Hlavní obsah

Škoda F3 typ 992: Výtečný závodník z Československa

Foto: Škoda Auto

Vůz používal na svou dobu moderní konstruktérské postupy jako nezávislé zavěšení všech čtyř kol, karoserie pak byla navržena ve větrném tunelu

Automobilka Škoda má poměrně bohatou závodní historii, jejíž nedílnou součástí jsou také formule. Monoposty Škoda F3 platily ve své době za špičkové závodní náčiní, patřící do stejnojmenné kategorie formulových závodů. V roce 1966 se s monopostem Škoda F3 stal Jaroslav Bobek mistrem republiky, o dva roky později pak triumfoval Miroslav Fousek v šampionátu socialistických zemí.

Článek

Technika vozu Škoda 1000 MB, poctivá konstrukce a skvělí jezdci. To byly hlavní pilíře, na kterých stál úspěch Škody F3. Technika původně odvozená z „embéčka“ byla pochopitelně značně upravená, a tak dával svého času motor o objemu 1,0 litru i na dnešní poměry pěkných 90 koní výkonu. V kombinaci s muší hmotnosti 420 kilogramů není divu, že monopost uháněl až 210 km/h.

Změna tradiční monopostové kategorie F3, ke které došlo v roce 1964, do určité míry hrála mladoboleslavským do karet – automobilka totiž chystala typ 1000 MB, a tak existoval technický základ, od kterého se dalo odrazit. Už v sezoně 1965 se objevily tři nové formule, do kterých usedli ostřílení mazáci Václav a Jaroslav Bobkovi společně s Miroslavem Fouskem.

Začátky tuzemských formulí

Začněme ale od začátku. Dvoustopá odnož motorsportu po poslední tehdy ještě „Velké ceně Československa“ v září 1949 na poměrně dlouhou dobu upadla do zimního spánku. Přesto se na Masarykově okruhu v Brně sjela smetánka tehdejšího světa motorsportu, která hned následující rok stála u zrodu šampionátu, který dnes známe jako Formuli 1, ovšem už bez Československa. Důvodem byl nedostatek prostředků, materiálu, ale i politické vůle. Přesto v našich ne zrovna ideálních podmínkách vznikaly jednomístné závodní stroje, které se snažily vyrovnat světové špičce.

První F3 používaly jednoválce z motocyklů, v roce 1951 se pak třída F3 změnila na International F3. Už na konci padesátých let však v Itálii vznikla Formule Junior se čtyřválci 1,1 litru sériové produkce, ta se od 1. ledna 1964 změnila na klasickou Formuli 3 s motory do 1,0 litru.

Foto: Škoda Auto

Motor 1,0 litru posléze dosahoval výkonu až 90 koní

Projekt nového monopostu měl pracovní název „Š 992“, což jasně odkazovalo na příbuznost s typem Š 990 – jinými slovy s moderním silničním vozem 1000 MB, jehož začátek výroby byl naplánován na jaro 1964.

Základem monopostu byl prostorový rám z ocelových trubek a nezávislé zavěšení na všech kolech – vpředu byly lichoběžníkové polonápravy, vzadu víceprvkové zavěšení. Vinuté pružiny a tlumiče obou náprav potom byly ukryty v útrobách vozu, což bylo chytré řešení, jak posunout těžiště blíž ke středu vozu a zároveň zlepšit aerodynamiku.

Foto: Škoda Auto

Prostor v kokpitu byl stísněný, tomu byla přizpůsobena i velikost volantu

O pohon se staral řadový čtyřválec OHV uložený podélně před zadní nápravou. Je to k nevíře, ale tento agregát díky nespočtu obměn a modernizací vydržel ve výrobě až do roku 2003, takže jeho poslední evoluce poháněla ještě první generaci Škody Fabia. Chladiče vody a oleje byly potom u monopostu F3 umístěny v přídi, prakticky před nohami jezdce. Po stranách se pak nacházely dvě palivové nádrže o celkovém objemu 30 litrů.

Štíhlá karoserie měla několik dílů a byla vyvinuta ve větrném tunelu – co do materiálu se zpočátku používal hliník, později se však přešlo na laminát. Prostor v kabině byl poměrně stísněný, není tedy divu, že volant měl průměr pouhých 30 centimetrů. Rozložení hmotnosti bylo 42:58 ve prospěch zadní nápravy, celková hmotnost samotného monopostu pak byla lehce pod 420 kg.

Litrový motor z počátku dosahoval výkonu 72 koní při 7 250 otáčkách za minutu, avšak za pomoci zvyšování kompresního poměru a dalších úprav se podařilo ze subtilního agregátu dostat až 90 koní v rovných 8 000 otáčkách. Maximální rychlost vozu se potom i díky dodatečnému odlehčení zvýšila ze 188 km/h na 210 km/h.

Úspěchy na okruzích

Formulím Škoda F3 se na závodních tratích dařilo prakticky od samého začátku – a to se bavíme o přírodních „okruzích“, kde nebyl výjimkou ani prašné cesty, dlažební kostky nebo propadlá víka od kanálů. U nás mělo slušnou tradici brněnské klání zvané Mezi pavilony, pořádané v prostorech tamního výstaviště, kde bratři Bobkové v roce 1966 obsadili první dvě místa. V témže roce se Jaroslav Bobek stal mistrem republiky ve Formuli 3, v roce 1968 pak zabodoval Jaroslav Fousek v mistrovství socialistických zemí.

Málokdo tehdy tušil, že úspěchy vozů Škoda F3 měly brzy skončit – na sklonku 60. let se začala prosazovat západoevropská konkurence v podobě značek Brabham, Tecno nebo Lotus Cosworth. Tyto stroje si opatřil tým Dukly Praha a její jezdci Vladimír Hubáček a Vladislav Ondřejík díky nim byli velmi tvrdá konkurence. Co však Škodovky ztrácely na rovinkách, to doháněly v zatáčkách, a tak obstály se ctí.

Definitivní konec formulí z Mladé Boleslavi měl přijít v roce 1971, kdy nové předpisy nařizovaly agregáty o objemu 1,6 litru. Od té doby se tak Škoda těchto automobilových klání účastnila jen coby dodavatel techniky. Vůz Škoda F3 Václava Bobka je dnes ve vlastnictví muzea automobilky Škoda a jde o úžasný stroj času a do určité míry také pojízdný památník. Monopost jeho bratra Jaroslava Bobka byl potom přestavěn Václavem Králem na dvoumístný spider Baghira.

Reklama

Načítám