James Hetfield: Král heavy metalu propadl hot rodům

James Hetfield, kapelou přezdívaný taky „Het“, se stal jedním z nejlepších kytaristů světa. Jeho rockový riff uznale obdivoval i dlouhovlasý kudrnáč Brian May od Queenů. Dokonce si spolu zahráli na jednom pódiu ve Wembley v dubnu 1992.

James má rád elektrické kytary, pistole a pořádné káry. Už od dětství měl velké sny stát na pódiu, být slavným kytaristou a svařit si v garáži parádní káru podle sebe, tak jak se mu líbí. Amerika je totiž stále zemí zaslíbenou pro stavitele sexy hot rodů, zábavných custom biků a vlastně všech, kteří si cení individuálních svobod a kašlou na konvence.

A přesně takový je i tento vysoký a respekt nahánějící chlapík, který si rád nasadí čepici „Beatniks Koolsville“ klubu. Jakmile se ovšem James rozpovídá, rozzáří se úsměvem a stane se z něj takřka bezbranný chlapec, zkrátka nestárnoucí snílek.

Když byl malý, neměl to úplně tak lehké, říká v jednom z mračna rozhovorů, které v průběhu dvaatřicetileté hudební dráhy s Metallicou médiím poskytl. Měl dva o dost starší bratry. S jedním otec vyrazil dveře (doslova) hned poté, co dodělal střední. S druhým starším bráchou vyrůstal v jednom pokoji.

Brácha hrával na kytaru, zkoušel beat i rock’n’roll a měl spoustu peckových desek. James si je občas „na tajňačku“ půjčoval a pouštěl. Do paměti se mu vryly hlavně Black Sabbath, Aerosmith, Led Zepellin, ale jednoznačně i klasika od Beatles i rock’n’rollové období Rolling Stones.

Kytaristův táta jezdil náklaďákem, byl docela drsný chlápek a jeho vztah se synem nebyl vždycky na jedničku. James Hetfield nevyrostl jako primadona ve velké vile s bazénem. Jeho snu, že se stane muzikantem, se všichni vysmívali.

Když byl ve věku teenagera, tak se rodiče rozvedli a máma potřebovala, aby šel co nejdřív do práce. Život nebyl med. James už tehdy nosil dlouhé vlasy a kvůli práci někde za pultem u McDonald’s by si je rozhodně neostříhal.

Začal hrát v kapele, kterou spolu s bubeníkem Larsem Ulrichem, Davem Mustainem a Cliffem Burtonem založili. Za peníze z prvních koncertů si koupil první pořádnou elektrickou kytaru, se kterou nahrál první opravdu světově úspěšné album „Kill em all.“

Stále ji má ve své velké kytarové sbírce. To se psal rok 1983 a James Hetfield se stal skoro přes noc slavným a Metallica uměla konečně vydělávat. Originální album „Master of Puppets“ z roku 1986 je jednou z nejlepších heavymetalových studiových nahrávek vůbec. Pusťte si někdy nestárnoucí instrumentálku Orion a uvidíte.

První z letošních koncertů můžete vidět a slyšet na konci března v San Franciscu. James Hetfield má kromě citu pro heavymetalové balady i unikátní automobilovou garáž. Poprvé se rozhodl o ni v ucelené formě podělit s veřejností. V Petersenově muzeu v L. A. bude již od nadcházejícího víkendu k vidění sbírka nádherných hot rodů, na jejichž tvorbě se spolupodílel. Pojďme si ty káry konečně už představit.

Vzít starou předválečnou gangsterskou káru a předělat ji k obrazu svému není podle mě vůbec žádná svatokrádež. To jen pro úvod. I tehdy se stavěla velká a luxusní auta jen jako pojízdná šasi s motorem a majitel si měl šanci zajet ke karosáři, který mu pomohl změnit podobu nového stroje. Tak proč nejít na drahý a vzácný Auburn s rozbrušovačkou a na konci z něj udělat fantastický „Slow Burn“. James Hetfield má totiž všechna svá auta pojmenovaná.

Ve skutečnosti Slow Burn vznikl z jednoho méně povedeného už upraveného auta s laminátovou karoserií. Stál opuštěný s prázdnými pneumatikami kdesi na Floridě. Rick Dore, přední stavitel vozů kategorie „custom cars“ ve Spojených státech, se na auto podíval a spolu s Jamesem Hetfieldem se pokusili o kompletní přestavbu.

James třeba navrhl design kol, Rick se postaral o nádhernou proudnicovou karoserii a lak, který svou barvou připomíná zázvorové pivo. Slow Burn se podíval dokonce v minulosti i do Goodwoodu v Británii a vyhrál mnoho cen na festivalech hot rod a custom cars.

Se skutečným Jaguarem má tohle auto jen velmi málo společného. I když je postavené na šasi sedanu ze 40. let, tak více než automobilku z Coventry připomíná přímo onu černou rychlou pralesní šelmu, zkrátka živého jaguára. Vše, co na automobilu vidíte, je postavené na zakázku.

Ostatně jako i na ostatních vozech sbírky Jamese Hetfielda. Stavba na autě začala obrázkem čtyřdveřového Jaguaru Mark IV., který byl na prodej jako renovační projekt. James tohle auto chtěl a Rick si ihned začal představovat, jak by ho mohl zrenovovat po svém.

Ze základů karoserie příliš nezbylo, blatníky, kapota, maska, zkrátka všechno bylo ručně zpracované z hliníku a ocelových plechů s pomocí klasické výdřevy. Rick Dore část stylistických prací předal nejslavnějšímu americkému karosáři Marcelu De Ley a dohromady dílo vytvářeli. Jen třeba přední blatník se skládá z devíti různých hliníkových plátů pečlivě tvarovaných a svařených k sobě. Jsou to stovky hodin práce. Finální černý lak s perleťovým efektem a kovovými lištami v kontrastní matné mosazi působí vážně dobře. Jaguar „Black Pearl“ je pro mě osobně ten nejkrásnější vůz sbírky Jamese Hetfielda.

I červený Lincoln pochází z dílny RD Customs. Rick tentokrát pracoval na autě, za kterým stojí zajímavý příběh. Auto vlastnil v šedesátých letech jeden armádní důstojník, a když byl povolaný do války ve Vietnamu, tak nechal dvanáctiválcový Lincoln stát jen tak před garáží u domu své matky. Válku přežil a v roce 1972 se z Vietnamu vrátil, ale krátce na to nadobro zmizel. Rodina už ho nikdy neviděla.

Jeho Lincoln Zephyr zatím zůstal stát u tohoto domu po celá desetiletí, až do doby, než ho objevil James Hetfield a společně s Rickem Dorem z něj postavili rudý „Voodoo priest“. Proč ho nazval šamanem vodoo, těžko říct, možná pro ta zvláštní přední světla, která vypadají tajemně a jako by z oka vypadla Lancii Thesis. Každopádně je „Voodoo priest“ jediným autem z Hetfieldovy sbírky, které používá původní motor. Pod kapotou se nachází stále ono dvanáctiválcové „flathead“ srdce značky Lincoln. Ostatní vozy už používají moderní osmiválce Ford anebo GM.

Motor z Chevy Corvette, části šasi z předválečného Packardu a štíhlé, byť lehce barokní tvary jako vystřižené z mystérie o Draculovi. Sundal by stylový hardtop a vezl si v něm svou blonďatou upíří nevěstu po nekonečné rovině nevadské pouště. Vlály by jí vlasy, které by splývaly s aerodynamickou karoserií Packardu. A do toho by šla hudba „The Age of Aquarius“, zapadlo slunce, ztmavla obrazovka a běžely titulky.

Nevím, proč James Hetfield nazval právě tohle auto „Vodnářem“, ale jedno je jisté. Je krásný. Opět ho stavěl z největší části Rick Dore a opět vzniklo mistrovské dílo. Kromě částí šasi a zpětných zrcátek je prý celé auto postaveno ručně a na míru.

Pod kapotou najdeme motor o výkonu nejméně čtyř set koní a auto je plně funkční, schopné zdolávat kontinenty. Na všechny tyto skvosty a mnohé další se už od příštího víkendu můžou podívat návštěvníci Petersenova automobilového muzea v L. A. A pro fanoušky rockové hudby je ještě lepší zprávou, že Metallica bude tento rok opět koncertovat. Je jen škoda, že jejich kroky tentokrát nesměřují k nám, na druhou stranu Atlantiku.