Hlavní obsah

Veteráni: Jaguar E-type Low Drag Coupe a pocta Peteru Lindnerovi

Foto: Jiří Čermák

Originální Jaguar E-type Low Drag vznikl ve dvou exemplářích, z nichž se do dneška dochoval pouze jediný (který zrestaurovala firma Bridgnorth Classic cars s podporou Jaguar Heritage). Závoďák je jeho přesnou kopií

Dnešní příběh je plný lidských emocí i technické krásy. Objeví se v něm rozflákané auto, vyhaslá duše nadějného mladého závodníka i vpravdě jepičí život nejkrásnějšího závodního automobilu světa. Do spartánského kokpitu věrně postavené repliky jsem vloni mohl alespoň na chvíli usednout a představovat si, jaké to asi tehdy bylo startovat v něm na Le Mans.

Článek

Jaguar E-type je pravou legendou. Vyráběl se dlouhých třináct let a stal se archetypálním sportovním automobilem, který charakterizoval umění automobilových designerů nejen po celá šedesátá léta, ale inspiruje dodnes. Enzo Ferrari, charakterem velmi hrdý Ital v tmavých brýlích, pyšný na svá silniční auta i závodní stáj, kdysi dokonce prohlásil, že Jaguar E-type je tím vůbec nejkrásnějším automobilem v historii.

Jaguar E-type nebyl jen krásný, funkce u něj doplňovala formu. E-type byl sportovní automobil postavený přesně podle filozofie Sira Williama Lyonse – půvab, prostor a rychlost. Byl krásný, rychlý a na poměry sportovních automobilů raných 60. let nebývale ergonomický. A hlavně se prodával za třetinu částky, která by byla potřeba na nákup Ferrari.

Foto: Jiří Čermák

Jaguar E-type Low Drag jsme zastihli v dílně společnosti Lynx loňské léto. Se zeleným XKSS jsem se měl šanci svézt a byl jsem nadšený.

Slavný E-type se rodil na závodní dráze

Za vznikem i úspěchy Jaguaru E-type stojí víc šťastných okolností. Jaguar měl po celá padesátá léta minulého století nesmírně našlápnuto. Tehdejší XK120 držel několik rychlostních rekordů, nejslavnější s Normanem Dewisem za volantem se zrodil v belgickém Jabbeke. Nebýt smůly s poruchou ke konci závodu Mille Miglia 1953, tak by Stirling Moss s Denisem Jenkinsonem nakonec uhnali i vozy Ferrari a Mercedes, Jaguar totiž díky diskovým brzdám lépe brzdil a měl skvělou aerodynamiku. Škola leteckého inženýrství v podání Malcolma Sayera se nezapřela.

Zbrusu nový D-type s lehkou hliníkovou karosérií, nezávislým zavěšením obou náprav, se stal mezi lety 1955 a 1957 v Le Mans neporazitelným. Ačkoli mělo vítězství Mika Hawthorna s Ivorem Buebem hořkou příchuť v souvislosti s příšernou nehodou, která se přihodila již pár hodin od startu a v níž byl Hawthorne přímo zapletený. Závody bývají někdy kruté a neštěstí se stávají. Od roku 1956 byla trať i hlavní tribuna v Le Mans upravena. Mike Hawthorne o situaci na trati pořídil první historicky komentovaný „onboard“ záznam vůbec.

Foto: Jiří Čermák

Replika je postavena na bázi E-type z roku 1963. Je stejná jako originál, ale o poznání levnější, a proto by se s ním jeho budoucí majitel neměl bát začít závodit. V Goodwoodu se bude tenhle vůz přímo vyjímat

Senzace v Ženevě a bláznivý úprk noční Francií

Jaguar se soustředil hlavně na vývoj a výrobu sériových modelů a spíše jen poskytoval podporu soukromým závodním týmům. Sir William Lyons byl velmi skromný až šetrný člověk. Publicitu rád získával, pokud nestála příliš peněz, a na okázalosti si nepotrpěl. A rozhodně by je nepodporoval ani u svých zaměstnanců. E-type vyvíjela hrstka lidí a jeden človíček v pozadí, který s ním neustále jezdil, testoval a po krůčcích auto vylepšoval. Tím byl již zmiňovaný Norman Dewis. E-type vznikl na základě dvou různých prototypů (E1A a E2A), které vycházely z konstrukce závodního D-type, ale byly výrazně vylepšeny po ergonomické stránce.

Foto: Jiří Čermák

Tahle dvě auta patří k nejdůležitějším Jaguarům historie: Úhledné XKSS na bázi závodního D-type a čistokrevný závodní E-type

A když byl E-type konečně hotov, Lyons vzal do Ženevy na autosalon jen jeden exemplář s uzavřenou karoserií kupé. Zájem novinářů i odborné veřejnosti byl hned první den autosalonu obrovský, každý se chtěl projet anebo alespoň usednout za volant nové šelmy z Coventry. Volali tedy Dewisovi, testovacímu jezdci Jaguaru, aby rychle přivezl i roadster, který zůstal v Anglii. A ten skočil do auta, sotva stihl poslední večerní trajekt do Calais, a pak uháněl na plný plyn noční Francií. Do Ženevy dorazil po pouhých 17 hodinách non-stop jízdy (s průměrnou rychlostí takřka 110 km/h v době, kdy ještě nebyly dálnice!) právě včas a Lyons po něm místo zaslouženého odpočinku ještě chtěl, aby se usmíval na potenciální zákazníky a jezdil s nimi předváděcí jízdní kolečka.

Foto: Jiří Čermák

Motor má objem 3,8 litru a trumpetky, které vidíte, jsou součástí mechanického vstřikování paliva Lucas

Příběh ultralehkého E-typu

Bylo hned jasné, že se s E-typem bude závodit. A mohl být i velmi úspěšný nebýt faktu, že Giotto Bizzarini a Sergio Scaglietti postavili opravdu lehké (880 kg) Ferrari s úžasným motorem Colombo V12 o síle tří set koní. Ferrari 250 GTO zastínilo v sezóně 1962 mnohé závoďáky, E-type nevyjímaje. Inženýři z Coventry se však nevzdali a postavili dvanáct aut s o sto kilogramů lehčí hliníkovou karoserií. Konstrukce Jaguaru E-type má výhodu v předním i zadním pomocném rámu – přední drží nápravu i uchycení řadového šestiválce, zadní pak uchycení nezávislého odpružení, nápravy, diferenciálu a kotoučových brzd, které jsou umístěny v blízkosti něj. Samonosná karoserie pak může být zhotovena i z lehčích materiálů.

Z dvanácti továrních „Lightweight“ se dochovalo deset kousků (dva byly zničeny při haváriích), přičemž dva byly přepracovány na aerodynamickou „low drag“ variantu. Hmotnost těchto strojů byla homologována na minimálních 960 kilogramů a upravený řadový šestiválec XK 3,8 litru dosahoval až 340 koní. To se podařilo díky odlišné hlavě válců (rozevření pozice ventilů je zde 45°, vyšší úhel než v případě série) a mechanickému vstřikování paliva Lucas, které bylo seřízeno pro volnoběžný chod a plnou zátěž. Pro přechody mezi plným a prázdným plynem systém množství paliva jen hrubě odhadoval. Byl to zkrátka čistokrevný závoďák.

Továrna se rozhodla před pěti lety postavit zbylých šest „Lightweight“ E-typů, pro které už existovala čísla šasi, ale které díky obrovské poptávce po sériových strojích Jaguar nikdy nepostavil. Každý se povedlo prodat za závratnou částku jeden milion liber. Když jsem v létě popisoval příběh Jaguaru XKSS, historie byla úplně opačná. Několik strojů D-type určených pro závody neměla továrna v Browns Lane šanci „upíchnout“ žádným závodním týmům, a tak je předělala na silniční auta. Jedno z nich si objednal Steve McQueen a řídil ho rád. Tak rád, že jej po letech vyhledal a koupil si ho zpět. Jezdil s ním až do své předčasné smrti.

Foto: Jiří Čermák

Jaguar E-type Low Drag je podle mého nejkrásnější závodní automobil všech dob

Peter Lindner a Low Drag

E-type Lightweight se podařilo z Coventry získat i pro závodního jezdce a distributora značky Jaguar v Německu Petera Lindnera. Jeho první start byl v závodu 1000 km Nürburgringu, Lindner s „lightweightem“ zpočátku vedl před Ferrari 250P, ale vůz nakonec poměrně brzy odstoupil kvůli nízkému tlaku oleje. Jeho závodním parťákem byl Peter Nöcker a jemu se povedlo auto dostat do cíle na první pozici v závodě cestovních vozů na okruhu Avus v Berlíně. Lightweight se přestavěl během zimy 1963/1964 na kupé s nízkým aerodynamickým odporem (low drag) po vzoru druhého vozu, který takto připravoval britský tým Peterů Lumsdena a Sargenta za pomoci brilantního inženýra Samiho Klata. Vývoj karoserie nebyl o počítačových simulacích ani o větrném tunelu. Na karoserii přilepili množství malých praporků a s autem brázdili tehdy ještě neomezenou britskou dálnici sem a tam a vizuálně vyhodnocovali proudění větru.

Foto: Jiří Čermák

Karoserie je hliníková a spojena technologií nýtování. Křivky zadní části vozu modelovala čistě fyzika aerodynamiky

Oba týmy chtěly závodit V Le Mans 1964 a porazit Ferrari, konkurovat Carrollu Shelbymu a jeho zbrusu novému Fordu GT40. Proto potřebovali co nejvyšší rychlost na rovince v Mulsanne a stabilitu při brzdění do zatáček. Proto obě nádherná „Low drag“ kupátka vznikla. Bohužel, ani jendomu týmu Le Mans nevyšlo. Sargent odstoupil po osmi hodinách pro závadu převodovky a Lindner s Nöckerem po šestnácti hodinách s fouknutým těsněním pod hlavou. Závod také nedokončil ani jediný z Fordů GT40, vítězství proto opět připadlo stáji Scuderia Ferrari.

Foto: Jiří Čermák

Kočka je připravena ke skoku a sbírání vavřínů v závodech historických cestovních automobilů

Osudná Francie

Peter Lindner se v sezóně 1964 se svým „low dragem“ účastnil ještě závodu na tisíc kilometrů na okruhu v Paříži – Monthléry. Trať byla jen uzavřenou rychlostní silnicí s několika prudkými šikanami, prostor startu a cíle byl velmi úzký. Když začalo v osmdesátém třetím kole pršet, začalo být na trati velmi nebezpečno. Boxová ulička byla oddělena od dráhy pouze balíky slámy a dva traťoví komisaři neustále hlídali provoz a ukazovali připojujícím se závodníkům, zda je volno.

To se jim a Jeanu Pairadovi na Abarthu Simca, který z boxů vyjížděl, stalo osudným. V momentě, kdy se jezdec Jean Pairad připojoval na trať závodu, vyrazil zpoza zatáčky na cílovou rovinu Lindner v Jaguaru, který však na výjezdu ztratil kontrolu nad vozem. Narazil do balíků slámy, roztočil se, plnou rychlostí vrazil do vozu Abarth Simca a smetl i oba traťové komisaře. Ti byli spolu s Jeanem Pairadem na místě mrtví a Lindner zemřel na následky vnitřního krvácení v nemocnici. Závod nebyl zastaven a pokračoval dál. I takové byly reálie automobilových závodů v 60. letech – vzrušující, ale drsné. Příčinou nehody byl pravděpodobně prasklý disk kola Jaguaru. Trosky vozu na dlouhou dobu zůstaly ve Francii, ale před necelými deseti lety se podařilo vůz celý znovu postavit.

Replika připravena závodit

E-type „Low drag“, na který se právě díváte, je však jen jeho věrnou replikou. V létě, když jsem pro vás připravoval materiál ze svezení s úžasným XKSS firmy Lynx, byl k vidění na jejich dílně. A my jsme jej pro vás kvůli focení vytáhli z garáže a odvezli na místo našeho focení. Je to úžasný automobil. Jediný stroj na světě tohoto typu připravený aktivně závodit. Motor je vybaven mechanickým vstřikováním Lucas i dalšími detaily specifikace přesně podle originálu. Je postaven na bázi dobového Jaguaru E-type z roku 1963. Jeho výkon je 340 koní a hmotnost sotva přelézá tisíc kilogramů. Svezení s ním na závodním okruhu bude zcela jistě nezapomenutelným zážitkem. Při manévrování pro focení jsem si jej malinko vyzkoušel – do kabiny jsem vešel naprosto výborně, pozice volantu i pedálů je přirozená a výhled přes dlouhou, charakteristicky prohnutou kapotu byl zkrátka boží. Zůstaňte pro letošek dále naladěni, protože pokud to jen trošku půjde, chceme tenhle Jaguar vidět i slyšet v akci a alespoň symbolicky tak uctít památku nebohého Petera Lindnera.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.