Zapomenuté škodovácké kupé, které mohlo jet 24h Le Mans. Vyrobili dvě, teď jedno povstalo z popela!

Než se dostaneme k tomu krásnému červenému autu z titulní fotografie, které spatřilo světlo světa v roce 1959, musíme se vrátit do roku 1950, kdy se na start slavné čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans postavila Škoda 1101 Sport. Cíl sice neviděla, ale zajela pár rychlých kol a lidé stojící u jejího zrodu takzvaně chytli slinu. O šest let později se pak začal rodit lehký spider, který měl ambice se na Le Mans vrátit a uspět!

Nízká silueta, trubkový rám a lehoučká laminátová karoserie, to vše znělo samozřejmě dobře, ale korunu tomu dával upravený čtyřválec ze Škody 440. Motor měl hliníkovou hlavu válců, dvě svíčky na válec, upravené zapalování a hlavně dvě vačkové hřídele a rozvod OHC. Motor pak plnily dva karburátory Jikov a výsledkem byl výkon 92 koní. Na Spider s váhou 550 kg to tehdy bohatě stačilo, zvlášť když mělo auto pohon zadních kol, pětistupňovou převodovku a inženýři si při vývoji hodně pohráli s jeho vyvážením, takže motor byl až za přední nápravou a Škoda 1100 Spider nejenže uměla valit až 200 km/h, ale hlavně byla skvěle řiditelná!

Dvě vyrobená auta začala závodit hned v roce 1958, ale utahující se šrouby železné opony způsobily, že se závodilo téměř výlučně v zemích východního bloku a na nějakou Francii a Le Mans mohli ve škodovce zapomenout. Pánové Miroslav Fousek a Václav Bobek se tak mohli měřit s konkurencí jen na domácích závodech nebo na okruzích v Leningradu (nyní Petrohrad) nebo v Budapešti.

Přesto se ti samí nadšenci následně pustili do vývoje uzavřeného kupé s hliníkovou karoserií. Tedy auta, o kterém je dnes řeč. Jeho design je úžasný a mnozí mluví o tom, že od něj opisovali tvůrci E-Typu, který měl premiéru o dva roky později, ostatně ten čumák s dělenou chromovou linkou k těmto úvahám vysloveně svádí. Ale stejně by se mohlo říct, že Češi opisovali jinde, protože design auta je poplatný tehdejší západní designérské škole.

Každopádně karoserie byla tentokrát hliníková, vůz byl v porovnání se spiderem o něco delší a váha auta vzrostla na 618 kg. A jestli něco opravdu fascinovalo, pak to byly zadní blatníky s tvarem tehdy tak módních ploutví. Rám však zůstal stejný a rozvor samozřejmě taky.

Je vám asi jasné, že samotné technické řešení Škody 1100 OHC Coupé bylo tedy identické se Spiderem, jen lehce vyladěné z poznatků ze závodů. Vpředu tedy dvojité lichoběžníky, vzadu náprava s vlečenými rameny. A místo listového pružení lehčí zkrutné tyče, které navíc nezabíraly tolik místa. Celé auto pak brzdily dvouokruhové brzdy, vzadu s bubny u rozvodovky, to kvůli neodpružené váze.

Stejně jako ve Spideru, tak i v Coupé měl motor největší výkon v 7 700 otáčkách, ale snášel až 8 500 otáček. Každopádně to, co u otevřeného auta nevadilo, bylo v hliníkovém kupé problém – jezdci si od první chvíle stěžovali na extrémní hluk a rezonance motoru v kabině. Testovací jízdy v dešti pak odhalily mizerně vyřešenou ventilaci v kabině, kdy se rychle mlžilo čelní okno a nešlo s tím nic dělat, prý ani stěrače nepatřily k neúčinnějším.

Je jasné, že za normálních okolností se tyhle dvě věci dají řešit, ale tehdy byla jiná doba. Navíc šrouby tehdejšího režimu se utáhly ještě o trochu víc a celý projekt šel v roce 1963 k ledu. Nemohli za to ale jen komunisti – zkraje šedesátých let se začaly měnit i předpisy a kategorie závodních aut s motory o objemu do 1 100 cm3 skončila neslavně.

A podobně neslavně dopadla i obě dvě auta, která škodovka v rámci tehdejších zvyklostí prodala do soukromých rukou – byly zničeny při havárii. Majitelem prvního exempláře a tedy i auta z úvodní fotky byl Hanuš Hrabánek, otec Michala Hrabánka, současného ředitele týmu Škoda Motorsport. Hrabánek starší v autě vyměnil jedenáctistovku 1100 OHC za praktičtější čtyřválec OHV z „toplessu“ Felicia a demontovaný závodní motor doputoval jako výstavní exponát do mladoboleslavského firemního učiliště. Když pak ale auto prodal, tak s ním nový majitel narazil v podjezdu dálnice u Mladé Boleslavi do sloupu. Řidič z vraku naštěstí unikl otvorem po zadním plexiskle, vůz však začal hořet a následky požáru byly fatální.

Havarovaný vůz byl ale rozebrán, zadní nápravu s převodovkou a rozvodovkou převzalo do sbírek Národní technické muzeum v Praze, odkud ji před patnácti lety získalo škodovácké muzeum v Boleslavi. Šasi vozu – prostorový rám s přední nápravou, brzdami, pedály a dalšími drobnými díly se dochoval v české soukromé sbírce, odkud je v roce 2014 Škoda Muzeum odkoupilo. Mechanické komponenty vykazovaly poměrně malé opotřebení, vůz se totiž ve své krátké kariéře zúčastnil jen pěti závodů.

„Další z dvojice vyrobených automobilů Škoda 1100 OHC Coupé byl pak dva roky naším rodinným vozem,“ vzpomíná koordinátor restaurátorské dílny mladoboleslavského Škoda Muzea Michal Velebný. „Můj táta, pozdější vedoucí podnikové zkušebny, ho koupil v roce 1966, ale to už v autě byla soutěžní třináctistovka OHV z modelu Octavia. Pak ale musel auto prodat a i tohle auto v rukou pozdějších majitelů havarovalo, a to dokonce opakovaně. Na jeho rámu se postupně vystřídalo několik nepůvodních karoserií různých provedení, vůz se účastnil mimo jiné závodů do vrchu a teď je nekompletní v jedné české soukromé sbírce,“ upřesňuje Velebný.

Poté, co ve škodovce úspěšně zrenovovali otevřený model 1100 OHC, pustili se i do kupé. V archivu se dochovala takřka kompletní původní technická dokumentace i pro provedení Coupé, včetně všech řezů a také výkresu znázorňujícího zástavbu jednotlivých skupin. Už koncem roku 2015 restaurátoři zkompletovali podvozek s nově vyrobeným chladičem, nádrží a dalšími prvky, důkladnou repasí prošel i motor a převodovka.

Původní plán byl, že osazené šasi bude vystaveno v muzeu, ale pak se rozhodlo, že celý projekt bude dotažen do finální podoby, takže se vlastně kupé postaví znovu. A to mimo jiné znamenalo, že se musí vyrobit úplně nová karoserie, kterou na konci padesátých let navrhl mladoboleslavský designér Jaroslav Kindl, samozřejmě že podle původních plánů a dle původních výrobních postupů. Truhláři tehdy podle Kindlových podkladů vytvořili dřevěnou maketu, na niž ručně vyklepával hliníkové panely tým klempířů. Každý z nich však přitom uplatnil vlastní invenci a vkus, takže se levá polovina karoserie tvarově poněkud lišila od té pravé, třeba zaoblením hran blatníků.

V centru stavby prototypů, kde mimo jiné vznikly i oba původní vozy, tedy naskenovali výkresy v měřítku 1:1, takže vznikla síť křivek ve 3D. Řadou tipů a připomínek přispěli odborníci ze škodováckého muzea, kteří srovnávali dochované fotografie s výkresovou dokumentací a 3D modelem. Ve virtuálním studiu si kupé bylo možné prohlédnout ze všech myslitelných úhlů a poté provést potřebné úpravy. Pro další kolo ověřování tvarů vznikly modely ve zmenšeném měřítku, nejdříve jednodušší bez rádiů, poté přesnější červený. Následovaly modely výřezů předního a zadního rohu karoserie v měřítku 1:1 a po konečném schválení vnějších tvarů karoserie navrhli konstruktéři opět podle dobové dokumentace řešení přepážek, podběhů a dalších pohledům skrytých prvků.

Odhodlání dodržet původní výrobní postupy mimo jiné znamenalo, že doklepání, svařování i nýtování probíhalo ručně, stejně jako před více než šedesáti lety. Zbývalo určit barvu laku karoserie. Obě kupé byla původně modrá, jejich tvůrci vsadili na eloxovaný hliník, na jehož naleptaný povrch elektrolyticky nanesli barvu. Na zvláště namáhaných místech, například u nýtů a v přední části vozu, ale neměla povrchová úprava velkou životnost. Restaurátoři respektovali historický vývoj, v polovině roku 1962 – jak dokládají dochované dobové fotografie – se totiž postupně obě kupé dočkala červeného laku, a tak je i nově postavený vůz červený.

Jak ukazuje video, zrekonstruovaná Škoda 1100 OHC Coupé vypadá skvostně. Lidé z Boleslavi jsou náležitě pyšní, že se jim povedlo vcítit do myšlení svých předchůdců. Snažili se, aby znovuzrozený vůz co nejvěrněji odpovídal své původní podobě, setřené řadou přestaveb, haváriemi a následnými osudy zachráněných komponentů. A výsledek je působivý.

„Dalo by se říci, že unikátní Škoda 1100 OHC Coupé se vrátila na místo činu. Pracovníkům Škoda Muzea a našemu týmu z oddělení EGV se podařilo skloubit tradiční postupy se současnými vyspělými technologiemi, zdigitalizovali jsme historické výkresy z archivu automobilky a využili jsme také dostupnou dobovou fotodokumentaci. Následně jsme vytvořili virtuální model a na jeho základě vyrobili několik 3D modelů. Mimochodem, úpravy tvaru karoserie trvaly desítky hodin. Samotná rekonstrukce karoserie vozu již probíhala v dílnách stavby prototypů. V jedné z těchto dílen, na pracovišti mladoboleslavské Česany, v roce 1959 naši předchůdci stavěli původní závodní speciály,“ uzavírá příběh škodovácký specialista stavby prototypů Martin Kadlec.

A co vy na to? Jak se vám Škoda 1100 OHC Coupé líbí? A znali jste vůbec tohle auto? Napište nám!