Článek
Po válce na tom automobilka Renault nebyla moc dobře. Za války totiž musela vyrábět nákladní automobily pro německé okupanty, což z ní udělalo terč pro spojenecké bombardování. Louis Renault byl navíc obviněn z kolaborace, zatčen a krátce na to zemřel. Automobilka byla na přímý pokyn generála Charlese de Gaulle zestátněna. Tehdy byl ve výrobě malý osobní model 4CV. Nové vedení Pierra Lefaucheuxe se také pustilo do vlastních projektů a první z nich byl model Colorale, ovšem stejná doba vzniku s typem 4CV je na jeho vzhledu vidět.
Auto se představilo v roce 1950 a jeho název je složeninou slov colonie a rural. Renault nový typ nabízel ve mnoha verzích – pětidveřové kombi Praire, verze Taxi, částečně otevřená verze Savane se sklopným čelním oknem, dodávka, furgon, pickup a verze s kabinou a místem pro montáž různých nástaveb. Kvůli ceně a odolnosti ale zákazníci stále ještě vyhledávali meziválečné modely Primaquattre a Vivaquattre. Proto kromě francouzského venkova mělo být auto nabízeno i v koloniích.
Tvary karoserie navrhnul Robert Barhaud a stavěla je firma Chausson. Přimontovány byly na podvozku z podélných nosníků a příčných výztuh. Díky odpružení listovými pery tohle auto mimo asfalt opravdu fungovalo. Čtyřválec o objemu 2,4 litru pocházel z dodávek a traktorů a nabízel skromných 48 koní a 148 Nm. Auto vážilo 1640 kg, a tak dosáhlo maximálky jen 95 km/h. První a druhý stupeň převodovky navíc postrádali synchronizaci. Původní optimistické odhady o výrobě 150 aut denně se nikdy nenaplnily, Colorale si jen těžko hledalo zákazníky. Zejména osobní verze byly prý nepohodlné a k převážení pasažérů se moc nehodily. Většího úspěchu se dočkaly užitkové verze.
V roce 1951 uvedl Renault verzi s pohonem všech kol, u ní se ale hmotnost zvýšila na 1890 kg. Místo dosavadních 800 tak nabízela nosnost jen 500 kg, což jí opět ztížilo hledání zákazníků. Pohon všech kol nevyvinul přímo Renault, ale vojenská firma Herwaythorn. Auto mělo jinou přední nápravu a standardní převodovku doplněnou redukcí. Také mělo ale o 2 cm vyšší světlou výšku. Zájem zákazníků ale stále nepřicházel, nejvíce kusů si pořídili hasiči na boj s lesními požáry a záchranáři ve francouzských Alpách.
Od roku 1953 se nabízel s upraveným motorem z modelu Frégate, který měl snížený objem z 2,4 na rovné 2 litry. I tak stoupl výkon na 51 koní a auto zvládalo jet i 100 km/h. Klesla spotřeba a bohužel i točivý moment (na 137 Nm), jehož maximum bylo nově ve vyšších otáčkách. Jízda se čtyřkolkou tak byla vlastně horší, než dříve. A jelikož Francie už nebyla koloniální velmoc, změnilo se i jméno na Prairie. Prodeje se však nezlepšily, a tak byla produkce v roce 1954 ukončena. Doprodej skladových zásob ale běžel ještě další tři roky.
