Co jsme dnes našli na internetu? Díl VI.

Znáte ten zvláštně stísňující pocit, když si nasadíte helmu a zavřete hledí? Podobně se nejspíš musel cítit i řidič Corbinu Sparrow, když nasedl a zabouchl za sebou dveře (které byly jen z jedné strany). Jednomístný interiér totiž vypadá tak těsný, že se do něj vešla jen velmi úzká sedačka a lidé silnější postavy na tohle svezení mohli rovnou zapomenout.

Což je škoda, protože za volantem to mohl být solidní adrenalin – na délku měla tahle věc totiž jen 2,4 metru a na šířku rovnou polovic. Muselo to být jako jezdit po silnici ve své tenisce. Což na domovských amerických silnicích, kde je 5 metrů na délku pouze solidní základ, mohlo být docela nebezpečné (asi proto se vyráběl v pastelové barevné paletě okopírované od Lentilek).

600kilový Sparrow přitom poháněl 27koňový elektromotor, který ho dokázal rozjet až na 112 km/h! Energie pocházela z 13 kusů 12V baterií, které po 3 hodinách nabíjení zajišťovaly dojezd mezi 32 a 64 km. Později přešli jeho tvůrci na Li-Ion baterie a prakticky zdvojnásobili dojezd (97 km).

Firma Corbin vyrobila mezi lety 1999 a 2003 jen něco přes 300 kusů při ceně v přepočtu přes 300 tisíc korun. Po nevyhnutelném krachu společnosti koupila práva na Sparrow firma Myers Motors, která ho dodnes vyrábí pod poetickým názvem NmG („No more Gas“, v překladu „už žádný benzin“).

Kromě mizerného dojezdu (ok, na dojíždění po městě to relativně stačí) a nebezpečně malých rozměrů (autobusy a náklaďáky vůbec nezajímáte, řidiči obyčejných aut vás snadno přehlédnou, dokonce i chodci přes vás mohou brknout), které vlastně nepřinášejí žádnou výhodu (snazší parkování je fajn, ale mezi dvěma auty po vzoru skútrů neprojedete), je největším průšvihem ohavný design.

Sparrow totiž vypadá jako lebka kačera, a v ničem takovém nikdo jezdit nechce. Navíc i pohled zvenku připomíná ve PhotoShopu vytvořený optický klam zúženého a zkráceného normálního auta, a čím víc se na něj díváte a snažíte se ho pochopit, tím víc z něj bolí oči a hlava. Tohle se prostě tragicky nepovedlo.