Indian Chief Dark Horse – Spousta síly a tradice

Psal se rok 1897, když americký průmyslník George M. Hendee založil svou společnost Hendee Manufacturing Company – tak jako spousta pozdějších motocyklových výrobců, začínal i on na bicyklech, z nichž se zanedlouho vyvinuly motocykly. První motorka s názvem Indian spatřila světlo světa roku 1901, stejně jako Hendeeho továrna v Minnesotě. Jen pro porovnání – tradiční konkurent Indianu Harley-Davidson byl založen o chvíli později v roce 1903 a naše Jawa – jedna z nejstarších dosud fungujících motocyklových značek v kontinentální Evropě – vznikla až roku 1929.

Tou dobou už byl na světě i jeden z přelomových modelů Indianu – ikonický Chief. Toho představil v roce 1921 motocyklový inženýr a závodník Charles Franklin. Ano, bylo to přesně před sto lety, takže není náhodou, že právě letos vyjel Indian se zbrusu novým Chiefem. Americkou ikonou, která má pochopení pro třetí tisíciletí a citlivě spojuje staré i nové.

Novinek je požehnaně, ale ve chvíli, kdy k novému „Náčelníkovi“ přistoupíte, nic nového nevnímáte. Vnímáte hlavně ohromnou masu oceli, která je svým zvláštním způsobem nevybíravě drsná, i elegantně uhlazená. Každý díl má svou nezaměnitelnou robustnost, a přece je do celkového obrazu zastavěn nesmírně citlivě a hlavně tu není na pohled jediná zbytečnost.

Minimalistická plechařina dává vyniknout jednoduchému trubkovému rámu, z nějž je před zrakem ukryto vlastně jen pár kousků, a uprostřed toho všeho se hrdě vyjímá majestátní pohon ze staré školy. Vidlicový dvouválec Thunderstroke 116 je chlazen vzduchem a olejem a jeho obří válce, každý s bezmála litrovým objemem, svírají mezi sebou úhel 49 stupňů. Od bloku motoru k hlavám s nádherně oblým žebrováním a klasickými ventilovými víky pak vybíhají sloupky zdvihátek ventilů. Na ohromný a čistě zastavěný motor je radost pohledět.

Jistě vás teď napadá, zda je taky radost si ho poslechnout, ale pro tenhle požitek je potřeba sáhnout pro nějaké méně restriktivní (ale zase ne moc) výfuky. Dvojice standardních koncovek kvůli normám spíš jen tiše bublá, takže jakmile startér roztočí ohromné válce, je hodně slyšet mechanika motoru a dunění sání.

Jak zjišťuji při prvním dosednutí do nízkého jednomístného sedla, jízdní pozice je specifická a nevybíravá. Chief ve standardním provedení (potažmo jako temně zbarvený Dark Horse) má stupačky na poměry kategorie dost vzadu a vysoko, takže se svými 184 centimetry mám nohy zalomené v kyčlích i v kolenou. K nízkým rovným řídítkům se pak musím dost natáhnout. Na žádné velké cestování to tedy není, spíš na kratší projížďky „kolem komína“. Na druhou stranu, kdo vyžaduje pohodlnější pozici, může zvolit Chief Bobber – jak jsem krátce vyzkoušel, na jeho vyšších řídítkách spočívají ruce volněji a velkou úlevou jsou také stupačky dále vpředu.

Pomocníkem na cestách mi bude malý a velmi minimalistický budík, který však navzdory své velikosti spolknul moudro sebevětší přístrojovky. Displej ukrývá několik variant zobrazení, nastavení motorky, Bluetooth párování s telefonem a nechybí mu ani docela slušně použitelná navigace. Navíc je dotykový, což je třeba při zadávání adresy celkem nezbytné. Po zapnutí motorky si sice dává trochu načas, než začne fungovat, ale jakmile si projde startovací procedurou, funguje uspokojivě.

Dost ale bylo spekulování. Pomalé obrátky velkého motoru při volnoběhu pohazují celým strojem a já chci vidět, co tenhle Indian dovede. Na jedničku se dá rozjet takřka bez plynu, což je jen první náznak obřího krouťáku, kterým motor disponuje. Podobně jako Harley, neuvádí ani Indian v technických datech výkon motoru, ale pouze točivý moment. Ten činí mamutích 162 Nm, dosahovaných už při 2 900 otáčkách za minutu. Výsledkem je, že Indian táhne jako lokomotiva. Je skoro jedno, jaký je právě zařazený kvalt a jaká je rychlost, na každé otočení plynu se dostavuje zabučení sání a masivní příval síly, způsobující při troše neopatrnosti bolení za krkem. Motor vytrvale a zarputile jede už hluboko pod dvěma tisíci otáček, připraven kdykoliv zrychlit. Snad jen ten samotný elektronický plyn by mohl být doladěnější. Na standardní režim je odezva na jemné přidání otupělá a dává si načas, na ten sportovní už je zase přehnaně bujará a motorka začne být v městském provozu ucukaná.

Podržet motor pod krkem skrz celé střední pásmo je ale vyloženě zážitek. Plyn putuje na doraz, Chief zahřmí a letí kupředu v tempu, kterému stačí málokterý sportovní naháč. Teprve s blížící se hranicí pěti tisíc na otáčkoměru vehemence motoru trochu povolí, ale stačí krátce a pěkně mechanicky chodící řadičkou cvaknout další kvalt, aby se mohla celá show opakovat nanovo a se stejnou vervou. Jen je pak potřeba myslet na to, že když masa 300 kilogramů oceli zrychlí, je potom potřeba se náležitě opřít do brzd. Jednomu kotouči vpředu často ještě vypomohu zadní brzdou, která má na zpomalování podobné zásluhy.

Na druhou stranu asi nelze předpokládat, že by se někdo bavil prudkým brzděním do zatáček na poslední chvíli – na to jsou tu úplně jiné motorky. Jakmile dojde na trasy plné zatáček, Chief se trochu brání náklonům, a když jej přemlouvám až příliš, tahám stupačky po zemi. Rovina a volnější tempo jsou to pravé ořechové – tady vynikne klidná síla nízkootáčkového motoru a tužší, ale neagresivní naladění podvozku.

Protože právě o tomhle Indian a jemu podobné motorky jsou. Nevybízí k žádnému velkému spěchu, místo toho vás nechají v klidu a s nízkými otáčkami probublávat krajinou s vědomím, že když budete chtít, máte na povel ohromující sílu obřího dvouválce. Ten sám o sobě překypuje charakterem a dělá z Indianu celkem výjimečný stroj a zážitek. Takový, ze kterého je cítit století tradic, ale který se neztratí ani v novém světě.

Velký americký cruiser není a nebude levnou záležitostí, ale jeho cena se nijak nevymyká běžným zvyklostem. V pražském dealerství Indianu vychází Chief Dark Horse na 488 990 Kč s daní.