Jeep Grand Cherokee: Ustojí srovnání s moderními SUV?

A právě tuhle hlášku, byť zní na první pohled možná trochu nabubřele, by si klidně mohla dát americká (a v rámci koncernu FCA taky trochu italská) značka jako svoje motto. Jen hodně málo automobilek dbá v dnešní době na tradice tolik jako právě Jeep. Nechce nikomu podlézat, nechce se za každou cenu zavděčovat a konvence bere jen v nejnutnější míře. Samozřejmě, že velký cestovní Grand Cherokee není tím nejvíc „srdcařským“ modelem z nabídky – tohle prvenství si už dlouhá léta drží legendární Wrangler –, ale pokud se ve volném čase prodíráte bahnem a máte rádi, když jsou auta trochu drsňácká, přijdete si i tady na své.

Velmi často slýchám z různých stran, že jsou moderní SUV vlastně k ničemu, neboť se sice tváří hrozně off-roadově, ale zároveň se zaleknou prvního náznaku polní cesty. Tomu tvrzení nahrává i fakt, že stále častěji vidíme na trhu nové modely, u nichž není pohon všech kol dostupný ani za příplatek. Nebo mají třeba dvouspojkové automatické převodovky, které jsou do terénu z principu nevhodné.

Jenže Grand Cherokee není klasickým SUV. Je to Jeep. Kromě hranatých tvarů a sedmi „slotů“ v mříži chladiče to lze poznat třeba i tak, že má solidní světlou výšku už na standardním podvozku s vinutými pružinami, klasickou převodovku s hydrodynamickým měničem, terénní redukci nebo automatickou elektronickou uzávěrku zadního diferáku. A podotýkám, že jsem měl k dispozici ještě stále vcelku „civilní“ verzi S. Když sáhnete po skutečně terénním provedení Trailhawk, dostanete vzduchové odpružení s nastavitelnou světlou výškou a obrovskými přechodovými úhly, kompletně zakrytovaný podvozek nebo praktičtější a menší černá kola s pořádným obutím. Jeep je prostě v první řadě off-roadem a teprve potom typickým SUV.

Na druhou stranu nelze hovořit o tom, že by byl kvůli drsňáckému charakteru nějak upozaděn komfort a praktičnost. Vysoko umístěný interiér, ctící americkou školu velkorysého prostoru, je slušně zpracován, a ačkoliv není nejmodernější a není na něm podepsán perfekcionismus německých prémiovek, cítil jsem se tu jako doma. A jako doma se mohli cítit i ostatní cestující. Na dlouhém rozvoru se našla spousta místa pro zadní pasažéry a ještě zbyl ohromný zavazadelník o kapacitě bezmála 800 litrů.

Ačkoliv to dnes ani u velkých SUV není zvykem, nabídka motorizací u vozu Grand Cherokee sestává výhradně ze šestiválců a osmiválců. Jednoznačně nejvíc na odbyt půjde testovaný třílitrový diesel o výkonu 250 koní, ale našel by se i benzínový šestiválec, případně pak pro opravdové znalce osmiválec Hemi o objemu 5,7 litrů.

Právě poslední motor by k celkovému přístupu auta seděl jednoznačně nejlépe, jenže zpátky na zem. Jsme v Evropě a tlačítkem proto přivádím k životu zmíněný turbodiesel. Klapot původem italského motoru je přece jenom trochu slyšitelnější, než je tomu u německé konkurence, ovšem stále se nejedná o nic, co by se nedalo vydržet. Důležitější je, že má šestiválec sympaticky hladký chod, mamutí zátah 570 Nm od necelých dvou tisíc otáček a silné střední pásmo. Jakékoliv vytáčení je v tomhle případě poměrně zbytečné, ale žádný sportovní charakter se tady beztak nekoná. Osmistupňový automat je převodovkou ze staré školy. Hladce se rozjíždí, s uzamykáním měniče nespěchá a třeba podřazování probíhá spíš pomaleji. Většinou ho ale není potřeba, stačí aby převodovka odemkla přemostění měniče a síla motoru v nízkých otáčkách se postará o takovou akceleraci, jakou zrovna potřebuji.

Tak jak je komfortně a poklidně nastaveno pohonné ústrojí, je spíše ke komfortu přikloněn i podvozek. Na nějaké sportování ho neužije, řízení i celkové vnímání auta je hodně odtažité, karoserie se v zatáčkách snadno rozhoupe a přenosy hmotnosti značně přispívají k nedotáčivosti, projevující se skučením týraných pneumatik. Grand Cherokee prostě vyznává jemnější přístup a odvděčí se za něj slušným komfortem, přesto však pojatým tak trochu po „jeepovsku“. Zavěšení s vysokými zdvihy není prvoplánově plavné, ale dobře žehlí menší nerovnosti, a i když se trochu ozve na těch větších, nerozdává tvrdé rány, ale spíš s celým autem zachvěje. Grand Cherokee evokuje v tomhle ohledu podobný pocit jako třeba velké pick-upy. Působí robustně, nerozbitně a rozhodně se nežinýrujete vzít zpomalovák ve vyšší rychlosti v obavách, že by se podvozku dělo něco nehezkého.

Grand Cherokee je prostě americká terénní legenda. Sice ne tak legendární jako pradědeček Wrangler, ale zase nabídne o to větší přesah do komfortu a cestovního nadání klasických SUV. Je to pohodlné, silné a zároveň i hodně praktické auto, které můžete prohnat bahnitým peklem, odvézt rodinu na horách až na vrchol kopce, a zároveň jet bez pocitu strádání každý den do práce. V ohledech komfortu, kultivovanosti a zpracování sice není tak dotažené jako německá prémiová třída, ale má svůj styl a osobitý charakter. Což je přidaná hodnota, která se dnes vidí jen málokde.

Oproti zmiňované německé prémiovce navíc vychází Jeep přece jenom o dost levněji. Testovaná výbava S, obsahující prakticky všechno potřebné, stojí s třílitrovým turbodieselem 1 755 600 korun. A ke specifikaci testovaného auta už se připlácí akorát za lak.