Hlavní obsah

Renault 5 Turbo 2 – krabička sršící petardami

Foto: Silverstone auctions

Renault 5 Turbo 2 z roku 1984 může být vaše přes Silverstone Auctions – troufáte si zahrát s ohněm?

Létajícího Choda na Barumce raných 80. let jsem osobně nezažil, ani „Jeannota“ mistrně kontrolujícího širokou rozevlátou záď svého Renaultu 5 Turbo Maxi na Tour de Corse na jaře 1985. Úspěchů ale bylo víc. Asfalt rychlostních zkoušek českých rallye jednu dobu proslavilo žluté R5 Turbo, Leo Pavlík a zlínský Agroteam. Možná jste si ten model taky vystřihovali z „ábíčka“. Byl ozdobou domácí scény rallye v 80. letech a jedním z nejatraktivnějších soutěžních aut vůbec. Věděli jste však, že se celkem vyrobilo až tři tisíce sériových kusů, které mohou legálně jako bičem práskat do výfuku na zakroucených okreskách? A jeden exemplář je aktuálně ve Velké Británii na prodej. Ukážou ho prý i v jednom z letošních dílů Top Gearu.

Článek
Foto: Silverstone auctions

Nezaměnitelnou siluetu Renaultu 5 Turbo má na svědomí studio Bertone

Zrozen na rychlostních zkouškách rallye

Francouzští inženýři v Renaultu poměrně rychle chytili tu správnou moderní vlnu hatchbacků s pohonem předních kol. Renault 5 byl při svém představení v roce 1972 ryze pokrokové auto. Mohl se tak připojit k úspěchu Fiatu 127 a pozdějšímu Fordu Fiesta i k nejoblíbenějšímu VW Golf. Renault 5 měl hliníkový motor s kódovým označením Cléon-Fonte podle jména továrny, kde ho Renault vyvinul a vyráběl dlouhá léta. Používal se už v Renaultech 8 v několika kubaturách, včetně slavné 1300cc aplikace laděné Gordinim pro automobilové soutěže. Proslavil se i v legendární Alpine A110. V R5 Alpine pokračoval v upravené verzi, už s objemem 1400cc s hemisférickým spalovacím prostorem hlavy válců. Přitom nejde o žádný pokrokový motor, jakým v té době například disponoval Lotus pro okruhové závodění, neboť už měl vyvinuté šestnáctiventilové hlavy válců s rozvodem 2x OHC. Cléon Fonte využíval rozvod OHV s vačkovou hřídelí poměrně vysoko v bloku, aby mohl být ovládán kratšími tyčkami s vahadly. A kliková hřídel byla v bloku uložena na pěti hlavních ložiscích. Což byl důležitý předpoklad možností přeplňování, s nímž Renault nabíral zkušenosti zejména ve Formuli 1.

Foto: Silverstone auctions

Motor OHV o objemu necelých 1400 cm3 nabízel přes 160 koní výkonu, ale i turbodíru jako blázen, se kterou se řidič musel naučit zacházet

Šnek turba se roztáčí, široká záď díla studia Bertone mizí v oblaku prachu do dáli

V sezóně 1977 F1 nastoupil Renault se svým prvním přeplňovaným speciálem V6 RS01 v tehdy povolené třídě do jeden a půl litru. Jean Teramorsi, tehdejší šéf produkční části Renaultu, chtěl vyvinout přeplňované auto, které by dokázalo srazit hřebínek nadvládě Lancie Stratos HF v závodech rallye. Chtěli toho dosáhnout přeplňováním a stavbou kompletně nového auta s motorem uprostřed. V sezóně 1978 se talentovaný Ragnotti navzdory slabšímu Renaultu 5 Alpine umístil při slavném Monte Carlu na druhé příčce. Na fantasticky jedoucího Jean-Pierra Nicolase v Porsche 911 SC ale neměl. Bylo potřeba postavit silnější auto.

Na prototypu se podílel tým studia Bertone, který dokázal využít základní skelet Renaultu 5. Podvozek byl zkonstruován s dvojitými lichoběžníky na obou nápravách. Celá zadní stavba nesoucí podélně umístěný motor s převodovkou za ním vyvinula Alpine v Dieppe a také později použila v rámci úprav sporťáku A310. O vzhled se postaralo Bertone a zejména široké zadní blatníky s nasávacími otvory pro sání motoru navrhl tým designerů pod vedením Marcela Gandiniho. Auto se testovalo již v průběhu roku 1978 a představeno bylo dokonce na pařížském veletrhu. Oficiální homologace pro soutěžní nasazení ve skupině 5 proběhla v lednu 1980, tedy poté, co v Dieppe vyrobili 400 povinných silničních exemplářů. O nekompromisní R5 Turbo s přeplňovanou čtrnáctistovkou o 160 koních byl mezi veřejností docela zájem. Renault-Alpine všechny exempláře bez problému prodal dychtivým majitelům, kteří chtěli zakusit dobrodružství s divokou zadokolkou s rozžhaveným turbem Garret T3 za zády.

Foto: Groupe Renault

Jean Ragnotti a Jean-Marc Andrié a veleúspěšné R5 Turbo

Kaskadér „Jeannot“ Jean Ragnotti

Renault 5 Turbo pilotovalo mnoho úspěšných jezdců, ale jen jediný se zapsal do srdcí fanoušků rallye tak jako úžasný Ragnotti. Své první poháry vyjezdil na Renaultu 8 Gordini. V roce 1977 vyhrál každý ze závodů francouzského rallyecrossového šampionátu v Alpine A310 V6 a získal místenku do horkého sedadla továrních speciálů Renault. A protože se tak trochu i podobal bláznivému Belmondovi, kaskadérský mistr Rémy Julienne střeleného „Jeannota“ najal jako dubléra pro obzvlášť náročné automobilové scény. Objevil se i v detektivkách s Alainem Delonem. Belmonda prý dubloval spíš jen výjimečně, protože slavný francouzský herec zvládal spoustu triků sám osobně. A když už jsme odbočili, nejde zapomenout na divokou pilotáž Fiatu Ritmo i s instruktorem autoškoly na sedadle spolujezdce ve filmu Policajt nebo Rošťák (1979).

Foto: Silverstone auctions

Rafička tlakoměru turba přistroje Jaeger najednou kolem pěti tisíc otáček poletí zběsile doprava a řidič potřebuje být hodně ve střehu

Přichází první lednové dny roku 1981 a Renault 5 Turbo továrního týmu Renault-Elf je posílen dokonce na nějakých 260 koní. Plnící tlak turbodmychadla je impozantní a vůz v pěti tisících otáčkách přímo exploduje a žene široká zadní kola nekompromisně vpřed. Pro Rallye Monte Carlo je již registrované a homologované Audi Sport Quattro s Hannu Mikkolou za volantem. Vyhrávají jednu rychlostní zkoušku za druhou, než je zastaví nehoda. Ragnotti se dotahuje, před ním žene své Porsche jen jeden pilot, Jean-Luc Therier. V sobotní noci však odstupuje i on a Jean Ragnotti na slabším Renaultu 5 Turbo s pohonem zadní nápravy najíždí na cílovou rampu nejslavnější rallye světa jako vítěz.

Renaultu 5 Turbo se podařilo zvítězit v tvrdé konkurenci šílených závodních speciálů ještě několikrát. Používalo je i mnoho soukromých týmů, diváci je tedy mohli vidět i v jiných než charakteristických žlutých barvách Elf-Renault. Nejlépe seděla malému autu s motorem uprostřed rychlá asfaltová Tour de Corse. Na Korsice se povedlo zvítězit opět Ragnottimu v následujícím roce 1982 a pak ještě jednou, navzdory obležení převahy Audi Sport Quattro skupiny B v roce 1985.

Renault 5 Turbo Maxi specifikovaný pro skupinu B byl už zase trochu jiné „zvíře“ než na začátku soutěžní kariéry. Objem původního motoru se zvýšil na 1527cc, odpružení bylo notně modifikované a mohutně foukaný čtyřválec dosahoval tři sta padesáti koní výkonu! Automobil vážil stále dost pod jednu tunu. Finální divoká modifikace R5 Turbo Maxi závodila ještě v následujícím roce 1986, nicméně to už se nad skupinou B stahovala mračna a poslední hezká umístění představovala labutí píseň jedné slavné éry rallye.

Foto: Groupe Renault

Jean Ragnotti byl kaskadér nejen z povolání, ale i za volantem továrního Renaultu

S Leo Pavlíkem na Barumce či vítězství „Čabajky“ v Boleslavi

I u nás v České Republice jsme si mohli jako diváci divoké Turbo vychutnat, a to zejména na domácí nejprestižnější Barum Rallye. Létající Chod, jak se Pavlíkovi přezdívalo, závodil s Renaultem 5 Alpine a díky nadstandartním kontaktům se podařilo pro počátek osmdesátých let Barum týmu sehnat pro start na některých soutěžích ex-tovární R5 Turbo. Posádka Šimek-Pavlík například startovala s Turbem v Rallye Škoda 1982, kde bohužel havarovali. Nebylo vůbec lehké se z předokolky Renault 5 Alpine přeučit opět na pohon zadních kol, navíc s poněkud zrádným uspořádáním motoru uprostřed. Cílovou rampu viděl v téhle rallye jako první jiný Renault 5 Turbo, a sice maďarského jezdce Attily Férjancze, kterému čeští soutěžáci tehdy přezdívali „Čabajka“. Férjancz zůstal věrný Renaultu 5 Turbo až do sezóny 1986 a pak přestoupil podobně jako Leo Pavlík na Audi Quattro, které změnilo scénu rallye kompletně a nenávratně. Speciály skupiny B byly zakázány a jejich místo nahradila éra pohonu všech kol.

Jeden úžasný kousek je na prodej

Celý tenhle článek by nevznikl, kdyby moje oči nespočinuly opět v inzerátech a vy, čtenáři, si o něj vysloveně neřekli. Britská inzerce oplývá vážně asi všemi auty pro nadšence, jaké si jen můžete představit. A už příští víkend můžete zkusit své štěstí a přihodit na zajímavý exemplář, který bude k vidění na Autosport International v Birminghamu. V loňském roce se několik exemplářů sériových R5 Turbo z tří tisícové série těchto výjimečných řidičských strojů prodalo. Stav před lehčí renovací vyšel na nějakých padesát tisíc a ty nejlepší kousky již olizovaly hranici sta tisíc Euro. Cenový odhad aktuálního vozu, který byl vyrobený již z pozdější série Turbo 2, jež byla o něco těžší, leč použitelnější pro jízdu po silnici, leží někde na hranici osmdesáti tisíc Euro.

Foto: Silverstone auctions

Bílá perleť, široký nápis „Turbo“ přes celé dveře a mohutně rozšířený zadní blatník s nasávači vzduchu jsou tak charakteristická pro šílená auta 80. let

Tento exemplář je plně originální, vkusně renovovaný prvním majitelem, někdejším vlastníkem dealerské sítě Renault, dovybavený závodním rámem a dobovými koly Gotti se šroubovanými límci. Hnědý látkový interiér, navíc provoněný směsí oleje a benzínu od motoru uschovaného pod zadním platem, nabízí výlet do osmdesátých let jako vyšitý. Volant s tenkým, kůží obšitým věncem je skloněný dopředu jako u běžné „erpětky“ a až se budete snažit to výbušné monstrum za vámi zkrotit, připravte se na to, že v autě sedí trochu výš. A protože je v přihrádce před řadicí pákou ukrytý i starý kazeťák, sháněl bych k němu ještě původní kazetu se soundtrackem filmu Top Gun z roku 1986. Protože jak zpíval Kenny Loggins, nejen let v armádní stíhačce je cesta do „nebezpečný zóny“.

Reklama

Načítám