Bentley, které závodilo s kultovní lokomotivou, jde do aukce

Luxusní vlak s modře čalouněnými lůžkovými kupé v podvečer vyrazil z Cannes, aby se objevil následujícího pozdního večera v Londýně na Victoria Station a cestující gentleman stihl před spaním vypít ještě jednu brandy v oblíbeném baru. Bylo to nejstylovější možné cestování po Evropě. Modrý vlak (Le train bleu) se dostal i do známého detektivního příběhu Agathy Christie a inspiroval stejnojmenný francouzský balet z roku 1924, který proslul scénografií od Pabla Picassa a kostýmy od Coco Chanel.

Jistý Woolf Barnato, dědic majitele zlatých dolů v Jižní Africe, luxusním vlakem necestoval. Na konci dvacátých let minulého století se stal předsedou představenstva v Bentley a se svými kamarády (říkali si Bentley Boys) cestoval po Evropě ve velkém stylu automobilem. Věděl, že Bentley je rychlé a každá cesta bude vzrušujícím dobrodružstvím. Přitom nebylo zdaleka snadné to auto uřídit. Šasi mělo rozvor dlouhých tři a půl metru, 6 a půl litrový řadový šestiválec zaručoval obrovský krouťák s dvojicí karburátorů SU výkon 180 koní. Běda, když se vám nepovedlo před zatáčkou správně podřadit, protože na neutrál jste zkrátka zatáčku neprojeli a pokračovali jako těžký projektil rovně ven ze silnice. Přesto bylo tohle Bentley ve své době jedním z nejúspěšnějších závodních vozů.

Woolf Barnato neměl sebemenší obavy, že by nemohl „modrý vlak“ s tímhle automobilem porazit. Závody automobilů s vlakem byly tehdy docela oblíbené, rozhodně nebyl s tímhle nápadem první ani poslední. Věřil si, že s automobilem dorazí do Londýna podstatně rychleji. Tvrdil, že ještě než vlak dojede do Calais, on už bude popíjet v oblíbeném klubu v Londýně. Vsadil na to celých 200 liber, což byla částka vyšší, než běžný Angličan tehdy dovedl vydělat za celý rok.

Nápad vznikl při jedné z večeří na jachtě v Cannes, kam britská smetánka ráda unikala ponuré a deštivé zimě. Byl březen roku 1930, v Cannes panovalo krásné vlahé počasí a sluneční paprsky lákaly k projížďce. A Barnato nebyl jen tak obyčejným řidičem, měl do té doby na kontě již tři vítězství v Le Mans a W.O. Bentley jeho schopnostem vždy bez pochybností věřil.

Nízké aerodynamické kupé Bentley Speed Six se zakázkovou karoserií od firmy Gurney Nutting nastartovalo na první otočení startéru a z výfuku se ozývalo dunivé brumlání velkého řadového šestiválce, který se na volnoběh ohříval. Vlak odjížděl ještě před setměním a zrovna tak Barnatovo Bentley, které se řítilo prázdnými silnicemi směrem na sever. Woolf a jeho spolujezdec, kamarád Dale Bourne, se soustředili na jízdu, po setmění začalo pršet a do basového brukotu motoru bubnovaly velké kapky na takřka kolmé čelní sklo jejich vozu.

Kdesi mezi Lyonem a Auxerre, přímo v srdci francouzského venkova, hledali v husté mlze předem domluvenou cisternu s benzinem. Pak před Paříží chytli defekt a museli měnit kolo. Ale i tak se do Calais dostali s neuvěřitelným rychlostním průměrem sedmdesát kilometrů za hodinu. Bylo půl jedenácté dopoledne a rozhodli se, že vezmou rychle nejbližší trajekt přes kanál La Manche a budou pokračovat směrem na Londýn. Před klubem konzervativců Na St. James street „Bentleyho hoši“ zaparkovali akorát po čtvrt na čtyři odpoledne, jen pár minutek před tím, než slavný modrý vlak dorazil na hlavní nádraží v Calais.

Krásné modré kupé, které si prohlížíte na vložených fotografiích, ale není tím konkrétním legendárním Bentley Woolfa Barnata. Konkrétní vůz je v rukou sběratele a navíc se ještě stále vedou v odborných kruzích spory o to, zda se souboje s vlakem vůbec účastnilo kupé s karoserií Gurney Nutting, nebo sedan od Mullineru, firemní vůz Bentley, který v té době Barnato také používal. Samotná automobilka tehdy v londýnské továrně ve čtvrti Cricklewood stavěla jen kompletní pojízdná šasi a karoserie se přenechávaly specializovaným firmám. Zákazníci si svá Bentley nechávali stavět na zakázku.

A plně zakázkovou výrobou je i nádherné Bentley Speed Six, které se nabízí na podzimní online aukci v Londýně prostřednictvím společnosti RM Sotheby‘s. Aukce proběhne 31. října a list nabízených vozů se už postupně zaplňuje. Nevíme zatím, jaké dosáhne prodejní hodnoty, ale je jisté, že levné tohle Bentley rozhodně nebude. Přesto se jedná o kompletní repliku. S původním vozem nemá technicky vlastně vůbec nic společného.

Když občas přijde řeč s lidmi okolo veteránského dění na téma „restomodů“ neboli replik, zkrátka aut vyrobených podle historické předlohy, ale za použití modernější neoriginální techniky, reakce bývají často ostré. Buď jim bezmezně fandí, nebo je naopak zatracují. Pravdou je, že jsou oblíbené a konec konců i v historickém okruhovém závodění se nejezdí vždy jen s originály. Mezi majiteli závodních Ferrari 250 GTO platí nepsaná gentlemanská dohoda, že můžou závodit s replikou, když mají doma i originál. Dá se to snadno pochopit, protože originál stojí sedmdesát milionů dolarů!

Ale když postavíte Bentley Speed Six, které vypadá přesně jako Barnatův vůz z roku 1930, použijete šasi z Bentley VI z počátku padesátých let a pod kapotu „vrazíte“ velký řadový osmiválec Rolls Royce/Bentley B81 původně z vojenského obrněného transportéru, může to celé působit zvláštně. Jenomže firma Racing Green Engineering z Jižního Walesu staví předválečná Bentley skoro půl století a ví přesně co a jak. Výsledkem je zakázková výroba automobilu přesně podle přání zákazníka s technikou, kterou laik od té originální nerozezná.

Motor má stejně jako originál objem válců 6 a půl litru, jen o dva válce navíc. Válce jsou zde krmeny rovnou čtveřicí karburátorů SU HS6 a výkon motoru nebude daleko od třech stovek. Firma však údaj neuvádí, možná ani neměří, protože výkon je tu rozhodně zapsán do kolonky jako „dostatečný“. Automobil se dá provozovat jako veterán na základě dokladů k původnímu šasi, tedy Bentley VI, i proto má v technických údajích jako rok výroby uveden rok 1951. Já se osobně přikláním k onomu táboru veteránistů, které restomody uznávají. Vždyť se konkrétní Bentley podívalo v roce 2017 i na prestižní veteránskou přehlídku elegance na Pebble Beach.

Myslím si, že je úžasné, když se kdokoli rozhodne postavit vůz na základě historické legendy a přidá k němu i vlastní umění a představu o tom, jak by mohl jezdit ještě lépe. Pokud jsou úpravy takto elegantní, vůz má stále karburátory a atmosféru původního vozu reflektující svou historickou dobu, přesně jako tento luxusní Bentley, je úplně jedno, že některé historické detaily mírně haprují. Tohle auto bude totiž poutat pozornost, kdekoli se objeví, a majitel si jízdu vždy nesmírně užije.