Pět aut, která umožnila své značce přežít

Ano, nedá se začít jinak, než s Porsche Cayenne. Když do showroomu ke kupé 911 a otevřenému Boxsteru dorazilo zavalité SUV, lapali jsme po dechu. Vzniklo úpravou Volkswagenu Touareg, což byl další důvod, proč ho nemít rád. Dokonce se později objevily i naftové motory, takové kacířství! Jenže všichni, kteří si to myslíme, jsme v menšině. Porsche se prodávalo neskutečně dobře a zákazníci se po něm mohli utlouct. A není divu, vlastně to není špatné auto, ve své době patřilo na špičku kategorie. Automobilku zachránilo a ta modely 911 chrlí dodnes, i když už patří pod Volkswagen. A Cayenne se vyrábí dál v další generaci a pořád má úspěch, ačkoliv mu vyrostla konkurence.

Ano, Land Rover byl v problémech a Ford moc neměl potuchy, jak je řešit. Range Rover byl luxusní a drahý, Defender byl pracant pro normální rodinu nepoužitelný a navíc zastarával a slibné modely Discovery a Freelander provázel jeden skandál se spolehlivostí za druhým. Pak se ale staly dvě věci, automobilku koupil indický podnikatel Ratan Tata a pod luxusní značkou Range Rover byl v roce 2011 uveden malý model Evoque. Ten se trefil do černého a prodejní čísla celé automobilky táhl okamžitě nahoru. Nebýt jeho, kdo ví, zda by zde ještě slavná značka byla.

Druhá světová válka zdecimovalo obyvatelstvo a také jeho kupní sílu. BMW na tom nebylo moc dobře a horko těžko rozeběhlo výrobu předválečných modelů. Bohužel, jednalo se velké šestiválcové limuzíny, v jednom případě dokonce o auto s osmiválcem. A můžete vzít jed na to, že o takové auto neměli lidé moc zájem. Takže to pro automobilku málem znamenalo definitivní konec. Ale naštěstí přišla spáse v podobě Isetty, licenčního miniautíčka, které původně vyráběli Italové. Bylo levné, jednoduché a začalo se prodávat ve větších počtech. BMW bylo zachráněno a uvedlo modely 600, 700 a pak hlavně úžasnou Neue Klasse, kterou se zařadilo mezi legendární výrobce sportovních sedanů. A dál už to znáte.

Když před kamarády řeknu slovo Jaguar, většinou otáčejí oči v sloup a chystají se nenápadně opustit místnost. Jo, s tou značkou, hlavně s modelem XE S, už jsem vážně otravný a může za to jediné auto – sedan XF. Nebýt jeho, nemusela už existovat. Předchozí S-Type zkrátka nebyl tak populární a malý X-Type nikdy nesloupl nálepku načančaného Mondea. A jelikož moderní XJ vypadalo (ale opravdu jen vypadalo) jako dvacet let staré, měla značka rázem vážné finanční problémy. Vyřešil je až model XF v roce 2008. Měl moderní design i techniku, byl menší a levnější než XJ a jeho prodeje šly prudce nahoru. Jaguar byl zachráněn, později uvedl moderní XJ, skvělý sportovní F-Type, malý sedan XE a dvě SUV F-Pace a E-Pace. Nic z toho by ale nebylo, kdyby na začátku nebyla první generace XF. Takže díky za ní.

Osmdesátá léta přinutila mimořádně hloupé vedení socialistického Československa konečně si přiznat, že automobily Škoda silně zastarávají a zaostávají za konkurencí. Copak Češi, ti byli komunistům ukradení a klidně mohli podle politiků jezdit starými auty, ale začal váznout vývoz a zmenšil se příliv deviz. Bylo tedy rozhodnuto o zcela novém modelu, který by zvládl konkurovat i na západní polokouli Golfu, Kadettu nebo Mazdě 323. A ono se to s mnoha kompromisy, ústupky a přimhouřenýma očima opravdu povedlo. Jistě, k vrcholným modelům zmíněných značek má sice Fvaorit daleko, ale když ho srovnáte s nějakou třináctistovkou bez výbavy, není vůbec špatný. A i kdybyste se mnou nesouhlasili, za pravdu mi v roce 1991 dal Volkswagen. Ano, v době, kdy většině východoevropských značek zvonil v kapitalismu umíráček, Škoda se svým modelem zaujala německou automobilku a díky tomu přežila dodnes.