranou, křičeli na mě a chtěli po mně kufr pomalu otevřít. Asi si mysleli, že ozubená kola, řetězy, kabely, ložiska a další díly tvoří nějakou trhavinu.

Zachránila mě až Manuelova prozíravost, protože mi už dopředu poslal španělsky napsaný dopis, v němž stálo: „Toto je dar kubánskému lidu. Tyto díly budou sloužit k opravám motocyklů lidí pracujících na farmách a polích.“

Po přečtení písma se z ošklivé celnice-ženy stala příjemná krásná dáma, která mě oběma rukama chytla za pravici a stále dokola s úsměvem a úplně vděčným pohledem opakovala gracias, gracias, gracias…

Pořádají se na Kubě nějaké Jawa srazy?

Ano, většinou se něco děje každý měsíc, a to včetně covidové doby, kdy členové pomáhají starým či nemohoucím lidem, například dovozem potravin či léků. Sám jsem krabici s volně prodejnými medikamenty zakoupil a na Kubu poslal, Manuel je pak spolu s ostatními rozvezl potřebným.

Nedávno se zde konal po skoro dvou letech velký sraz s doprovodným programem. Já tu zažil obdobnou akci v roce 2020, kde jsem poznal, jak moc se Kubánci umí bavit a radovat ze života. Srazy však nejsou jen o jawách, obvykle jsou přizváni i členové klubů Ural, MZ, Lada nebo třeba Fiat.

A co plány Jawa klubu do budoucna?

Určitě rozšiřování základny členů, hledání distribučních kanálů na díly a jejich přerozdělování potřebným. Do toho klub spustil projekt zabývající se ubytováním a průvodcovskými službami po Havaně. Je to taková jiná poznávací túra, jelikož turisté uvidí město i jeho zákoutí ze sedadla motocyklu, a nikoli jen hlavní atrakce ze zadní lavice staré americké káry.

Michal Franc hodnotí návštěvu Kuby jako opravdový zážitek. Nyní však patří k reprezentantům klubu, takže pokud chcete Havanu navštívit a objevit tam kus československé historie, můžeme vás směle odkázat na jeho projekt „S Jawou na cestách“.

Přestože je Týnec nad Sázavou od Havany vzdálený tisíce kilometrů, tak se i vzhledem k tehdejšímu režimu u nás na tento rozvojový ostrov dostaly naše poctivé stroje, které i po dlouhých letech stále věrně slouží, byť sem tam potřebují opravit nebo vylepšit nějakým více či méně improvizovaným způsobem.