Deset nejbláznivějších výfuků sportovních aut

Vybrali jsme pro vás desítku těch vůbec nejbláznivějších, které ten kus trubky přetvořily na umělecké dílo!

Tady to pravé šílenství kolem výfuků nejspíš celé začalo. Carroll totiž do miniaturního roadsteru AC Ace vměstnal obrovský V8, ale výfuky se mu do něj už nevešly. Proto je vyvedl do boku po jednom na každé straně, aby si při nasedání a vysedání spálil lýtko řidič i spolujezdec. Bylo to tak cool řešení, že ho rychle převzala řada automobilek pro své svalnaté modely – třeba Dodge pro svého Vipera R/T 10, duchovního nástupce Cobry.

Ferrari F40 je supersportovní legenda. Zná ho každý fanoušek rychlých aut a většina by dokázala jeho parametry odrecitovat zpaměti. Málokdo ale ví, že jeho výfukové potrubí ve skutečnosti nemá tři koncovky, jak to vypadá na první pohled. K odvádění spalin z motoru slouží pouze ty krajní dvě, centrální roura odvádí vzduch od přepouštěcího ventilu turbodmychadla.

Nikdy nezapomeneme, když se Zonda poprvé ukázala na autosalonu v Ženevě v roce 1999. Všechno na ní bylo bláznivé – od té ostré přídě s malýma očkama světlometů přes širokou, nízkou karoserii s kapkovitou kabinou jako u stíhačky až po záď se čtyřmi koncovkami uspořádanými do kruhu. A na tyhle čtyři trubky hrál svůj úžasný koncert atmosférický V12 od AMG. Úžasné mistrovské dílo!

Z nešťastného vztahu Mercedesu a McLarenu vzešlo jedno úžasné dítě, na které se nezapomíná – superrychlé GT s názvem SLR. Fascinuje nás jeho dlouhá kapota s ostrým čumákem, vzhůru výklopné dveře, useknutá záď s velkým výsuvným spojlerem. A také čtyři koncovky výfuků vyvedené do boku (po dvou na každé straně) hned za předními koly. Proč právě tam? To aby po vzoru závodních aut mohlo mít SLR plochý podvozek, a proudění vzduchu mezi silnicí a podvozkem tak nevířilo kolem výfukového vedení. Z monstrózního burácení kompresorového V8, které se z nich linulo, nám dodnes běhá mráz po zádech…

Peter Wheeler a jeho TVR mělo na šílenství patent – lehoučké sportovní auto se silným motorem pohánějícím pouze zadní kola a kašlající na jakékoliv bezpečnostní prvky. Hračka pouze pro zkušené borce. Vrcholem všeho pak byl okruhově zaměřený model Sagaris – ostrá příď s průduchy v kapotě (funkčními) a se zářezy v blatnících (oproti konceptu bohužel zaslepenými, létal tamtudy nepořádek od kol na karoserii) a záď s plexisklovým spojlerem (kvůli průhlednosti) a dvěma macatými koncovkami výfuku vyvedenými do boku, skrz které zlostně ryčel řadový čtyřlitrový šestiválec. Sagaris byl prostě brutální!

Supersport LFA byl úžasným příkladem až absurdní inženýrské pečlivosti Lexusu. Vyvíjeli ho osm let, protože původní šasi z hliníku v půlce procesu přepracovali na karbon, naopak atmosférický V10, klenot mezi motory vyvinutý spolu s Yamahou a oslavující účast Toyoty v F1, mu naštěstí zůstal, i když F1 v době uvedení LFA už dávno přešla na V8. Jednou z mnoha technických zajímavostí LFA je jeho výfukové potrubí se třemi koncovkami. A pokud se ptáte, jak dokázali inženýři rozdělit svody od V10 na tři výstupy, tak odpověď je prostá – každá pětice válců v řadě má vlastní svody a vedení až do velkého koncového tlumiče, z něhož vystupují tři koncovky.

Ten příběh určitě všichni znáte – Porsche vyvíjelo motor V8 pro závodní program, ale změna pravidel z něj udělala jen bezcenný kus šrotu. Ehm. Tedy ne tak docela, inženýři se totiž rozhodli, že mu vdechnou život a postaví kolem něj hypersportovní auto, které bude navíc využívat i elektrický pohon. Složitost celé konstrukce si vynutila kompaktní výfukové potrubí, které je jednoduše vyvedené z motorového prostoru vzhůru. Kromě řevu motoru z něj občas vyprskne i nějaký ten plamen. Nesmírně efektní!

Veneno je superexkluzivní sběratelskou specialitou (vzniklo pouze 5 kupé a 9 roadsterů) vytvořenou na bázi sériového Aventadoru, proto musela mít stejné čtyři koncovky výfuku. Jenže kam je vměstnat, když zároveň potřebujete obrovský difuzor připomínající závodní auta? Inženýři Lamborghini to vyřešili tak, že je prostě zmáčkli doprostřed.

Jedna tlustá trubka uprostřed, co je na tom? Snad jedině to, že ta oválná koncovka vůbec není výfuk – jde o výdech horkého vzduchu z motoru. Koncovky výfuku jsou ty tenké žábry integrované do difuzoru pro lepší aerodynamiku. Při jejich návrhu automobilka Koenigsegg spolupracovala se specialisty od Akrapoviče. Výsledné řešení je kompaktní, aby se zkrátila cesta spalin z motoru, a vyrobené z titanu a inconelu, takže ho zvednete jedním prstem. Fantastický kus inženýrství – ostatně jako každé auto ze švédské továrny na sny.

Na superexkluzivním (má vzniknout jen 10 kusů) okruhovém supersportu je bláznivé úplně všechno, takže ostře řezaný tvar výfuků doplňující ostře řezané tvary celého auta zase tolik nepřekvapí. Přesto je na trojici koncovek uspořádaných do tvaru hvězdy radost pohledět. Jestli v něm vidíte inspiraci vědeckou fantastikou nebo maskou z filmu Vřískot, necháme už na vás, ale měli byste vědět, že na tyhle trubky hraje atmosférický V12 s výkonem skoro 800 koní! To bude pane koncert…