Hlavní obsah

Příběh milované Čezety 175. Jak si Češi oblíbili „prase“

Foto: Tomáš Hyan

Čezeta na dobovém letáku (vylepšený typ 502 se vyráběl od roku 1960)

Skútry jsou fenoménem šedesátých let, vznikly v padesátých a nyní prožívají renesanci. Československo bylo mistrem v jejich stavbě, Čezeta se stala doslova legendou a také slovenské Manety a Tatrany se těšily značné oblibě. Slavná Čezeta nyní prožívá znovuzrození v elektrické verzi, už od roku 1957 byla avantgardním zjevem na našich cestách a také obdivovaným dopravním prostředkem, po němž lidé opravdu toužili.

Článek

Čezeta byla dvoumístná, dámy v sukni směly na stroji sedět zboku za řidičem. Zrod skútru nebyl snadný, sériový model Čezety přišel dlouho po uvedení různých československých prototypů, jejichž autory byli zejména motoristický novinář Jaroslav Hausman a také známý Jaroslav František Koch, jenž stál u zrodu letecké továrny Avia a kromě vlastních motocyklů je konstruoval i pro tradiční pražskou strojírnu jako Praga BD (Breitfeld-Daněk). Zatímco Hausman využil trubkový rám, Koch si nechal patentovat originální samonosnou konstrukci, jež se nakonec stala základem sériové Čezety.

Vývoj přebírají továrny  

Dalším vývojem Kochova skútru vznikla první Čezeta, jejíž realizací byla pověřena Česká zbrojovka (ČZ), později České závody motocyklové, n.p. (ČZM), se sídlem ve Strakonicích. Se jménem to bylo jednoduché, motocykly ČZ nesly přezdívku Číza, od ní byl jen krůček k vznešenějšímu rozvinutí na Čezetu pro nový skútr. Zkušební jízdy probíhaly dokonce i v rakouských Alpách, kde jezdci zdolali bájný Katschberg Pass, když prověřovali především náporové chlazení motorů. Mezi řidiči byl také Jaromír Čížek, později náš první mistr Evropy v motokrosu (roku 1958 na Jawě 250) a v sedmdesátých letech průkopník autokrosu, ovšem ještě před tím, než opustil Československo.

Foto: Tomáš Hyan

Zkušební jezdci a jejich Čezety 501 vyjeli v roce 1956 až na proslulý Katschberg Pass v Rakousku jen s náporovým chlazením motoru

První ČZ 175 Čezeta se představila v roce 1956 jako typ 501, tehdy vznikla nultá série a výroba se rozběhla od roku 1957 s dvoudobým jednoválcem z motocyklů ČZ, který však po problémech s náporovým chlazením (typy 501/00 a 01) přece jen dostal ve vylepšených verzích (501/03 a 05) nucené chlazení větrákem a nabízel výkon osm koní (5,9 kW). Zadní kolo bylo ještě zavěšeno letmo na jednostranném kyvném rameni, obě byla odpružena inovativními pryžovými bloky, namáhanými na smyk.

Elektrický dynamospouštěč se uplatnil poprvé v typu 501/05, standardní skútry měly spouštění nožní pákou. Skútr typu 501/03 uháněl rychlostí až 80 km/h, spotřeboval 3,3 l paliva na stovku kilometrů a vážil bez náplní 133 kilogramů.

Rekonstruovaný podvozek a ventilátor 

Vylepšený typ 502, většinou s dynamospouštěčem a výhradně s nuceným chlazením motoru ventilátorem, dostal v roce 1960 nejen vyšší výkon 9,5 koně (7 kW) při 5 000 ot./min, ale také přepracované zavěšení obou kol, jež značně zlepšilo jízdní vlastnosti. Hlavně nová zadní výkyvná vidlice, nyní oboustranná a svařená z ocelových trubek (dříve to byl hliníkový odlitek se zavěšením kola z jedné strany), stejně jako tlačná kyvná vpředu už měly klasické kapalinové tlumiče s vinutými pružinami (nikoli s pryžovými bloky).

Foto: Tomáš Hyan

Idylka šedesátých let s elegantním skútrem Čezeta na reklamním snímku

Motor (nyní jednovýfukový) měl větší kompresní poměr a výkon také proto, že to umožnilo právě účinnější chlazení, větrák u válce byl poháněn klínovým řemenem přímo od klikové hřídele. Elegantní dvoubarevné skútry dostaly boční ukazatele směru. Typická paprsková dvanáctipalcová kola z výlisků, přivařených na brzdový buben, nesla přišroubované ráfky (kola využily rovněž prototypy lidového vozu Avia 350 z té doby). Úložný prostor byl pod dvojsedlem. Některé skútry si vezly náhradní kolo na zádi. Se čtyřstupňovou převodovkou dosahovaly největší rychlosti 90 km/h.

Rozšířený sortiment

Výrobce průběžně skútry vylepšoval a přidával nová provedení. Celkem bylo vyrobeno 120 883 skútrů Čezeta všech typů v letech 1957 až 1964, z toho 58 433 prvního typu 501 v různých modifikacích. Vrcholu dosáhla produkce v roce 1959, kdy vzniklo 25 048 skútrů Čezeta 501, nejvíce strojů typu 502 vyjelo v roce 1962, kdy se jich vyrobilo 20 086 kusů. Dva roky se vyráběla odvozená nákladní tříkolka typu 505 (1962 – 1963).

Nákladní tříkolka typu 505 byla ze skútru odvozena už v roce 1961, série naběhla později. Shodný motor o objemu 172 cm3 měl snížený výkon na 8,5 koně (6,3 kW) při 4 500 ot./min a poháněl dvojitým řetězem obě zadní kola, ovšem s diferenciálem. K základním parametrům patří rozvor os kol 1 750 mm, celkové rozměry vozidla 2 700 x 1 220 x 1 020 mm, vlastní/užitečná hmotnost 255/280 kg, největší rychlost 52 – 62 km/h (plně naložená 25 km/h), stoupavost 19 % a spotřeba směsi benzin/olej 4,4 – 4,8 l/100 km.

Základní provedení byl valník s trubkovým rámem, na přání se dodávala skříňová nástavba. Vzniklo celkem 5 895 nákladních tříkolek Čezeta. Jejich zadní část posloužila také čtyřkolovému Velorexu 350, který ale nedosáhl zdaleka takové popularity jako tříkolový „hadraplán“ Velorex 350/16, původně určený jen pro invalidy.

Exportní artikl a znovuzrození 

Čezeta se vyvážela prostřednictvím podniku Motokov i na velmi náročné trhy (například do Velké Británie), na Novém Zélandu se od roku 1960 montovala jako NZeta. Vznikl stylisticky spřízněný sidecar Druzeta z pražského družstva Drupol. Čezeta se stala kultovním vozidlem, čehož v roce 2015 využil britský podnikatel Neil Smith, žijící v Česku, k reinkarnaci v podobě elektrického skútru Čezeta, vtipně značenému jako typ 506, a nabízeného s různou kapacitou akumulátorů (4; 6 nebo 8,5 kWh) a nominálním/největším výkonem trakčního elektromotoru 5,7/8 kW, resp. až 9,2/11 kW (typ 506/02). Ale to už je jiná historie.

Reklama

Související témata:
Načítám