Porsche Panamera – Ošklivka Betty, která vás přivede do varu

Měl jsem možnost vyzkoušet různá luxusní auta. A většinou z nich mívám rozporuplný dojem. Mercedesy bývají nesmírně pohodlné, ale chybí jim odezva řízení. Sedmičkový bavorák na tom není o moc jinak a Maserati Quattroporte je úchvatné svým motorem, ale člověk těžko uvěří, že bude dlouhodobě fungovat. Aston Martin postavil v jeden čas dvanáctiválcový Rapide, který je nádherný, ale natolik vzácný, že není jednoduché na něj vůbec narazit. Ceny náhradních dílů na Rapide jsou navíc astronomické a já vím, že takový sen si těžko kdy splním. Panamera zní najednou jako rozumná volba.

Porsche představilo svou Panameru v roce 2009, tedy před dvanácti lety. Čas letí neskutečným tempem. Přesto zůstává dodnes většina vozů buď ve stále platné rozšířené záruce Porsche Approved, nebo jim sotva před nedávnem vypršela. Panamera nemá levný provoz, ale předpokládané náklady na to, kolik vás soužití s touhle velkou „Němkou“ v nejlepších letech bude stát, půjdou relativně snadno odhadnout, byť nebudou nejnižší. Vždyť většina prodaných aut atakovala s příplatkovou výbavou dobré čtyři miliony korun. Nebyla levná tehdy, ne ani dnes. Lidové rčení o opicích a banánech znáte, že?

Osobně bych volil Panameru s benzinovým osmiválcem. Dodá autu větší šmrnc a krásně naváže na historii, protože předlohou Panamery je někdejší osmiválcové Porsche 928. Můžete mít i turbo, které nabízí rovných pět set koní výkonu a drtivou akceleraci. S ním se často pojí i příplatkové karbonkeramické brzdy, které jsou děsivě drahé na repasi a výměnu. Když se najednou pohybujeme v teritoriu desetiletých ojetin za cenu nepřevyšující milion korun, bude nutno hledět zkrátka i na náklady. Ale nemusíme kupovat nutně vždy diesel. Velký přehled všech motorizací a souhrn detailních informací o modelu Panamera zpracoval již loni kolega Dalibor Žák, pokud jste nečetli, rozhodně doporučuji.

Pod kapotou vozu, který jsem si vypůjčil od AAA Auto zbývá jen šest válců a prostor mezi motorem a chladičovou stěnou vyplňuje vzduch. Ve skutečnosti není šestiválec M46, přímo odvozený od osmiválce 4.8 litru s kódovým označením M48 vůbec špatnou volbou. Je o třicet kilogramů lehčí a posouvá těžiště vozu ještě víc do neutrální pozice. Vyvážení je mezi nápravami 52/48 procent a Panamera má díky tomu skvělé a přísně neutrální jízdní vlastnosti. Nedotáčivost auto vysloveně nezná a pro přetáčivost byste pětimetrovou limuzínu (tedy liftback) museli vysloveně vyprovokovat. Má výkon 300 koní a 400 newtonmetrů kroutícího momentu. Na drtivou akceleraci to nestačí, ale na velmi rychlé cestování rozhodně ano.

Způsob jakým dokáže Panamera jezdit po kvalitní členité okresce nemá ve třídě luxusních aut obdoby. Měl jsem možnost strávit nějaký čas s Mercedesem třídy E od AMG a dokonce i s novými modely sedmičkového a osmičkového BMW. I ve srovnání s nimi, zejména s generačně o mnoho let novějšími bavoráky, si stojí Panamera nesmírně dobře. Ergonomie sezení v autě, výhled přes kapotu a mírně vystouplé blatníky evokují „starou dobrou“ 911 a dokonce i způsob zatočení přední nápravy není vysloveně nepodobný zmíněnému ikonickému sportovnímu vozu. Je to až udivující vlastnost.

Panamera je široká a těžká, umí to však díky výborně rozložené hmotnosti dobře maskovat. Brzdy jsou adekvátně silné a skvěle dávkovatelné. Řízení s posilovačem s proměnným účinkem je trochu lehčí než jsem si představoval, ale je hodně přesné a dá se na něj velmi dobře zvyknout. Opravdu, už první den jsem se v autě cítil jako doma a pozitivní první dojmy v následujících dnech rozhodně nic nepokazilo.

Možná namítnete, že Panamera není podvozkově tak konejšivá a tichá jako velké mercedesy. Ale rozhodně je dostatečně komfortní pro člověka, který o víkendech usedá do ryze sportovního vozu a přes týden potřebuje vozit rodinu něčím praktičtějším, přitom se nechce o radosti z řízení příliš připravit. Většina aut má navíc vzduchový podvozek se třemi úrovněmi nastavení a i na režim komfort je vůz příjemně pevný a jistý v průjezdech zatáčkami. Režim Sport Plus je pak vysloveně skvělý na ježdění po hladkém asfaltu.

Jednou z možností jak provozovat ojetou Panameru je připlacení si za rozšířenou záruku programu Porsche Approved. Každý vůz prochází náročnou prohlídkou čítající 111 kontrolních bodů a musí se jednou ročně pochopitelně přivézt na servis k autorizovanému dealeru značky Porsche. Rozšířenou záruku můžou využít vozy Porsche až do stáří 14 let, ale současně jen do nájezdu 200 000 km. Stejnou službu využívala až do loňska konkrétní testovaná modrá Panamera s vkusným světlým interiérem. Vůz měl po celou dobu pouze jednoho jediného majitele, což není u více než deset let starých ojetin příliš obvyklé.

Během oněch deseti let, kdy procházel čistě autorizovaným servisem, se mimo běžných servisních prohlídek měnil u auta na záruku celý motor (při nájezdu cca 120 tisíc kilometrů) a ve 190 tisících kilometrech kompletně přední vzduchové pružiny včetně ramen zavěšení přední nápravy. Škoda, že se nepodařilo zjistit veškeré podrobnosti o symptomech vedoucích až k výměně motoru. Šestiválce a osmiválce řady Porsche M46/M48 bývají docela spolehlivé, fatální závady se však tu a tam vyskytnou. Například selhání dvouřadého rozvodového řetězu a jeho přeskočení není úplně ojedinělým případem. Motor by šel jistě ještě opravit, ale z důvodu časové úspory pro klienta mění Porsche reklamované motory v rámci záruk Porsche Approved raději kompletně.

Kromě občasných problémů s přeskočenými rozvody se tyto motory potýkaly s trablemi s chlazením, speciálně s hadicemi, které byly na přírubách nalisované a zafixované speciálním lepidlem. Výměna hadic chlazení ze zadní strany motoru vyžaduje prakticky jeho demontáž z vozu a relativně banální oprava se pak pochopitelně o desetitisíce korun prodraží. Jinak vůz jezdil na servis přesně podle prodlouženého intervalu, tedy každých 30 tisíc kilometrů, olej v PDK se měnil každých 90 tisíc kilometrů. Jednou za život auta se měnil i olej v diferenciálech a současně také gumové součásti systému odvětrávání klikové hřídele, které se časem zanese úsadami a emulzí vodních par a motorového oleje.

Jistě by bylo lepší zkrátit předepsané intervaly na motorový olej i olej ve dvojspojkové převodovce. Nedodržovat prodloužené intervaly stanovené výrobcem a měnit minimálně motorový olej nejpozději každých 15 tisíc kilometrů bývá typické doporučení nezávislých servisů. Prospěje to motoru, který má již přímé vstřikování paliva a z principu trpí na tvorbu karbonových úsad. Měnit olej až po třiceti tisících motorům jen zasazuje další hřebíček do rakve.

Záruka Porsche Approved se jistě v konkrétním případě vyplatila, byť stála ročně nemalé peníze. Aktuálně mělo auto najeto již 237 tisíc kilometrů a nové prodloužení již není možné. Budete se tedy muset spolehnout na práci nezávislé specializované dílny, která vozy Porsche opravuje a s Panamerou má již dostatek zkušeností. Takoví mechanici u nás v ČR rozhodně již existují, není jich však příliš. Díky vyššímu nájezdu vozu a nemožnosti využít nadále záruku Porsche byla cena Panamery stanovena na lákavých 650 tisíc korun s DPH a kdekdo by si najednou pomyslel, že na stylový vůz s parádním klíčkem Porsche snadno finančně dosáhne.

Konkrétní vůz je tím pádem aktuálně na českém trhu nejlevnější Panamerou, která má jako benefit jasnou a úplnou historii, byť k interním fakturám se všemi detaily záručních oprav se již nedostanete, jen k záznamům a výpisům ze servisní knížky. Nákupní cena je ale bohužel u podobných ojetin jen začátek. A je potřeba si to důrazně uvědomit. Jen repase vzduchového tlumení, výměna čepů, ramen, zkrátka ojetého podvozku, vyjde s prací na více než sto tisíc korun.

Brzdové komponenty vyjdou na obvyklé ceny pro výkonnostní třídu automobilu, jen u verzí turbo s příplatkovou karbon-keramikou je to zoufale drahé. Zásadní náklady však mohou přijít v souvislosti s problémy na motoru, elektrice a dvojspojkové převodovce PDK. Tu donedávna Porsche měnilo jen jako celek a účtovalo zcela brutální sumy, v přepočtu klidně i přes čtyři sta tisíc korun. PDK jde však repasovat a dílčí opravy stojí pochopitelně výrazně méně.

Tušíte však, kam směřuji. Luxusní ojetiny nejsou nikdy levný špás, ale u Panamery je dobré počítat s ještě větším rozpočtem, než je váš „černý“ scénář. Pokud si dáte stranou alespoň nějakého čtvrt milionu korun poté, co vůz koupíte, nebudete šidit základní údržbu a budete se k autu chovat šetrně, pečlivě jej prohřívat předtím, než poprvé naplno šlápnete na plyn, je velká šance, že bude ještě hodně dlouho spolehlivě fungovat.

Nicméně nějaké budoucí drahé repase vás neminou a je potřeba se s tím vnitřně smířit. Jinak vám vlastnictví takového auta nic příjemného nepřinese. Pokud se budete neustále strachovat o to, co asi přijde příště, a s hrůzou počítat, kolik to nejspíš bude stát, uděláte lépe, když onen luxus oželíte a pořídíte zkrátka obyčejnější nové mainstreamové auto.

Na problematiku se lze dívat i z druhé strany. Staré známé pořekadlo říká, že odvážným štěstí přeje, a protože Panamera tak moc hezky jezdí, cosi v hlavě mi říká, že stojí za hřích. Nákupní cena je jen zlomkem té původní. Žijeme jen jednou, peníze jsou jen čísla a i matematická úloha se dá vypočítat kreativně. Žerty však stranou. Ojeté Porsche Panamera bude vždy nákladná záležitost a každý zájemce by se měl před nákupem zcela racionálně zamyslet, jestli mu za vynaložené peníze i budoucí starosti tento nevšední a po technické stránce skvělý vůz skutečně přinese očekávanou radost.