I Severní Korea měla a nejspíš stále má svůj automobilový průmysl. Je podobně tajemný jako celá země

Je nutné upozornit, že všechny informace v tomto článku musíte brát trochu s rezervou, protože se jen těžko dají ověřit z nezávislých zdrojů. KLDR si zkrátka svá tajemství před světem dobře hlídá. A dost možná prezentovaná data falšuje, aby vedení země před svým lidem působilo schopně.

Začněme nejprve historickým okénkem. Jako nejstarší automobilový výrobce Severní Koreje se prezentuje továrna Sungri v městě Tokčchon. Fungovat začala v listopadu 1950 jako Tokčchonský automobilový závod a zpočátku se zaměřovala na produkci nákladních vozidel.

Jedním z tehdy produkovaných vozidel byl nákladní Sungri-58, kopie sovětského GAZu 51. Právě podle něj se výrobní závod v roce 1975 přejmenoval. Jméno Sungri mimochodem v překladu znamená „vítězství“, což je jeden z důkazů budovatelského nadšení severokorejského režimu.

Závod Sungri se rozkládá na ploše velké 600 000 m², což z něj ve své době dělalo největší automobilovou továrnu v KLDR. V osmdesátých letech tu údajně vznikalo až 20 000 vozidel ročně, střídmé odhady ale naznačují, že to přinejlepším bylo jen nějakých 7000 aut za rok.

Vedle náklaďáku Sungri-58 se tam vyráběla i šestikolka Sungri-60 pro potřeby armády nebo Sungri-64 (někdy též Jaju-64), který využíval zase základ KrAZu 256. Spolupráce blízkých komunistických zemí zkrátka měla různé podoby.

Továrna primárně vyráběla pro armádní účely, vznikly tam ale také osobní automobily. A to přestože se k takovým autům v Severní Koreji odjakživa dostal jen málokdo – snad jen výše postavení členové vládní strany a jiní prominenti režimu. Pro běžné obyvatelstvo KLDR je naopak osobní vozidlo zcela nedostupné.

Z nich zmiňme Achimkoy („ranní květ“), kopii GAZu M20 Poběda, nebo Sungri-4.10, kopii slavného sovětského offroadu GAZu-69.

Závod Sungri přitom přežil do nové doby. Respektive v roce 2017 ho navštívil sám severokorejský vůdce Kim Čong-un, který si zde prohlédl nové pětitunové nákladní vozy produkované továrnou.

Severokorejci samozřejmě vozy prezentovali jako svůj projekt, bližší pohled ale naznačuje využití staršího základu od Nissanu. Komponenty se do KLDR zřejmě dostaly ze spřátelené Číny, nejspíše od firmy Dongfeng a její divize Zhengzhou Nissan Automobile.

Severokorejský automobilový průmysl se ale nezaměřuje jen na nákladní vozy a vozidla pro armádu. V KLDR jsou totiž potřebné i vozy pro další účely. Kumsongský traktorový závod, jak název napovídá, vyrábí zemědělskou techniku, samozřejmě včetně traktorů. Konkrétně v roce 2017 se na Kim Ir-senovo náměstí sjely nové traktory Čchollima-804 a Čchungsong-122.

Pchjongjangský trolejbusový závod a Čchongdžinský autobusový závod se zase zaměřují na produkci vozidel městské hromadné dopravy. V Pchjongjangu přitom ještě nedávno jezdily i trolejbusy Čchollima-70 vyrobené už v sedmdesátých letech, tedy ještě za éry zakladatele KLDR Kim Ir-sena, dědečka současného vůdce Kim Čong-una. V roce 2020 se ale představily nové stroje, včetně dvoupatrových autobusů.

V Severní Koreji nicméně najdeme také automobilku zaměřenou na osobní automobily. Ta se jmenuje Pyeonghwa a na rozdíl od Sungri je poměrně mladá. Založena byla v roce 1998 ve městě Nampcho, jako společný podnik jihokorejské Církve sjednocení a severokorejské korporace Ryonbong General. Její zakladatel Son-mjong Mun ji viděl jako prostředek ke spolupráci mezi Severní a Jižní Koreou. Ostatně na to odkazoval i název podniku v překladu znamenající „mír“.

Z logiky věci závod nevyráběl svoje automobily, ale montoval je z dílů dovezených ze zahraničí. Konkrétně Pyeonghwa Hwiparam byl 4,1 metru dlouhý čtyřdveřový sedan na bázi Fiatu Siena, modelu odvozeného od u nás známějšího Palia. Pyeonghwa Ppoggugi byla zase osobní verze první generace Fiatu Doblo.

Další vozy byly pak původem čínské provenience. Za všechny zmiňme sedan Pyeonghwa Hwiparam (Brilliance BS4) pro potřeby severokorejských taxikářů, SUV pro sedm Pyeonghwa Ppoggugi II (Shuguang SUV 4×2) nebo pětimístné MPV Pyeonghwa Ppoggugi 4WD (Shuguang Dawn). Za zmínku stojí i „limuzína“ Pyeonghwa Junma využívající základ jihokorejského SsangYongu Chairman H, který byl de facto Mercedes-Benz W124.

Široká nabídka vedla dokonce k tomu, že Severokorejci tyto vozy vyváželi také do zahraničí, konkrétně do Vietnamu, kde se lokální automobilový průmysl teprve rozvíjí až v posledních letech. Později se ale Pyeonghwa opět omezil na domácí severokorejský trh.

Myšlenka společného podniku Severokorejců a Jihokorejců nicméně dlouhý život neměla, v roce 2013 firmu pod svoji správu kompletně převzal severokorejský režim. Z původně plánovaných 20 000 vyráběných aut ročně nic nebylo, třeba v roce 2011 tu vzniklo jen 1820 vozů, projekt tak neměl šanci vydělávat.

Severokorejci nicméně ve výrobě pokračovali, byť není jasné, v jakém režimu. Propagační materiály značky sice naznačovaly nabídku různých modelů, třeba včetně těch na bázi Volkswagenů – Jetty, nebo dokonce (Passatu) CC. Není však jasné, zda tyto modely, nazvané Hwiparam, respektive Junma, se v KLDR skutečně montovaly, nebo byly jen dováženy z Číny, kde je Volkswagen vyráběl ve spolupráci s automobilkou FAW.

Poslední zprávy z KLDR zmiňují hlavně vozidla hromadné dopravy, a tak není jasné, jaký je současný stav severokorejské výroby osobních aut. Dle slov severokorejských představitelů je ale jistě „zářná“ a „splňující cíle aktuální pětiletky“.