Kilometroví rekordmani v inzerátech: Jsou dobrá koupě?

Povídačky o naftových passatech po německých důchodcích narozených v roce 1933, kteří s nimi jezdili jen o nedělích do kostela, jste už určitě slyšeli. Zejména, pokud jste někdy kupovali auto od nějakého pochybného překupníka. Stáčení tachometrů tu bude pořád, dokud nebudou mít kupci ojetin soudnost a budou si myslet, že bývalý taxikářský volkswagen s dieselem bude mít po dvanácti letech najeto 86 000 km.

V inzerátech ale najdete i opačné případy, a to férová nestočená auta, která za první roky naběhají opravdu pořádné porce kilometrů. Zajímavé je, že když procházíte fotky takových aut, jejich interiéry mnohdy vypadají lépe než u těch dovezených „stočenek“ bez historie, kterým na tachometru svítí třetina kilometrů.

Na inzertním portálu Sauto.cz jsme tak vybrali pět nejvíce ojetých aut maximálního stáří 6 let. Asi vás nepřekvapí, která auta to jsou. Ale má vlastně smysl takovou ojetinu koupit? Na co si u takových vozů dát pozor?

Inzerovaný Transporter je z roku 2015, najeto má 363 000 km a prodejce za něj chce 325 000 Kč. Vlastně je to dobrá cena, protože olítané osobní Multivany stávají klidně půl milionu i víc. Avšak mívají silnější motor a bohatší výbavu.

Populární dodávka od Volkswagenu je velice žádaný model a odpovídají tomu i ceny. Pod půl milionu se málo jetý Multivan koupit nedá, nákladní Transporter se pod 300 tisíc shání velmi těžko. I tihle kilometroví rekordmani, kteří mají za pět let najeto přes 300 000 km, obvykle stojí něco mezi 300 a 400 tisíci podle stavu, lépe vybavené kusy pořád stojí ten půl milion.

Mezi soukromníky jsou žádané spíše osobní verze, které nemusejí takové nájezdy za sebou ještě mít a také mívají lepší a silnější motor o výkonu 103 kW. Ale logicky jsou dražší, zejména když mají hezkou výbavu. U ojetého Multivanu a nákladního Transporteru (který mívá spíše slabší verzi dvoulitrového tédéíčka) si dejte pozor na servisní historii. Dvoulitr TDI tady má sice zvětšenou olejovou náplň na 7,4 litru, ale i tak je ten základní interval až 40 000 km příliš velký. Doporučujeme ho zkrátit na polovinu a měnit olej nejpozději každý rok. U zanedbaných kusů je běžná spotřeba oleje, karbonování a opotřebení vaček a vahadel, což končí pádem ventilu do válce.

Na druhou stranu auta, která jsou pořád v provozu, ten nový olej dostanou klidně dvakrát do roka, takže o to bychom se úplně nebáli. Pokud o tom budou záznamy, mělo by být vše v pořádku. Počítejte ale už s unaveným turbem, otázkou také bude stav vstřikovačů a částicového filtru. Občas to vzdá i těsnění pod hlavou. Pokud kupujete čtyřkolku anebo verzi s automatem DSG, bude právě systém 4×4 a převodovka už za hranicí běžného opotřebení. S tak vysokým nájezdem bude asi větší jistotou manuál, kde prostě necháte vyměnit spojku se setrvačníkem a jedete dál.

Inzerovaná A6 je z roku 2016, najeto má 369 126 km a prodejce za ní chce 399 000 Kč. Benzinová motorizace nás překvapuje, čekali bychom spíše diesel. V inzerátu zamrzí absence fotek interiéru. Podle prodejce je auto po výměně rozvodů a opravě převodovky.

Ačkoli právě Audi A6 patří mezi nejvíce ojetá auta (potvrzují to i statistiky TÜV Report, ve kterých se právě Audi A6 pravidelně s velkými Volvy přetahuje o titul nejoježděnějšího modelu), překvapuje nás, že mezi rekordmany je v českých inzerátech na Sauto.cz benzinová verze. Čekali bychom spíše klasický dvoulitrový diesel.

O jednotkách TFSI, hlavně tedy o menší 1,8 l, se neříkají nějak hezké pohádky. Ale pozdější generace už patří mezi ty lepší verze. Duální vstřikování s dodatečnými vstřiky v sání vyřešilo problém s hromaděním karbonu a spolehlivost dvoulitru je vlastně teď docela dobrá. Udržovaný motor se servisní historií by ani nemusel brát olej. Většina aut s nájezdem přes 250 000 km už má navíc obvykle preventivně vyměněný rozvodový řetěz, stejně jako inzerovaný kus.

Trochu bychom se báli spotřeby oleje, protože takto hojně využívaná auta často dojezdila limitní interval 30 000 km na maximum. A to dobře nesnáší ani třeba přesuvníky proměnného časování ventilů. Celkově natažené intervaly přeplňovanému benzinovému turbomotoru moc dobře nedělají. Ale stav odhalíte. Koukněte do koncovky výfuku a případně vyndejte svíčku. Také pozor na převodovku, dvouspojka dodávaná standardně ke čtyřkolce už může mít opotřebované spojky, variátorový Multitronic u předokolky nekupujte vůbec, pokud není po generálce. Předokolka s manuálem ale bude relativně bezpečná volba, ideálně se starší verzí naftového tédéíčka generace EA189. To je jediný motor, který v A6 udržíte několik let při životě relativně levně.

370 tisíc kilometrů za čtyři roky? Možné to je a jak je vidět na fotkách interiéru, na autě se to moc neprojevilo. Cena 320 000 Kč se zdá být vysoká, ale osobní verze dodávek se slušnou výbavou se zadarmo prostě nedávají.

Třetí generace dodávky od Renaultu je také hojně využívané auto a nedá se říci, že by ojetiny byly nějaká velká past. Rychle naježděné kilometry v běžném provozu na dálnici jsou pořád lepší než postávání auta v blátě a pak pocukávání s naloženým vozem na jedničku někde na stavbě v dírách a kamení.

Nejrozšířenější je naftová šestnáctistovka dCi, která v Traficu dostala velkorysou olejovou náplň na 6,9 l. Přesto bychom doporučili nepřejíždět interval 20 000 km, zejména pokud jezdíte hodně po dálnici a motor pak pracuje ve vyšších konstantních otáčkách. Překvapivě spolehlivý je i systém dvojitého přeplňování se dvěma turby. Prověřte ale stav převodovky.

Pozor na auta po bouračkách, hrozí u nich rychleji postupující koroze. Jinak Trafic moc nerezne, maximálně kolem výfuku a na exponovaných místech podvozku, což lze řešit preventivně. Docela trvanlivé jsou také interiéry, i když některé firmy vozící dělníky v zablácených holinkách na stavbu vnitřek dodávky vybydlí za jeden rok. Hezký kus ale bude pořád stát kolem 300 tisíc korun a ani s velkým nájezdem to riziková ojetina není.

Podle barvy to bude bývalý německý taxík, ale aspoň se těm kilometrům dá věřit. Pro udržované tédéíčko není porce 383 891 km žádný problém. Cena 219 000 Kč se zdá být férová, zejména za osobní sedmimístnou verzi se silným motorem 2.0 TDI a aspoň nějakou komfortní výbavou.

„Malý“ Caddy je další vyhledávaný pracant, nejčastěji se ale setkáte s nejmenším dieselem 1.6 TDI, nově také s benzinovými litrovými tříválci. Občas lze ale koupit i dvoulitrové tédéíčko, jako u tohoto inzerovaného kusu s rekordním nájezdem, případně klasiku ve formě 1.9 TDI. Zakazovat rozhodně nebudeme motor 1.2 TSI generace EA211.

Caddy už prodělal několik modernizací, jednu v roce 2010 a další v roce 2015, kdy dostal motory nové generace. Jednotky 1.6 TDI generace EA189 jsou sice ty, kterých se týkala aféra Dieselgate, ale až na trochu vrtošivé vstřikování a po „povinné“ úpravě haprující okruh EGR to jsou mechanicky slušné motory s potenciálem najet půl milionu kilometrů spolehlivě.

Starší dvoulitr se umí při zanedbaném servisu zadřít, ale jestli auto přežilo nájezd 380 000 km, přežije už zřejmě všechno. Vyměníte rozvody, případně spojku a můžete dál jezdit. Caddy nemá sklony ke korozi, ale pozor na špatně opravené bouračky. Nákladní verze také mívají často už zle poničený nákladový prostor, poškozené pojezdy bočních dveří a další kosmetické i funkční vady. Ale slušný zachovalý kus, který funguje, vám rozmlouvat nebudeme. I hodně ojetý Caddy ještě udělá spoust práce.

Pokud má za sebou dvojkový Superb pravidelný servis a jezdil s ním slušný řidič, nemusí na něm být 394 000 km od roku 2015 znát. Prodejce uvádí, že auto má za sebou velký servis včetně výměny rozvodů, zadních tlumičů a čištění DPF, takže za 199 tisíc korun to nevypadá na špatnou koupi.

Druhá generace Škody Superb je také velice vytěžovaný model a v našem případě je to nejvíce ojeté auto z našeho výběru na Sauto.cz. Podle očekávání má pod kapotou motor 2.0 TDI o výkonu 103 kW. Dvojkový Superb špatný není, ale u více ojetých kusů velice rozhoduje péče bývalých majitelů. O ojetých škodovkách platí jedna poučka: jsou jen takové, jak se o ně staráte.

Verze 103 kW motoru 2.0 TDI je lepší volba. Lépe jede odspodu, má spolehlivější turbo i vstřikování, nemívá tolik problémů s částicovým filtrem, ani okruhem EGR. Má ale rád kvalitní palivo a samozřejmě pečlivý servis, hlavně včasné výměny oleje. U takto olítaných kusů nepřekračujte interval 15 000 km, ale toho se u aut, která naběhají 50 000 km ročně, nedočkáte. Tam se interval natahuje na maximum, než začne palubní počítač řvát. A pak se stejně ještě najezdí dalších 5 000 km, než je na servis čas.

S nájezdem přes 300 000 km už bude možná skučet převodovka, ale záleží na tom, jak se k autu bývalý uživatel choval. Citlivý a rozumný řidič bude mít pohonné ústrojí i po půl milionu kilometrů ještě v pořádku. Silně ojetým kusům s převodovkou DSG a čtyřkolkou bychom se ale vyhnuli. Klasikou jsou hučící ložiska kol, potrhané silentbloky na nápravách a rozhozená geometrie. Ale to v rámci servisu vyřešíte hravě. Hůře se opravuje panoramatická střecha u kombíků a nefunkční dvojité páté dveře u liftbacku.