Článek
Mini auta (tedy zástupci nejmenšího segmentu A) se svými miniaturními motory a nízkou hmotností byla vždy ukázkovým příkladem úspornosti. Díky tomu je milovali jejich majitelé, kterým šetřili kapsu, i jejich výrobci, jimž tihle malí hrdinové zachraňovali pověst (a tučné pokuty) nízkými emisemi. Jenže s nástupem nových emisních limitů pro flotilové emise se karta obrací a miniautům hrozí vymření.
Od letoška totiž platí pro automobilky flotilový limit CO2 na úrovni 95 g/km (konkrétní hodnota se pro jednotlivé značky liší podle druhu vyráběných aut), který malá auta zvládají s odřenýma ušima plnit, jenže v roce 2030 tento limit spadne na pouhých 59 g/km, a miniauta se tak stanou pro automobilky pomyslnou koulí na noze. Možnosti vývoje spalovacího motoru totiž nejsou nekonečné, a i když se jejich emise CO2 od 90. let podařilo srazit z nějakých 140 g/km na aktuálních méně než 100 g/km, níž to bez podpory elektřiny už nepůjde.
Pro současnou generaci i10 ještě Hyundai s žádnou elektrifikací nepočítá. Pro příští už to však bude nutnost. Tedy pokud nějaká příští generace vůbec bude...
Což je problém, protože elektrifikace je drahá. Jednoduché mild-hybridní ústrojí (které ušetří zhruba 10-20 g/km CO2) přidají k ceně vozu zhruba 20-30 tisíc korun, což je skoro desetina pořizovací ceny těchto vozů. To by zákazníci zvláště citliví na cenu jen těžko překousli. Přitom vývoj takových aut je pro automobilky velmi drahý a marže jsou naopak velmi nízké, takže na nich ani automobilky nechtějí prodělávat. Na druhou stranu prodeje v tomto segmentu jsou poměrně stabilní (neukusují je žádná SUV), ročně se v Evropě prodá přes milion čtyřkolových mrňousů (jde tak o pátý největší segment) – to není něco, co by si výrobci mohli dovolit ignorovat. Takže co s tím?
Fiaty Panda a 500 můžete nově pořídit s mild-hybridním ústrojím, které má pomoci snížit spotřebu až o 30 %
Řešením může být vynechání hybridizace a skok rovnou k úplné elektrifikaci – touto cestou se ostatně vydal třeba Renault se svým Twingem, koncern VW s nástupcem Upu, Citigo a Mii a také celá značka Smart. Elektrický pohon je zatím stále drahý, ale s postupným vývojem a velkým objemem výroby půjde jeho cena dolů. Jenže jak moc dolů? Elektrická Škoda Citigo-e iV prodávaná hrubě pod reálnou cenou se nyní dá pořídit už za 450 tisíc, což však oproti původní konvenční verzi představuje stále dvojnásobek.
Elektrické Citigo je i za dumpingovou cenu stále dost drahé. O kolik technika elektropohonu v budoucnu zlevní zůstává velkou a palčivou otázkou
Další variantou pro městskou dopravu mohou být elektrické dvoumístné čtyřkolky, jako je Renault Twizy, Seat Minimó nebo Citroën Ami – ty jsou na pořízení lacinější, na parkování jednodušší a velkou výhodou má být i to, že by mělo být možné řídit je již od 15 let. Tuto dvoustopou variantu skútrů ocení především lidé, kteří potřebují čistě městský doplněk k běžnému autu a car sharingové firmy, o plnohodnotnou náhradu za mini auta však rozhodně nejde.
Funky koncept elektrické čtyřkolky od Citroënu se dočká výroby. Má stát méně než 150 tisíc a řídit ho můžete od 15 let
Je to paradox – těm nejmenším, nejúspornějším autům zvoní hrana, přitom na silnicích potkáte stále víc obrovských a nenažraných SUV mastodontů. U nich však elektrifikace není překážkou, nepoznáte ji příliš na hmotnosti ani na ceně (obojí je už tak dost vysoké). Jenže pro malá auta může být elektrifikace zabiják. A zároveň zachránce, pokud se vyplní optimistické prognózy. Zákazníkům i automobilkám tak nezbývá než doufat.