Článek
Žádné dálkové ovládání, natož bezklíčový přístup. Nastartujete klíčkem vlevo od volantu (což i po více než padesáti letech zůstalo u 911 stejné), auto si mocně odkašle a usadí se na neklidném volnoběhu. Vibrace vám rozechvějí páteř, čistý a syrový zvuk motoru vám pronikne hluboko do morku kostí. Sešlápnete levý pedál, který vám rázně připomene ochablost lýtkového svalu, silou celého zápěstí tam prásknete jedničku, vytočíte motor a jedete. K otáčení volantem najednou nestačí dva prsty, musíte jej pevně uchopit. V tu chvíli si uvědomíte, že ať se stane cokoliv, máte vůz pod kontrolou jen a jen vy – žádný elektronický strážný anděl tu není.
Verze RSR měla na hmotnost 840 kg výkon skvělých 300 koní.
Takto nějak by se dal nastínit úryvek z krystalicky čistého a nefiltrovaného řidičského zážitku. Je to fyzicky namáhavé a nepohodlné, a přesto – nebo možná právě proto – je ten zážitek tolik odměňující. Porsche 911 Carrera RSR z roku 1973 je jedno z těch mála aut, která takový zážitek ještě umí nabídnout. Dost možná jde o jednu z nejikoničtějších 911 historie, navíc v závodní verzi RSR jde prakticky o svatý grál automobilových šílenců – nejedná se tedy o „nějaké staré Porsche“.
Silniční RS sloužilo jako homologační verze, to aby právě toto RSR mohlo soutěžit v seriálech jako například FIA Group IV. Pravděpodobně největší rozdíl oproti „silničce“ představoval motor. Objem byl sice jen drobně zvýšen z 2,7 na 2,8 litru, nicméně dostal závodní vačky, písty s vysokou kompresí a dvojité zapalování s většími ventily. To vše celkem dalo dohromady nárůst z 210 koní na krásných 300 – to nám dělá litrový výkon téměř 110 koní na litr, což je na 70. léta a atmosférické plnění skvělé!
Po dominanci Porsche ve sportovních vozech byly vozy s 5,0l motory zakázány a s ním i ikonická 917. Porsche však i nadále využívalo know-how získané při jejím vývoji, a tak například i Carrera RSR „zdědila“ výkonnější brzdy. Díky dalším odlehčením oproti už tak odlehčené verzi RS, čemuž pomohla třeba nová kliková hřídel, většina oken z plexiskla, a dokonce menší větrák chlazení, se hmotnost udržela na fantastických 840 kilogramech.
Plochý vzduchem chlazený šestiválec měl skoro 110 koní na litr – to je na motor bez turba z první poloviny sedmdesátých let velice slušné…
Prvním majitelem této konkrétní RSR s číslem šasi 9113600614 byl závodník Diego Febles z Portorika, který se s ním poměrně úspěšně účastnil závodů po Střední a Severní Americe.
I přes skvělou techniku však udělal Pebles tu a tam pár změn – konkrétně již v roce 1973 před závodem na 250 mil v Daytoně. Šlo hlavně o nezbytnosti jako větší nádrž, ochrannou klec a podobně. Tehdy skončil na 24. místě celkově.
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Porsche 911 Carrera RSR 2.8 (1973)
Febles a šasi 9113600614 spolu naposledy jeli v roce 1975, a nešlo o nic menšího než o 12hodinovku v Sebringu. Auto bylo upraveno ve stylu pozdější 3.0 RSR, dostalo rovněž i nový motor a větší zadní křídlo. V tvrdé konkurenci továrních BMW 3.0 CSL, Ferrari Daytona, Chevrolettů Corvette a mnoha dalších Porsche skončili na velmi slušném 8. místě celkově.
Poslední majitel vozu, který jej koupil v roce 2013, vůz navrátil do prakticky stejného stavu, v jakém opustil továrnu – až na slušivý rudě lakovaný přední nárazník, se kterým přišel první majitel v sedmdesátých letech. Už i silniční RS je velmi vzácný vůz, natož v původním stavu. Tyto závodní RSR 2.8 vznikly v pouhých 49 exemplářích – cena téměř 1,7 milionu eur (44 milionů korun) tak pro mnoho z nás není až tak překvapivá.