Jak tanky Sherman vyhrály Spojencům válku

Vývoj amerických středních tanků byl zahájen typem M3 Lee (resp. M3 Grant), které od roku 1941 vyjížděly z bran obrovského závodu Detroit Tank Arsenal ve Warrenu v Michiganu, počátkem druhé světové války sloužily v armádách USA, Velké Británie a Austrálie. Následující střední typ M4 Sherman měl silnější pancéřování, plně otočnou věž (u středního M3 kanon uložen v korbě) a větší hvězdicový motor se zvýšeným výkonem.

Chrysler dostal zakázku od amerického ministerstva války v srpnu 1940 a na původně farmářských pozemcích o výměře 113 akrů (půl čtverečního kilometru) ve Warrenu u Detroitu začal stavět v září. O sedm měsíců později vyrobil první tank a do konce roku 1941 dodal stroj s pořadovým číslem 500! Rekordní tempo stavby a zahájení výroby v továrně Detroit Tank Arsenal, první od počátku navržené výhradně pro výrobu tanků (architektem byl proslulý Albert Kahn), ocenil americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882–1945) při své návštěvě závodu v roce 1942. Tehdy už byla výroba rozšířena na pět linek a padl rekord 907 vyrobených tanků za jediný měsíc!

První byly střední tanky M3 Lee (M = Medium Tank/Střední tank), následované slavnými M4 Sherman a těžšími M26 Pershing v posledních letech války. Většina Shermanů byla zhotovena právě v tomto závodě, který sloužil až do poloviny devadesátých let, než výrobu tanků M1 Abrams koncem roku 1996 soustředil nový majitel General Dynamics Land Systems (v březnu 1982 koupil továrnu od Chryslera) plně do svého druhého závodu v Limě v Ohiu.

Pro zajímavost dodejme, že Detroit Tank Arsenal vyrobil přes 44 500 tanků v letech 1941 až 1996, a to vyráběl do roku 1991 opravdu všechny americké typy! Novým rekordem v mírové době bylo 947 tanků v roce 1987. Lokalita pak byla rozčleněna pro civilní použití, i když tam nadále zůstal tankový výzkum a vývoj U.S. Army TARDEC (Tank Automotive Research Development and Engineering Center).

Ještě je třeba připomenout, že každý třetí vyrobený Sherman sloužil v britských ozbrojených silách, ostatně Velká Británie se z programu půjčky a pronájmu vyplatila až v prosinci 2006, zatímco Rusové dluží Američanům dodnes, nemluvě o pirátském převzetí dalších amerických technologií bez řádných licenčních smluv (např. dvoudobých vznětových motorů GM Detroit 6-71 pro nákladní vozy)…

Zajímavé je, že jména pro americké tanky zavedli Britové, protože Američané stroj označili pouze Medium Tank M4, stejně jako dříve Medium Tank M3. Britové s oblibou využili jména amerických důstojníků, nejprve to byl James Ewell Brown, následovali Ulysses Simpson Grant, Robert Edward Lee a posléze generál William Tecumseh Sherman (1820–1891), vrchní velitel armády Spojených států amerických. Američané systém převzali a po válce rozšířili (vznikly tanky Pershing, Chaffee, Walker, Patton a další).

Střední tank M4 vznikl v řadě různých verzí, které se lišily nejen výzbrojí a provedením korby, ale také poháněcí jednotkou. Jak bylo ve čtyřicátých letech zvykem, nejprve posloužily upravené hvězdicové motory konstrukce Wright, z nichž se vzduchem chlazený devítiválec typu R-975 uplatnil nejen v různých letadlech (vzniklo přes 7 000 motorů), ale také v bojových vozidlech, pro něž výrobu převzal Continental a zhotovil přes 53 tisíc těchto motorů!

Ty poháněly první verze M4 a M4A1 od samého počátku, z objemu téměř 16 litrů poskytovaly výkon až 400 koní (298 kW). Později se od jejich zástavby upustilo a ke slovu přišly klasické vidlicové či řadové motory. Všechny M4 měly navíc malý dvoudobý jednoválec, jenž poháněl druhý generátor, který dodával elektrickou energii i v případě, že hlavní motor nebyl spuštěn. Znamenalo to například nezávislé otáčení věže a připravenost k boji, když byl tank tiše v úkrytu. Převodovka byla pro všechny typy oddělená pětistupňová Spicer se zpětným chodem, uložená vpředu pro pohon předních kol pásového podvozku, což usnadnilo zástavbu jiných motorů v zadní části tanku, spojených s převodovkou hnacím hřídelem.

Později se od zástavby hvězdicových motorů upustilo a ke slovu přišly klasické vidlicové či řadové motory, jen třicetiválcový Chrysler A57 Multibank byl unikátní výjimkou. Jeho tvůrci spojili pět zážehových řadových šestiválců 4,1 litru do kompaktní hvězdice o výkonu 425 koní (313 kW), která se v mírně prodlouženém tanku M4A4 vešla do krychlového prostoru po devítiválcové hvězdici! Podle výrobce motor pracoval i na dvanáct válců, došlo-li k poškození, a přes svou komplikovanost se osvědčil (7 499 tanků M4A4 a 109 menších M3A4 Lee s motory A57). Úžasný motor jsme si prohlédli v muzeu Waltera P. Chryslera v Auburn Hills v Detroitu ve státě Michigan.

Další tanky M4A3 dostaly zážehový osmiválec Ford GAA, jehož neobvyklý úhel rozevření řad válců na 60 stupňů (místo 90) vycházel ze skutečnosti, že šlo o odvozeninu z původně leteckého dvanáctiválce (u V12 je úhel 60 stupňů výhodný z hlediska vyvážení). Tento stroj V8 o objemu 18 litrů měl výhodu nižší hmotnosti (celohliníková konstrukce) a většího výkonu až 500 koní (368 kW). Přišla řada i na diesely, M4A2 dostal dva vznětové dvoudobé řadové šestiválce GM Detroit 6-71 uložené vedle sebe (dvojče bylo označeno coby General Motors 6046); byly úspěšnější než tank M4A6 (pouze 75 strojů), poháněný vícepalivovým hvězdicovým devítiválcem Wright R-1820, upraveným coby Caterpillar D200 na vznětový způsob spalování.

Podle varianty a výzbroje měly tanky Sherman různou tloušťku pancéřování, hmotnost 30,3 až 38,1 tuny a akční rádius 160 až 240 km s největší rychlostí 30 mph (48 km/h). Hlavní výzbroj v otočné věži tvořil kanon ráže 75 nebo později 76 mm, případně houfnice 105 mm; nechyběly jeden (12,7 mm) nebo dva kulomety Browning (po 7,62 mm). O tanku Sherman se říká, že podobně jako Jeep Willys byl relativně jednoduchý a nenáročný na výrobu, takže se nejvíce rozšířil.

Za druhé světové války Shermany zahájily bojové operace v britských službách v září 1942 v severní Africe, kde se podílely na Rommelově porážce, pak se objevily na všech frontách druhé světové války, a to nejen v Pacifiku, ale hlavně při invazi do Francie, Itálie, Beneluxu (Bitva v Ardenách) a při osvobození západní části Československa.

Jejich nasazení neskončilo druhou světovou válkou, v Korejské válce prokázaly srovnatelné bojové vlastnosti s legendárními ruskými T-34, stejně jako ve válce na Sinajském poloostrově (1956) a při další obraně Izraele nejen v Šestidenní válce (1967), ale i při Jomkipurské válce v roce 1973, kde opět přispěly k vítězství Izraele nad nepřátelskou převahou. Poslední verze z izraelské výroby dostaly vznětové motory Cummins VT8-460 a s novou věží z francouzského AMX-13 (kanon 75 mm) byly přeznačeny na M51 Sherman.

Z celkového počtu původních 49 234 Shermanů doznaly největšího rozšíření verze M4A2 (8 053 kusů do května 1944) a M4A4 (7 499 kusů do září 1943). V USA je vyrábělo celkem deset firem včetně automobilek Chrysler, Ford a General Motors až do července 1945.