Přepych 1. republiky: Wikovy 35 byly krásné, drahé, vítězily a nikdy nevznikly dva stejné

Wikov 35 překvapivě nedebutoval na nějakém autosalonu, nýbrž na 1. Auto-Moto Rallye do Vysokých Tater konané v roce 1930. Nešlo však o okruhový podnik, jelikož cílem bylo ujet předepsaným průměrem co nejvíce kilometrů. Závod trval 14 dní, vedl přes několik zemí, přičemž vítězná posádka s tehdy premiérovým Wikovem 35 ujela přes devět tisíc kilometrů a v rámci defektů řešila jen píchnuté pneumatiky, což ovšem bylo tenkrát zcela běžné.

Zajímavostí je, že vůz byl vybaven elektroinstalací Bosch, proto samotná německá firma dostala po vyhraném závodě od společnosti Wichterle & Kovářík (Wikov) pochvalný dopis, že se na jejich systému neobjevila sebemenší závada.

Následoval však také formální/zákaznický debut, uskutečněný na 22. Mezinárodní výstavě automobilů konané v Praze v říjnu 1930.

V první fázi výroby se typ 35 podobal až na design chladiče a detaily dosavadnímu typu 7/28, jelikož podstatné změny byly ukryty pod kapotou. Srdcem vozu se stal vylepšený vodou chlazený řadový čtyřválec OHC s objemem 1,74 litru, který na brzdě dosáhl výkonu 35 koní při 2 800 otáčkách za minutu.

Novinkou bylo také řízení montované nalevo, jednoduše z důvodu, že se předpokládala dlouhá životnost vozu, která korespondovala s plánem Ministerstva dopravy na změnu jízdy z levé strany na pravou, jako tomu bylo ve většině evropských zemí.

Převodovka modelu sice zůstala třístupňová, avšak prošla notným vylepšením. Kardanový hřídel pak vyměnil pružné hardy spojky za pokrokovější zakrytované kardanové klouby. Výsledek? Po kompletním vyvážení celého ústrojí se jízda zklidnila v celém rozsahu provozních otáček a maximálka vzrostla na 105 km/h.

Nově do nabídky přibyl i 2,8metrový rozvor, nicméně klientela obvykle sahala po třímetrovém rozvoru. Kvůli bezpečnosti byly užity rovněž posílené hydraulické brzdy.

Malou odbočku uděláme do nehodových statistik raných 30. let, kdy se v rámci kolizí řešených policií ukázalo, že nejvíce aut s účastí na silničních bouračkách bylo firemních/služebních, a nikoli soukromých.

Pětatřicítky v různých karosářských variantách se taktéž účastnily prestižních soutěží elegance, kde sklízely vavříny i květiny. Wikov tak už tehdy naplňoval své směřování k tvorbě individuálních zakázkových vozů, jelikož najít dvě totožné 35 vlastně ani nebylo možné.

Automobilce se opět dařilo na poli vytrvalostních závodů, což pochopitelně budilo pozornost médií i veřejnosti. Nemyslete si, že tehdejší tratě byly pohodové, protože z 10 000 závodních kilometrů vedlo asi jen 40 % po nějakým způsobem zpevněných cestách. Dálnice a rychlostní silnice byly tenkrát ještě v plenkách, respektive doménou Západu.

S úspěchy pochopitelně rosta prestiž, proto i dobové reklamní letáky poukazovaly na výkon, luxus, odolnost a určitou aristokracii wikovů. Zvláště pak po roce 1931, kdy přibylo ještě centrální mazání a hydraulické tlumiče pro všechna čtyři kola.

Automobilka Wikov nešetřila ani na výbavě, jelikož pečlivě sledovala trendy ze zahraničí, které postupně přejímala. Firma se sice snažila aplikovat zkosená čelní skla i chladiče, jenže to tuzemským zákazníkům příliš nevonělo, proto klasické kolmé tvary vítězily. Ostatně o tom by mohl vyprávět i aerodynamický projekt 35 Kapka.

Zase malá odbočka – tušíte, jaké barvy karoserií v Evropě v roce 1931 nejvíce frčely? Černá, modrá, béžová/hnědá, bordó a zelená. Naopak nepopulární ze základního spektra byla červená.

Roku 1932 se u nás naplno projevovala hospodářská krize, která zasahovala i automobilky. Statisticky sice výroba jela, ovšem auta nebyla komu dodávat. Nejvíce tehdy trpěla Škodovka a nijak zvlášť celé situaci nepomohlo ani státní snížení daně z motorových vozidel o 30 %.

Změnil se také přístup k zákazníkům, jelikož o každého solventního bylo třeba bojovat. A kdo byl vidět a nosil domů úspěchy, ten vyvolával důvěru. Paradoxně krizový rok 1932 byl pro prostějovskou automobilku ten nejúspěšnější z hlediska prodaných aut, nicméně toho času dosažené počty se už nikdy neopakovaly.

Tehdejší vláda se rozhodla automobilky v krizi „podpořit“ tím, že zavedla povinné přimíchávání 20 % lihu do benzinu, což u veřejnosti vyvolalo různé obavy, takže mnoho lidí odložilo koupi vozu na neurčito.

Výrobci též museli začít myslet i na pneumatiky, jelikož ty tvořily podstatnou část pořizovací ceny vozu, protože se dovážely z ciziny a podléhaly clu. Této příležitosti pak nejlépe využil v roce 1933 Baťa, který v podstatě obul československé motoristy.

V témže roce přišla další rána pro automobilky, a to zdanění automobilové dopravy vylobbované neprosperujícími dráhami. Pokud tedy někdo měl svůj Wikov na firmu, zaplatil na dani ročně několik tisíc korun. Nejhůře na tom pak byli dopravci s náklaďáky, které stát stáhl o desetitisíce korun za rok.

No a kolik wikovy 35, modely vyšší střední třídy, vlastně stály? Mrkněte na dobový ceník (1933), ať máte představu. Pro srovnání ještě dodáváme, že Škoda 420 Standard (nižší střední třída) tenkrát vyšla na 29 800 Kč, zatímco později (1934) představené lidové populary ještě o cirka deset tisíc korun méně.

V tomto roce se do popředí výrazněji dostala též aerodynamika, nicméně díky smíšené technologii karosování mohla fabrika vyjít vstříc všemožným zákaznickým požadavkům.

No a jak bylo u wikovů zvykem, také v třiatřicátém sbíraly vozy ocenění ze soutěží elegance. Vzhledem k silné individualizaci však výrobce nebyl na našem trhu nikterak masově úspěšný (vedla Pragovka) a v letech 1933/1934 si ukousl jen 0,6 % trhu.

Model Wikov 35 se vyráběl od roku 1930 do roku 1933, přičemž přesná produkční čísla nejsou známá. Pravděpodobně vzniklo něco okolo dvou set kusů. Řada 35 jako taková za tři roky nezaznamenala nějakou zásadnější proměnu, tedy s vynecháním experimentální Kapky. Technologicky však vozidlo udělalo skok dopředu, neb například vyměnilo třecí tlumiče za hydraulické, dostalo aerodynamické prvky a nabídlo výbavu známou spíše ze zahraničí.

Wikov 35 byl vozem dobré společnosti, dnes se dá říct vyšší střední třídy, avšak na míru stavěný zákazníkovi. Prakticky nevznikly dva stejné kusy a jeho důstojným nástupcem se v roce 1933 stal Wikov 40, nad nímž byl ještě výhradně reprezentační Wikov 70.

Líbí se vám na snímcích zachycený extrémně vzácný Wikov 35 z roku 1931 s dochovaným originálním interiérem? Může být váš! Už 30. října 2022 se v rámci akce Prague Car Festival/Glasurit Classic Expo (PVA Expo Letňany) bude dražit s vyvolávací cenou od 1,8 milionu korun, nicméně očekává se, že konečná suma překročí hranici dvou milionů. Rozhodně půjde o napínavou show, tak neváhejte a dorazte, ať už jako návštěvníci nebo dražitelé.