Hlavní obsah

Hyundai Ioniq plug-in – Obraz nejbližší budoucnosti

Foto: Jiří Čermák

Nemyslete si, že by vás někdo zítra nutil skočit do elektromobilu. Ve skutečnosti bude nejbližší budoucnost patřit plug-in hybridům (PHEV). Ty by podle papírových předpokladů měly spojovat to nejlepší z elektromobilů (tichou a bezemisní jízdu po městě) a spalovacích motorů („neomezený“ dojezd mimo město). Ale jak je to ve skutečnosti? A jak se tyto vlastnosti daří skloubit novému Hyundai Ioniq?

Článek

Je pátek odpoledne a Praha jako vždy stojí. Poskakuji po centimetrech v koloně a asi by mě to mělo trápit, jenže já si to ve skutečnosti užívám – poslouchám hudbu a slyším ji krystalicky čistě, protože mě neruší obvyklý hluk běžícího motoru. Posouvá mě totiž naprosto tichá elektřina. Vlastně jediné, co mě trochu ruší, je tlumené rachtání motorů z aut kolem…

Foto: Jiří Čermák

Splývavá záď Ioniqu zlepšuje aerodynamiku, navíc je i prostorná

Na tichou jízdu elektromobilů a hybridů se hrozně rychle zvyká, protože ticho na palubě posouvá úroveň komfortu jízdy o patro výš. Rychle si zvyknete určitě i na to, že prakticky nemusíte brzdit, protože většinu situací vyřešíte prostým povolením plynu a regenerativním brzděním elektromotoru (jeho intenzitu přepínáte pádly pod volantem podle aktuální potřeby a provozu). To nejen zjednodušuje ovládání, ale hlavně přináší zvýšenou efektivitu – místo abyste si opotřebovávali brzdy, vyrábíte si vlastní elektřinu, na kterou jezdíte.

Samozřejmě nejde o žádné perpetuum mobile. Plné nabití ze zásuvky (které zabere lehce přes dvě hodinky z wallboxu) vám dá maximálně 63 kilometrů čistě elektrického dojezdu (které si díky 60koňovému elektromotoru můžete užívat nejen ve městě, ale i mimo něj), což většině lidí pokryje každodenní popojíždění. I když se ovšem budete snažit rekuperovat sebeefektivněji, elektrony jednou dojdou – to však na rozdíl od čistých elektromobilů neznamená definitivní stopku a potupné čekání u kraje silnice na odtahovku.

Foto: Jiří Čermák

Faceliftovaný Ioniq bezpečně poznáte podle nových LED světlometů

V tu chvíli totiž naskočí spalovací motor (úsporný atmosférický benzin 1,6 l) a jede se vesele dál. Můžete si tak užívat všechny výhody elektrického pohonu beze strachu z omezeného dojezdu, každou delší cestu prostě absolvujete na benzin, který u čerpací stanice snadno a rychle doplníte. Navíc stále s přidanou efektivitou hybridu – část kapacity baterie totiž zůstává vyhrazena hybridnímu režimu, takže se nikdy tak úplně nevyčerpá.

Za kolik budu jezdit?

To závisí nejen na vašem jízdním stylu a profilu trasy, po které pojedete, ale také na tom, jak často budete nabíjet. To nejhorší číslo, které na palubním počítači uvidíte, bude nejspíš 5,5 litru (dálnice bez nabíjení). Na okreskách to číslo spadne pod pět litrů a ve městě, kde nejefektivněji rekuperujete a využíváte elektřinu, to bude kolem čtyř. Když pak Ioniq PHEV čas od času nabijete, bude hodnota spotřeby padat hluboko pod tři litry, klidně i pod dva… a to až k absolutní nule, když všechno popojíždění zvládnete v rámci 60kilometrového elektrického dojezdu (v reálu to bude spíš 50 km).

Foto: Jiří Čermák

Čím častěji budete Ioniq nabíjet, tím laciněji budete jezdit

Technika Ioniqu tak funguje na jedničku a totéž můžu říct o celém autě – je dost prostorné, praktické, pohodlné a snadno se s ním žije. Po faceliftu navíc vypadá ještě o trochu lépe (nová maska a bi-LED světlomety, tři nové laky), je modernější (nový 10,25“ infotainment s online funkcemi), vybavenější (ambientní osvětlení), chytřejší (sám umí detekovat nízkoemisní zóny a automaticky přepnout na EV režim – což se Česka zatím netýká) a bezpečnější (parkovací brzda s funkcí Auto Hold, asistent pro vedení v pruzích).

Jediné, co mi u Ioniqu PHEV chybělo, byly dva jízdní režimy: dobíjení, kdy spalovací motor za jízdy dobíjí baterie (nejméně efektivní využití, ale někdy se může hodit), a především uložení nabití baterie, tedy že elektřinu pohon nezačne hned čerpat (třeba když dojíždíte pár desítek kilometrů z venkova do města), ale nechá si ji na později (právě až do města, kde ji využijete nejefektivněji). Suplovat tuto funkci jde pouze přepnutím z automatického do hybridního režimu, kdy kapacita baterie ubývá pomaleji, ale stejně postupně mizí.

Víc chyb jsem však na Ioniqu nenašel. Jen bych si asi dost rozmýšlel, jestli by mi nestačil obyčejný Ioniq Hybrid, který stojí o masivních 200 tisíc méně a přitom jezdí za stále dost úsporných 5,5 litru (podobně jako Ioniq PHEV bez nabíjení). Pokud však můžete často nabíjet v práci/doma, denně nenajezdíte více než 60 km a ještě potřebujete parkovat v Praze (což má Ioniq PHEV zcela zdarma), pak neváhejte a skočte do plug-in hybridní verze, určitě se vám postupně vyplatí.

Hyundai Ioniq PHEV začíná na cenovce 799 990 Kč, a přímým soupeřem mu tak překvapivě není Toyota Prius PHEV (začíná na 990 tisících), nýbrž prostornější a výkonnější tuzemská Škoda Superb PHEV za 882 tisíc. Ioniq se nabízí ještě verzi bez kabelu (Ioniq Hybrid za 599 990 Kč), nebo čistě na baterky (Ioniq electric za 899 990 Kč).

Technické údaje
Motorřadový čtyřválec, uložený vpředu napříč + elektromotor
Zdvihový objem1 580 cm3
Výkon77 kW (105 k) při 5 700 ot./min.
Točivý moment147 Nm při 4 000 ot./min.
Elektromotor60 k
Celkový výkon hybridního ústrojí141 k
Převodovkaautomatická dvouspojková, 6 stupňů
Pohonpředních kol
Pohotovostní hmotnost1 570 kg
Akcelerace 0-100 km/h10,6 s
Maximální rychlost178 km/h
Spotřeba (kombinace)1,1 l/100 kmh
Objem palivové nádrže43 l
Kapacita baterie8,9 kWh
Elektrický dojezd63 km
Kola a pneumatiky205/55 R16
Rozměry (délka/šířka/výška)4 470/1 820/1 450 mm
Rozvor2 700 mm
Objem zavazadlového prostoru341 l

Reklama

Načítám