Jawa Pérák – Taková temnější Jawa z Indie

Že se v nabídce indických motocyklů Jawy objeví Pérák, přiznala Mahindra (a prosím opět – Mahindra Jawu nijak nevlastní, jen si u české značky vyřídila licenci na vývoj a výrobu nové řady motocyklů, které prodává na indickém trhu a naše Jawa je pak prodává k nám) už při uvedení prvních modelů. Oficiální kompletní odhalení Péráku ale proběhlo až na konci roku 2019 a po průtazích zapříčiněných vy-víte-čím se první motorky dostaly taky do České republiky. V tuhle chvíli dokončuje česká Jawa homologaci Péráku a já jsem konečně dostal tu možnost podívat se na novinku naživo a dokonce se chvíli projet.

Spíš než plnohodnotným testem nazval bych svoje zkušenosti s novým Pérákem prvními dojmy, na druhou stranu na klasické třístovce 300 CL jsem se něco najezdil – máme ji koneckonců v redakci v dlouhodobém testu. Asi tedy nic nezkazím, když rovnou přiznám, že se jízdní projev Péráku od 300 CL zase tolik neliší. Co se však liší velmi, to je styl, který Pérák vyznává, a ten se myslím hodně povedl.

Je tu znát, jak každá motorka cílí na úplně jiné publikum. U 300 CL je to naprosto jednoduché – je to novodobá interpretace Kývačky, kterou má jako jednoznačnou designovou předlohu s minimem odboček. Oproti tomu Pérák se vydává trochu jinou cestou. Ano, je tu určitá návaznost na původní jawáckou dvěstěpadesátku z padesátých let, ale celkově je nový stroj vytvořen s daleko menším akcentem na historii. Vzato americkou terminologií, vracející se v poslední době do módy, je nový Pérák takzvaný „Bobber“. Je to motorka osekaná od přebytečných plechů, jejímž poznávacím znamením je jednomístné sedlo – původně zpravidla odpružené a trčící nad neodpruženou zadní částí.

To nový Pérák zadek odpružený samozřejmě má, a oproti svému historickému jmenovci má dokonce i konvenční kyvnou vidlici odpruženou centrálním tlumičem. Jenže konkrétně zadní část (oproti 300 CL mimochodem s kotoučovou zadní brzdou) je tak čistě a elegantně provedená, že byste jí tu absenci zadního tlumení klidně věřili. Nad tím vším navíc „levituje“ skvěle vypadající hnědé jednomístné sedlo s integrovaným zadním světlem, a když se dohromady na to všechno podívám, vypadá zadní partie prostě parádně.

Jen o zádi to ale pochopitelně není. Pérák má, tak jako každý správný Bobber, osekané blatníky, vzhledově jednodušší výfuky evokující holé trubky a taky černočerné zbarvení. Na rozdíl od zdobné 300 CL tady není ani kousek chromu – dokonce i ta zrcátka budou u zákaznických motorek černá. Černý je i motor, vyplétané ráfky, obroučka předního světla, rám… prostě všechno, na co si ukážete. Chuligánskou čerň rozbíjí jen několik zlatých linek a nutno uznat, že takhle to motorce náramně sluší.

I zpracování je dost solidní, na Péráku se prakticky nedají najít nehezké detaily, které by odhalovaly prvoplánové šetření ve výrobě. Jediná výtka v tomto směru tak patří stejně jako u 300 CL některým svárům, které by tu a tam zkrátka zasloužily víc pozornosti a preciznější provedení.

Celková stavba je pak oproti 300 CL nižší a protáhlejší (rozvor je při délce 1 485 mm o 116 mm delší), což se podepsalo na způsobu, jakým se na Péráku sedí. Zadek spouštím do vykrojeného jednomístného sedla, ruce mi spočinou na nízkých řídítkách, a jelikož sedím o kus víc u země a dál vzadu, mám nohy o něco víc vpředu. Celkově je jízdní pozice blíž cruiserům či chopperům.

Sotva se ale dává Pérák do pohybu, shodný technický základ s třístovkou docela dobře poznávám. Motorka jede komfortně a příjemně se ovládá, zároveň je tu ale znát maličko vyšší stabilita daná delším rozvorem a taky jiné naladění motoru. Vodou chlazený jednoválec, ukrytý za naznačenými chladicími žebry a retro „kývačkovými“ dekly, má teď 334 kubických centimetrů (300 CL má 295), což znamená nárůst výkonu o pár koní – byť finální číslo pro evropskou homologaci bohužel zatím není dostupné.

Znamená to ale i trochu „hrubší“ chování v nižším spektru otáček, kdy je sice znát, že motor víc táhne, ale nemá tak příjemně měkký a hladký charakter jako CL. Reálně však rozdíl v chování motoru vynikne jen při přesednutí z jedné motorky na druhou, což v reálném životě asi nikdo dělat nebude.

Podstatné je, že Pérák, stejně jako 300 CL, bude dělat svému majiteli radost. Jeho design není tak okázale retro Jawou, ale to je právě ono. Pérák cílí na ty lidi, kterým imponuje Jawa i nová indická produkce, ale chtějí něco trochu jiného, v jiném stylu a vyznávající jinou – chtělo by se říci „temnější“ – filozofii. Vím, že na Péráka spousta lidí čeká, a ačkoliv si nemyslím, že by jeho prodeje překonaly základní model v podobě 300 CL, je naprosto logickým rozšířením modelové řady.

K otázce ceny: Oproti třístovce si u Péráka připlatíte, ale ne zase o tolik, předběžná cena je stanovena na 165 tisíc korun. První motorky by se měly objevit koncem letošního roku.

A jedno upozornění na konec. Ano, jsou tu prodejci, kteří slibují, že mají Péráka skladem již nyní, ale tady opatrně, nejedná se o oficiální prodej zastřešený Jawou, která je coby jediná firma vlastnící ochrannou známku jediným importérem motocyklů do Evropy. Výrobce Mahindra může motorky se značkou Jawa prodávat pouze v Indii a na pár dalších přilehlých trzích. To může ve výsledku znamenat problémy se zárukou a servisem, ale hlavně s homologací, neboť všechny stroje s evropskou homologací jdou výhradně přes Jawu. Týnecká značka tedy k celé věci vydala následující prohlášení:

Na četné dotazy sdělujeme, že výslovně nedoporučujeme zájemcům o motocykly JAWA 300 CL, JAWA 300 CL typ 42 a JAWA 350 CL Pérák jejich nákup od jiných subjektů, než jsou oficiální prodejci motocyklů JAWA, kteří jsou uvedeni na našich webových stránkách na adrese Jawa.eu. Zájemci, kteří zakoupí tyto motocykly od jiných subjektů, se tímto vystavují riziku. Naše originální, homologované motocykly si budete moci zakoupit do konce letošního roku.