Článek
Věřte nebo ne, ale Mercedes SL je tu s námi už téměr 70 let. Jeho pátá generace vydržela ve výrobě dlouhých 13 let (1988-2001), a mohli jste ji mít se zpívajícím šestiválcem (300 SL, později SL 300), s řízným osmiválcem (500 SL / SL 500), anebo s plnotučným dvanáctiválcem M120 (600 SL / SL 600). Výkon tohoto šestilitrového monstra se pohyboval v rozmezí 390-400 koní, v závislosti na verzi pro daný trh.
Motor M120 vydržel ve výrobě až do roku 2013, kdy ve vrcholné verzi Pagani Zondy dával bez přeplňování 800 koňských sil
Na svou dobu byl pokrokový, ostatně byla to výkladní skříň techniky Mercedesu, kterou se mohly pyšnit jen ty nejvyšší varianty třídy S resp. SEL, a také SL a posléze i CL. Blok motoru byl z hliníku s nikasilovými vložkami, měl čtyři ventily na válec a ojnice z kované oceli, k tomu používal sekvenční vstřikování paliva. Disponoval také ohromným točivým momentem 570-580 Nm, a to bez přeplňování, takže měl pramálo práce i s takovým korábem, jakým byla třída S. A co teprve, když jste takový motor dali do kompaktního „es-elka“…
Sluší se říct, že motor byl také velmi spolehlivý; potvrdilo se to i nasazením v seriálu FIA GT Championship v Mercedesu CLK-GTR, kde se usídlil závodní derivát právě tohoto motoru. Snad i proto si tento motor zvolil Horacio Pagani, Ital původem z Argentiny, pro svůj supersport, kterému říkal Zonda. V Zondě se motor dožil až roku 2013, kdy ve vrcholné a okruhově zaměřené Zondě Revolucion dával výkon omračujících 800 koní s neuvěřitelným zvukovým doprovodem. Ano, také bez použití turbodmychadla.
Nicméně i tato SL 70 AMG byla na svoji dobu kladivem na supersporty, a to i přesto, že motor M120 tu dával výkon „jen“ 500 koní, na což v 90. letech nedosáhly ani ty nejrychlejší supersporty, snad až na pár světlých výjimek. Není tedy divu, že přestavba na verzi AMG pak byla lidově řečeno dost „mastná“; vždyť samotná úprava motoru by dnes vyšla na 50 000 eur.
Tuto konkrétní SL 70 si nechal první majitel přivézt až do Japonska v červnu 1998, a kromě úprav motoru jsou přítomny všechny úpravy, které tehdy dělaly takzvaně „á-em-géčko á-em-géčkem“. Zvenku to znamenalo bodykit AMG, kola z lehké slitiny a třeba xenonové světlomety. Uvnitř například karbonem vyzdobený interiér a menší sportovní volant. Pomyslnou třešničkou na dortu byl vzadu sportovní výfuk pro patřičný zvukový doprovod. Z Japonska auto „přijelo“ až v roce 2016, a teď jej švýcarský majitel prodává na výstavě v Essenu, přičemž cena se odhaduje na 125 až 175 tisíc eur, tedy 3,2 až 4,5 milionu korun. Vzhledem k tomu, že jde takřka na jistotu o budoucí klasiku, může se cena klidně vyšplhat i mnohem výš.