Co jsme dnes našli na internetu? Díl XIII. – Nissan Micra CC

Nissan Micra je docela sympatické malé městské auto, které bylo ve své druhé generaci (1992-2003) tak povedené, že si dokonce vydobylo titul Evropské auto roku (1993). Následující třetí generace (2002-2010) sice nebyla přímo krásná, ale jistou roztomilost jste jí nemohli upřít. Jenže pak se někdo rozhodl uříznout jí střechu…

Jako dnes frčí SUV, tak začátek nového tisíciletí patřil módě kupé kabrioletů – otevřeným autům s pevnou skládací střechou. Ta má výhodu větší izolace od okolního světa, vyšší bezpečnosti a odolnosti při parkování na ulici, tradičních bolístek látkových střech.

Jenže taky má nevýhodu složité a těžké konstrukce. A navíc si vynucuje delší záď auta, kam se složené velké plechy musí vejít. A to byl také problém Micry C+C, která měla skutečně hodně neforemnou záď. Navíc krátká kabina umístěná mezi rychle stoupající příď a bachratou záď vytvářela nevyvážené proporce, bez střechy zase do prostoru zvláštně čněla zahnutá šavle čelního okna sahajícího až nad hlavy posádky (takže jste si připadali spíš jako v akváriu než kabrioletu).

Vrcholem bylo, že jste si ji mohli objednat v zářivém růžovém, takže vypadala jako doplněk k domečku Barbie. Nic takového by normální člověk nechtěl řídit. Bohužel někteří museli – třeba jako Richard Hammond, moderátor pořadů Top Gear a Grand Tour. A ne, ani za volantem to nebyla žádná radost…

Stejně jako u předchozího Fiatu 500L Living, ani u Micry C+C nedokážu najít žádnou dobrou vlastnost, kterou by stálo za to vyzdvihnout. Snad jen to, že se dávno přestala vyrábět a že se našlo jen pár bláznů, kteří si ji koupili, takže vám pohled na ni nezkazí den tak často.