Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Veteráni: Jaguar XJ-C 4.2 – Bez zadních dveří je o tolik víc sexy

Foto: Mikka
16. 5. 2020

Sedany Jaguar XJ patří k tomu nejelegantnějšímu, co se dá na cestách potkat. Všechno se ale dá vylepšit, dokonce i nádherný vzhled. Důkazem je kupé verze XJ-C, která v sobě spojuje to nejlepší z designu sedanu a přidává ještě něco navíc.

Článek

Jaguar XJ je tradiční model značky již od roku 1968 a od roku 1970 byl vlajkovou lodí automobilky. Na jeho návrhu se dokonce podílel i zakladatel značky Sir William Lyons. První série vydržela ve výrobě až do roku 1973, kdy se objevila druhá s jinou maskou a nárazníky. Ovšem teprve v roce 1975 přišlo na trh kupé XJ-C (poprvé se ale ukázalo už v roce 1973 na londýnské autoshow), které vám chci dnes díky vstřícnosti renovační dílny Car Brothers představit.

Nemělo to zpočátku jednoduché, protože představení se trefilo do ropné krize, a tak dražší varianta nehospodárné limuzíny, která byla sice elegantní, ale méně praktická, neměla až tak velký prodejní potenciál. A kupé skutečně bylo dražší než klasický sedan. Ale popravdě je neuvěřitelně krásné a je to asi nejhezčí model XJ, který kdy byl vyroben. Alespoň pro mne ano.

Kupé používá zkrácenou platformu sedanu a centimetry ubyly i na rozvoru náprav. Pořád je ale dlouhý a s krásně tvarovanou siluetou jako klasický sedan. Dveře se ale naopak vytvořily prodloužením těch běžných, což ví každý, kdo se někdy koukal do jejich útrob. Střecha bývá velmi často pokryta vinylovým potahem, ale potkat se dá i kousek bez této ozdoby. Řada majitelů jej po problémech s korozí odstranila a raději střechu nalakovala.

Tato úprava vypadá ještě poměrně vkusně, naopak častá instalace novějších nárazníků z třetí série sedanu do mého vkusu tolik nezapadá. Majitelům ale vyhovovala možnost mít v novějším nárazníku blinkry a na jejich původní umístění přesunout mlhovky. V tomto případě to ale naštěstí nikdo neudělal a jen pod krásný nárazník přidal žluté mlhovky. A pak je tu hlavně ta soška na kapotě, bez ní si prostě Jaguar neumím tak užít.

Foto: Mikka

Logo automobilky vzbuzuje respekt

Na kupé XJ jsem si opravdu oblíbil možnost stáhnout bezrámová okna, a užívat si tak siluetu bez B-sloupku. Interiér je modernější než u první série a i ergonomicky lépe uspořádaný. Dost se mi líbí i ta polstrovaná polička na palubce, která jako kdyby byla přesně na moderní smartphone. Dobové recenze zmiňují pouze krátká opěradla předních sedadel. Kdyby byla opěradla delší, bylo by staré XJ určitě ještě pohodlnější, takže v tomto jim asi můžeme dát za pravdu. Pozice za volantem je jinak ovšem velmi pohodlná. I v kratším kupé zůstala slušná prostornost na zadní lavici (málo místa vzadu pro nohy ke starým Jaguárům ale prostě nějak patří) a přístup tam není přes dlouhé dveře špatný.

Foto: Mikka

Pracoviště řidiče je zkrátka nádherné

Motor vpředu pohání zadní kola, jak se na britské gentlemany sluší. Vrcholná verze spoléhala na vidlicový dvanáctiválec o objemu 5,3 litru, ale v tomto kousku je řadová šestka s objemem 4,2 litru. Jejích 170 koní je tak akorát na slušnou adekvátní dynamiku a auto má dostatečný výkon i na dnešní poměry. Rozhodně si vás ostatní účastníci provozu nebudou všímat proto, že byste je zdržovali. I ta stovka padne za méně než 10 sekund a k tomu posloucháte nádherný mechanický zvuk (je to taková kombinace, chvilku si přede, chvilku zase duní) starého řadového motoru přes dvě koncovky výfuku, které jsou vzadu pod nárazníkem tvarované jako rohy.

Foto: Mikka

Řadový šestiválec se jeví jako rozumnější volba

K motoru je připojen třístupňový automat Borg-Warner, ale řada lidí raději u starších XJ vyhledává manuální převodovku, která lépe umožňuje využívat potenciál motoru. Přesto se prodalo více automatických modelů. Automat navíc řadí hladce a bez nějakého nepříjemného kopání, což se k luxusnímu autu hodí také skvěle. Jen na dálnici má motor vyšší otáčky, proto se to u mnoha aut později řešilo zástavbou čtyřstupňové automatické převodovky z pozdějšího XJ40.

Kupé je sice o něco menší než sedan, ale stejně váží 1,8 tuny (pár kilo ale oproti sedanu shodil). Jezdí fantasticky, což byla vždy výsada Jaguárů. Vděčí za to unikátnímu zavěšení kol. Sice přední rám s dvojitými lichoběžníky a zadní systém IRS nebyly nejlevnější komponenty, ale jízdními vlastnostmi se příliš konkurentů Jaguáru rovnat nemohlo. A vlastně nejen dobových konkurentů, Jaguar se skvěle řídí i dnes. Ostatně modely XJ byly snad právě kvůli tomu oblíbené u lupičů a zlodějů, podobně jako předtím byly starší modely Mark 2. Moc rychlejších aut pro pět lidí a zavazadla se tehdy na trhu sehnat nedalo.

Výborným jízdním vlastnostem pomáhalo i nízké těžiště, celkově nízká karoserie a také silnější brzdy se čtyřpístkovými brzdiči. Díky tomu se dá říct, že XJ je příjemné na svezení, pohodlné i podle dnešních měřítek a klidně by se dalo používat každý den, když se smíříte se spotřebou kolem deseti litrů. Naštěstí má kupé dvě nádrže v zadních blatnících, aby nebyl dojezd úplně malý.

Foto: Mikka

Žádný nevzhledný sloupek

Ani krásnému kupé se nevyhnuly stížnosti majitelů. Ty nejčastěji zmiňují průsaky vody za deště skrz boční okna a aerodynamický hluk při rychlejší jízdě. Právě těsnost bezrámových oken byla i důvodem, proč se výroba tak zpozdila. Navíc právě druhá série má asi nejhorší pověst, protože v době její výroby byly v Británii časté stávky. Asi za nejproblematičtější je považována elektroinstalace, ale potrápí vás s velkou pravděpodobností i koroze. Vyplatí se také sledovat, zda nikde neprosakuje olej.

Navíc se musíte připravit na to, že díly odlišné od těch sedanových se shánějí hůř a jsou dražší. Ostatně dražší je dnes i model kupé, ceny se pohybují od 300 tisíc korun (více než trojnásobek nejlevnějších sedanů XJ druhé série) do milionu a čtvrt. Těm úplně nejlevnějším bych se ale asi vyhnul.

První generace sedanu XJ strávila ve třech sériích ve výrobě dlouhých 24 let, ale kupé se to netýkalo. Jeho výroba byla totiž ukončena už v roce 1978 a v Coventry vzniklo pouze 10 487 aut (podle jiných údajů jen 9 378 aut, nebo dokonce 8 300 aut), a tak patří k nejvzácnějším modelům XJ. Z toho 6 505 bylo s šestiválcem, 1 873 s dvanáctiválcem a jen 1 600 z nich se prodalo pod značkou Daimler. Pouze šestnáct z nich existuje jako kabriolet, nejde ovšem o počin automobilky, ale o dílo společnosti Lynx.

Dvě kupé byla přestavěna na závodní speciály týmu Broadspeed a objevily se v roce 1976 i na brněnském okruhu. Poměrně brzy, už v roce 1975, jej ve výrobě doplnil a později i nahradil typ XJ-S, který se současně stal i nástupcem nádherného E-Type. Ani jeden z nich ale tolik nevystihuje takovou tu klasickou image auta lupičů z policejní honičky, která modely XJ tradičně provází. A kdo by nechtěl být pořádný záporák? Kupé XJ v sobě spojuje to nejlepší ze sedanu spolu s ještě lepším vzhledem a je vážně skvělým autem. Dokonce přemýšlím nad velmi hříšnou myšlenkou, zda se mi nelíbí kupé XJ víc než E-Type. Jen je škoda, že kariéra XJ-C byla tak krátká, přišlo zkrátka ve špatnou dobu.

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.