Krásná M3 E30 s nájezdem 13 tisíc kilometrů. Jo, byla drahá…

Vlastně je to už nějaký pátek, co ceny první M3 proletěly stropem. Jenže, co čert nechtěl, jen za posledních zhruba pět let nabraly kurz směrem k výšinám, kde lítá snad jen Starman, neboli Muskův Roadster. Kus, na který se právě díváte, se totiž 22. července v USA vydražil za těžko uvěřitelných 250 tisíc dolarů (přes 5,5 milionu Kč).

Dle dostupných informací z inzertního serveru jde o exemplář z roku 1988 v rudé barvě „Zinnoberrot“. Auto bylo údajně koupeno jako nové v Kalifornii a se svým prvním majitelem zůstalo až do jeho smrti v polovině devadesátých let. Kupodivu v rodině původního majitele vydrželo až do roku 2010, zatímco bylo poctivě garážováno a příležitostně řízeno potomky původního majitele, takže nejde jen o garážovou královnu. Poté se přemístilo do státu Missouri.

Na puristické sportovní auto (a zvlášť na svoji dobu) má tato M3 velmi bohatou výbavu jako elektrická okna, tempomat a klimatizaci. Dokonce dostalo tovární přední splitter a zadní spoiler na víku kufru, úplně jako u verze Sport Evolution.

Prodávající uváděl, že auto bylo naposledy servisováno v dubnu 2020, přičemž došlo na výměnu provozních kapalin, revizi ventilů, výměnu spojkového válce a rozvodů. K autu je servisní historie, a dokonce původní uživatelské manuály. Jinak jde zkrátka o M3, takže tu jsou sportovní nárazníky vpředu i vzadu, boční prahy a rozšířené blatníky. Prodávající zmiňuje, že přední blatník na straně řidiče prošel renovací a že vykazuje nepatrně větší hloubku laku než na zbytku auta. Ale to jsou takové ty roztomilé detaily, co dělají auto spíš zajímavější než ošklivější.

Auto obouvá klasické „pavučinové“ ráfky s centrální maticí o rozměru dnes možná trochu úsměvných (nebo zcela dostatečných?) 15 palců. Ty jsou obuty do pneumatik Dunlop Direzza DZ102, které byly pořízeny v dubnu společně s posledním servisem. Pod ráfky se potom ukrývají kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech (M3 měla větší brzdy z pětkové řady), čidla brzdové kapaliny a ABS byly měněny letos. V kufru je dokonce ještě původní rezerva a má se za to, že nikdy nebyla použita.

Interiér je vyveden v decentní béžové kůži, se kterou jsou sladěny také originální koberečky a dveřní panely. Středová konzola a palubní deska jsou pak klasicky v černé barvě. Palubní výbava zahrnuje klimatizaci, tempomat, elektrická okna a AM/ FM stereo – samozřejmě přehrávající kazety, takže na připojení smartphonu zapomeňte. Jde o dokonalý stroj času.

Přes klasický tříramenný volant M-Tech 1 na řidiče kouká rychloměr cejchovaný do 160 mil za hodinu resp. 260 km/h s počítadlem najetých mil ukazující číslovku 8 099, tedy skvělých 12 958 kilometrů. Přičemž poslední majitel s autem podle všeho najel pouze nějakých 640 mil, tzn. jen něco málo přes tisíc kilometrů… nechápeme, jak to mohl vydržet?!

2,3l řadová čtyřka dává výkon 192 koní, což na dnešní dobu není cifra, ze které bychom se měli posadit na zadek, ale na hmotnost okolo 1 200 kilogramů to není zrovna málo. Zároveň jde o vůz „ze staré školy“, takže když chtěl člověk jet rychle, musel do jízdy zapojit celé tělo, musel u řízení přemýšlet a hlídat správný kvalt pro ideální otáčky, neboť tady je to vše o otáčkách. Není tu automatická převodovka, která by za vás podřadila nebo turbodmychadlo, které by vás vytáhlo z nízkých otáček. Jenže právě to je na jízdě s podobnými starosvětskými auty to krásné. A něco nám říká, že právě proto jsou auta jako tohle tolik ceněná – a jejich hodnota by podle všeho neměla ani v nejmenším klesat. Právě naopak…