Článek
Scighera – zvláštní jméno, že? Dobové prameny nejčastěji uvádějí, že je to v italském dialektu výraz pro závoj. Šlo ale o výstižné jméno? Technicky vzato ano. Alfa Romeo „Šigéra“ totiž bylo uvnitř do značné míry závodní auto, přes které byl jen přehozen onen pomyslný závoj v podobě elegantní karoserie silničního auta, aby vůz mohl na silnici. To se však nikdy nestalo.
Pod zadní kapotou burácel 3,0l V6 twin-turbo o výkonu 400 koní. Díky pohonu všech kol a sekvenční převodovce byla Scighera na stovce za 3,7 sekundy
Uprostřed karbonového šasi dřímal 3,0l šestiválec přímo od Alfy, vycházející ze slavného motoru Busso – zde však byl doplněn ještě o dvě turbodmychadla. Výkon 400 koní a 450 Nm točivého momentu zpracovávala šestistupňová sekvenční (!) převodovka. Výkon neputoval kupodivu jen na zadní kola, ale na všechna čtyři – pohon všech kol byl použit ze závodní Alfy 155 V6. Zrychlení na stovku tak trvalo jen 3,7 sekundy, maximálka 300 km/h v devadesátých letech také nebyla k zahození.
Diskutabilní je v případě Scighery design – patrně se najdou tací, kteří budou obdivovat její nevšednost a nadčasovost, a pak na druhé straně tací, kterým prostě bude připadat „zvláštní“ a nepřijdou jí na chuť – ale nic mezi. Krásu každého půvabného objektu, ať už jde o „kus kovu“ nebo něžné stvoření z masa a kostí, určuje oko pozorovatele, a tak necháme na každém udělat si obrázek po svém.
Scigheru každopádně nenavrhoval žádný amatér – vlastně to byl designér Fabrizio Giugiaro, syn slavného Giorgetta Giugiara, který kdysi založil slavnou karosárnu. Je potom zajímavé, kolik různých směrů se v designu jednoho auta snoubí – tu jsou prvky futurismu, tu jsou prvky art deco, tu najdeme prvky odkazující na Formuli 1.
Scighera byla svým způsobem závodní auto v elegantním kabátu, což potvrzuje i přítomnost sekvenční převodovky. Střešní panely bylo možné demontovat
Právě na závodní monoposty odkazuje nevšední příď s vertikálními světlomety. Ta je rozdělena do tří hlavních dílů, kde ten prostřední má tvar písmene V, spojují je potom dvě vzpěry. Zajímavé je, že tento zvláštní prvek je i funkční a po vzoru F1 opravdu generoval přítlak, a tlačil tak příď auta k zemi.
Dalším pozoruhodným prvkem je pak zvláštně tvarované, a tedy i drahé čelní okno, které jakoby zasahuje ještě do bočních oken vozu, a zlepšuje tak zorné pole řidiče. Dveře pak měly konvenční otevírání, střešní panely se daly kompletně odejmout, čímž vznikla zvláštní verze karosářské verze targa s bezpečnostní podélnou vzpěrou nad hlavami posádky. Pozornosti neuniknout ani efektní mnohopaprsková kola nebo „žábry“ před zadními koly.
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Alfa Romeo Scighera (1997)
Je s podivem, že konstrukce Scighery byla na poměry konceptu překvapivě promyšlená. Jelikož byla kapotáž motoru tvořena jedním velkým kusem hliníku, byl tu patent na odklopení víka nádrže pro snadný přístup. Počítalo se však s nutností přístupu v případě servisních úkonů, a tak se kapota motoru dá nejprve odklopit a následně jednoduše kompletně odejmout.
Samotné zádi potom dominují opět vertikální světla, nad kterými se tyčí zadní křídlo integrované do zadních blatníků. Ve spodní části zadního nárazníku se ukrývá difuzor.
A proč se Scighera nevyráběla? Existují dohady o tom, že komplikované tvary vozu by bylo příliš nákladné vyrábět sériově, svou roli, proč nakonec Alfa Romeo nesebrala odvahu, mohl koneckonců hrát i nevšední design, který se nemusí líbit každému. Roli mohly hrát i peníze, neboť nejde o jediný nadějný projekt Alfy, který upadl v zapomnění. Navždy to zůstane záhadou. Přitom existovala i závodní verze!