Co nejvíc štve řidiče městských autobusů?

Pokud se vám ve spojení se slovem „autobusák“ vybaví legendární píseň Pijánovka od skupiny Tři sestry, patrně si pamatujete aplikovaná řešení předmětného řidiče na trable vznikající během dálkových jízd. Jenže o tom náš článek nebude. My se zaměříme na problémy, které trápí muže i ženy za volanty vozidel městské hromadné dopravy. A ty jsou často daleko závažnější než zhudebněné malichernosti šoféra Ládi.

Abychom zjistili, jak to chodí ve skutečnosti, zašli jsme do Dopravního podniku města Hradce Králové a tam se vyptali kompetentních osob. A nešlo jen o zkušené vedoucí pracovníky, odpovídali nám především samotní řidiči.

Běžný autobus městské hromadné dopravy (MHD) měří na délku asi 12 metrů, respektive 18 metrů v případě prodlouženého kloubového provedení. Základní otázkou tedy je, kde tyhle mašiny parkovat? Vozovny mají města zpravidla uzpůsobeny, jenže tam cestující nenastupují. Vysokou koncentraci jízdy-chtivého davu hledejte na nádražích.

Častokrát jde o staré terminály, které nejsou provozně připraveny na současné dopravní tempo. Šoféři vozidel určených pro přepravu osob tak kolikrát zápasí s místem a čekají, až jízdní řád zavelí odjezd. Parkovací stání však mnohdy nevyhovují, a když se do toho přidají ještě ředitelé linkových meziměstských autobusů, nastanou občas zajímavé situace, které by nevyřešil ani mistr světa v Tetrisu.

V některých městech vhodné plochy pro parkování busů i běžných automobilů skoupily soukromé společnosti a na pozemcích vybudovaly třeba obchodní domy nebo autosalony. Záchytná parkoviště jsou přitom potřeba, protože mnozí lidé chtějí do velkého města sice dorazit autem, ale uvnitř oblasti se pohybovat pomocí MHD. Jenže když nemají plac k ustájení svého vozu…

Vadí vám všudypřítomné retardéry? Nejste sami, autobusáci je rovněž „milují“ – především u frekventovaných oblastí nebo tam, kde je naopak nulový provoz. Vzhledem k působící hmotnosti se uměle vytvořené překážky neustále boří a periodicky opravují. Není pak smysluplnější tuto metodu ke zpomalování dopravy raději vynechat?

Kruhové objezdy by měly pomoci k efektivnějšímu proudění vozidel, jenže v blízkosti rušných center, kde se kumulují davy, a tudíž přes silnice u „kruháčů“ vedou přechody, působí spíše kontraproduktivně – zvláště pokud nejsou řízeny semafory. Chodci neustále courají, kolony rostou, vozy MHD nabírají zpoždění…

Výstavba nadchodu nebo podchodu je pravda nákladná, ale v určitých oblastech nepostradatelná. Jenže čas jsou peníze, takže často zvítězí jen obyčejná malba několika bílých čar za pár stovek.

Všimli jste si, jak všude vyrostly ostrůvky pro chodce? Nic není zadarmo, kolikrát tyto stavby zablokují celý jízdní pruh – prý v zájmu bezpečnosti. A pokud se do toho přidá ještě nelogické uspořádání směrů jízdních pruhů, tedy jednou je pruh vedoucí rovně vpravo a za přechodem zase vlevo, máte tu skvostný recept na Babicův dopravní guláš. V obyčejném autě se to dá celkem pohodlně zvládnout, ale co autobusáci se svým pojízdným kolosem?

Šíře silnic je pro šoféry MHD opravdu problém. Potřeba parkování kolikrát ukrojí podstatný kus cesty, takže když se setkají dva busy proti sobě, je to mnohdy takzvaně o zrcátka. Ještě větším zlem jsou uměle vytvořené cyklistické pruhy. Ty často vznikají tak, že město prostě přemaluje čáry na asfaltu a motoristům nechá jen nutných 2,5 metru šíře na jeden směr.

Autobus dosahuje obdobné šířky, jenže má ještě zhruba 25 centimetrů navíc na každé straně – kvůli velkým zpětným zrcátkům. Nezřídka se pak stává, že řidič MHD v hustém provozu nemůže kolaře bezpečně předjet, přizpůsobí mu rychlost jízdy a zdržuje všechny za sebou.

Svoji roli hraje samozřejmě stav asfaltového povrchu, případně propadlé kanály, které trápí především šoféry nízkopodlažních autobusů. No a těch po městech jezdí většina. Pracovníci si dále obecně stěžují na stav úseků okolo zastávek nebo jim chybí včasná předzvěst končící zelené na semaforu.

Uvědomte si, že v MHD necestují jen adolescenti s bleskurychlými reakcemi a sedadla nejsou vybavena bezpečnostními pásy, takže prudké zabrzdění zpravidla pošle přepravované osoby vstříc čelnímu dobrodružství.

Mnoho chodců nabylo dojmu, že na přechodech mají absolutní přednost a mimo ně je ochrání biblická postava či mobil v ruce. Stejně tak i cyklista zaposlouchaný do hudby představuje potenciální malér. Ať už jde o omyl nebo bezohlednost, nakráčet hrdinsky do vozovky se rovná hraní ruské rulety s poloautomatickou pistolí. Věřte mi, že autobus jedoucí tachometrovou rychlostí 50 kilometrů za hodinu zkrátka nezastaví hned na místě.

Autobusák potřebuje sloužit veřejnosti, proto má při výjezdu se zastávky přednost, což však mnoho motoristů nerespektuje. Cyklostezky křižující zastávky MHD už tak stresující práci rovněž neulehčí. Ještě větší radost pak šoféři autobusů mají, když někdo na zastávce rovnou parkuje. Ono se s tím 18metrovým „kloubákem“ přece jen hůře manipuluje.

Jsou-li na stanici dva autobusy a lidé chodí mezi nimi, opět zbytečně riskují svůj život. Nepřipravenost cestujících (hledání jízdenky, peněz) nebo stížnosti (za jízdy!) na teplo/zimu jsou ve výčtu vypsaných situací už takovou stálicí.

Konkrétní města nebo jejich části mají vlastní specifické trable, nicméně naše pojednání poukazuje na obecné dění. Možná právě vás výše probíraná témata trápí, anebo patříte na druhou stranu barikády. Proto se ptáme i vás, co vás na autobusech a jejich řidičích nejvíce štve? Svoje názory pište prosím do komentářů pod článek.