Článek
Zbrusu nový a moderní Volkswagen Golf se objevil na trhu v roce 1974 a automobilka s ním konečně dohnala konstrukční ztrátu, kterou nabrala dlouhotrvající výrobou Brouka. Brzy se začal malý hatchback s pohonem předních kol objevovat i na soutěžích, výsledky se zlepšili s uvedením sportovní verze GTI. Tovární tým nastoupil od roku 1975 do německého mistrovství, za volanty startovali Jochi Kleint, Freddy Kottulinsky (pozdější vítěz Dakaru 1980 s VW Iltis) a Holger Bohne. Titul ale až v roce 1981 získal soukromník Alfons Stock. Jeho šestnáctistovka byla naladěná až na 170 koní. Nejlepším mezinárodním výsledkem bylo páté místo Pera Eklunda v Monte Carlu 1980, který porazil tovární Fiaty Ritmo 75. Na sklonku kariéry se objevila verze s naftovým motorem.
V roce 1984 byla homologována soutěžní verze na základech druhé generace GTI, osmnáctistovka z Passatu pod kapotou byla naladěna na 164 koní. Volkswagen jí od roku 1983 zkoušel v karoserii první generace (tehdy 178 koní), aby vychytal nedostatky. Ve Švédsku byl na páté pozici klasifikován Kalle Grundell. Při prvním startu s druhou generací ve Finsku 1984 už takové štěstí neměl a havaroval, v Sanremu ale dojel šestý. Další dobré výsledky v první desítce za speciály skupiny B přidali v následujícím roce Franz Wittmann a Lars-Erik Torph. Skupina B ale Volkswagen lákala také a vznikl dvoumotorový prototyp pro závod do vrchu Pikes Peak, kde Kleint skončil třetí.
Rok 1986 přinesl homologaci verze Golf GTI 16V s posílením o 30 koní a většími brzdami. Na asfaltu to stále nebylo ono, například v Monte Carlu je porazil Alain Oreille s Renaultem 11 Turbo, na Korsice zase Jean Ragnotti, ovšem šotolinové soutěže hbitému hatchbacku svědčily. Svou třídu Eriksson vyhrál na Novém Zélandu a Argentíně, díky dalším dobrým výsledkům z toho byl titul ve skupině A.
Od roku 1987 už byly speciály A na výsluní, ale k úspěchu jste jako výrobce potřebovali přeplnovaný motor a pohon všech kol. To Golf GTI neměl, ale byl velmi spolehlivý a to jej občas dovezlo ke skvělým výsledkům. Na Safari rally 1987 z toho málem byla výhra Kennetha Erikssona, ale kvůli poruše motoru nakonec odstoupil z druhé pozice. Později mu v sezoně ještě třikrát praskla poloosa. Také byl ale třetí v Portugalsku a druhý na Novém Zélandě, když na konci sezony vyhrál Pobřeží Slonoviny, jednalo se o první (a na řadu let jediné) vítězství Volkswagenu v Mistrovství světa.
Následující rok ale Volkswagen Motorsport utlumil aktivity a začal vyvíjet nový model Golf Rallye G60 s přeplňovaným motorem a pohonem všech kol. Ten ale neměl klasické turbodmychadlo, nýbrž G dmychadlo poháněné klikovou hřídelí, které netrpí výkonovou dírou. Volkswagen ale použil starou osmiventilovou osmnáctistovku EA111, která nakonec dosahovala 282 koní, což na konkurenci atakující 300 koní nestačilo. Pohon všech kol byl převzatý z modelu Syncro.
Jako první s ním na start vyrazil Erwin Weber při Acropolis 1990. Nevedl si špatně, ale kvůli roztrženému řemenu musel odstoupit. Na Novém Zélandu dojel třetí, v Austrálii opět odstoupil. Volkswagen se rozhodl z mistrovství světa stáhnout a poslal Raimunda Baumschlagera bojovat do mistrovství Evropy. Díky tomu startoval i na Bohemia rally a vyhrál. V roce 1991 se Erwin Weber stal mistrem Německa. V dalších letech ale Golf definitivně přestal stačit konkurenci a tovární tým svá auta rozprodal. Vývoj speciálu A59 nebyl nikdy dotažen, na soutěže se Golfy vrátily až ve verzi Kit Car.
